|
|
|
|
Abakuk
Bible online
1,1 - Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk.
1,2 - Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ.
1,3 - Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostli se spory a sváry.
1,4 - Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.
1,5 - Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat.
1,6 - Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří.
1,7 - Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo.
1,8 - Jeho koně jsou hbitější než levharti, dravější než vlci za večera; jeho jezdci uhánějí tryskem, jeho jízda se zdaleka žene, letí jako orlice, jež spěchá za kořistí.
1,9 - Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed. Sebral zajatců jak písku.
1,10 - Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu, každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji.
1,11 - Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou, za boha má vlastní sílu.
1,12 - Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine, svatý Bože můj? My nezemřeme. Hospodine, pověřil jsi ho soudem, Skálo, uložil jsi mu, aby trestal.
1,13 - Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího?
1,14 - Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo?
1,15 - On udicí vytahuje všechny a lapá je do své sítě, do svého nevodu je chytá. Proto se raduje a jásá.
1,16 - Proto obětuje své síti a svému nevodu pálí kadidlo; neboť skrze ně se mu dostává výborného podílu a nejtučnějšího pokrmu.
1,17 - Což bude svou síť vyprazdňovat bez přestání, bez soucitu vraždit pronárody?
2,1 - Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost.
2,2 - Hospodin mi odpověděl, řekl: "Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst.
2,3 - Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá."
2,4 - Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.
2,5 - Jako víno oklame, tak neobstojí troufalý muž. Rozevírá chřtán jako podsvětí, zůstane jako smrt nenasytný, i kdyby pro sebe zabral všechny pronárody a všechny národy shromáždil k sobě.
2,6 - Což ti všichni neužijí proti němu pořekadel, posměšných popěvků a narážek na něj? Bude se říkat: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří. Jak dlouho? I tomu, kdo zástavou zatěžuje.
2,7 - Což tvoji dlužníci náhle nepovstanou, nevschopí se ti, kteří se třesou strachem? Budeš jim vydán v plen.
2,8 - Za to, že jsi plenil mnohé pronárody, budou plenit všechny ostatní národy tebe za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.
2,9 - Běda tomu, kdo chamtivě shání mrzký zisk pro svůj dům, aby si založil hnízdo na výšině, aby se vyprosil ze spárů zla.
2,10 - Rozhodl ses k hanbě svého domu učinit konec mnohým národům; hřešíš sám proti sobě.
2,11 - I kámen ze zdi bude křičet, trám z kovu mu odpovídat.
2,12 - Běda tomu, kdo staví město na prolité krvi a zabezpečuje tvrz bezprávím.
2,13 - Hle, což to není od Hospodina zástupů, když "lidé se namáhají, a pozře to oheň, národy se lopotí pro nic za nic"?
2,14 - Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře.
2,15 - Běda tomu, kdo napájí svého bližního, tobě, který přiměšuješ jed svého hněvu a opíjíš ho a na jeho nahotu se díváš.
2,16 - Dosyta se najíš pohany, ne slávy. I ty budeš pít a ukáže se tvá neobřezanost. I na tebe dojde číše z pravice Hospodinovy a zlořečení na tvou slávu.
2,17 - Násilí na Libanónu se obrátí proti tobě, pobíjení zvířat ti nažene děsu za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.
2,18 - Co prospěje tesaná modla, již vytesal její tvůrce, modla litá, učitel lži? Ať si v ni doufá její tvůrce, zhotovuje pouze němé bůžky.
2,19 - Běda tomu, kdo říká dřevu: "Procitni", kdo říká němému kameni: "Vzbuď se." Něco takového má být učitelem? I když je to potaženo zlatem a stříbrem, nemá to žádného ducha.-
2,20 - Hospodin je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země!
3,1 - Modlitba proroka Abakuka; na způsob tklivé písně.
3,2 - Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu; bojím se o tvoje dílo, Hospodine, v tento čas je zachovej, v tento čas je uveď v známost. V nepokoji pamatuj na slitování!
3,3 - Z Témanu přichází Bůh, z hory Páranu Svatý. Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná chvalozpěvů.
3,4 - Září jako světlo, po straně má rohy, v nichž se skryla jeho síla.
3,5 - Před ním se žene mor, nákaza valí se za ním.
3,6 - Stanul, a měří zemi, pohlédl, a zatřásl pronárody; pukají odvěká horstva, pahorky pravěké se hroutí; cesta věčnosti patří jemu.
3,7 - Vidím, jak hrouží se v nicotu kúšanské stany, jak se chvějí stanové houně midjanské země.
3,8 - Vzpanul snad Hospodin proti řekám? Zda proti řekám plane tvůj hněv nebo tvá prchlivost proti moři? Jedeš na svých ořích, tvoje vozy přivážejí spásu.
3,9 - Luk máš připravený ke splnění přísah, daných dávným pokolením. Řekami rozpolcuješ zemi.
3,10 - Spatřily tě hory a chvějí se v křeči. Přehnala se průtrž mračen, propastná tůň do křiku se dala, vysoko vzpíná své ruce.
3,11 - Do svého obydlí se stáhlo slunce i měsíc, utekly před světlem tvých šípů, před září tvého blištivého kopí.
3,12 - Rozlícen po zemi kráčíš, po pronárodech ve hněvu dupeš.
3,13 - Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého. Rozdrtil jsi hlavu svévolníkova domu, obnažils ho od základů k hrdlu.
3,14 - Jeho vlastními holemi rozrazil jsi hlavu jeho knížat, ženoucích se jako smršť, aby mě rozprášili; jásali divoce, jako by už tajně pozřeli utištěného.
3,15 - Svými oři jsi pošlapal moře, vzdouvající se nesmírná vodstva.
3,16 - Uslyšel jsem o tom a celý se třesu, chci se ozvat a rty se mi chvějí; jakoby kostižer zachvátil mé kosti, podlamují se pode mnou nohy. Budu však klidně očekávat den soužení, až přitáhnou a přepadnou lid.
3,17 - I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl,
3,18 - já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása.
3,19 - Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat. Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. « předchozí | další »
|
|
|
|
|
|
AKTUALITY
