|
|
|
|
Galatským
Bible online
1,1 - Pavel, apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých,
1,2 - i všichni bratří, kteří jsou zde se mnou, církvím v Galacii:
1,3 - Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista,
1,4 - který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce.
1,5 - Jemu buď sláva na věky věků. Amen.
1,6 - Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu.
1,7 - Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak.
1,8 - Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!
1,9 - Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!
1,10 - Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.
1,11 - Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka.
1,12 - Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus.
1,13 - Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit.
1,14 - Vynikal jsem ve věrnosti k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice našich otců.
1,15 - Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se
1,16 - zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku,
1,17 - ani jsem se nevypravil do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a potom jsem se zase vrátil do Damašku.
1,18 - Teprve o tři léta později jsem se vydal do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem, a zůstal jsem u něho dva týdny.
1,19 - Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, bratra Páně.
1,20 - Před tváří Boží vás ujišťuji, že to, co vám píšu, není lež.
1,21 - Potom jsem odešel do končin Sýrie a Kilikie.
1,22 - V církvích Kristových v Judsku mne osobně neznali;
1,23 - jen slyšeli, že ten, který dříve pronásledoval církev, nyní zvěstuje víru, kterou předtím chtěl vyhubit;
1,24 - a děkovali za mne Bohu.
2,1 - Potom jsem se po čtrnácti letech znovu vypravil do Jeruzaléma spolu s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita.
2,2 - Šel jsem tam na Boží pokyn a těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti, jsem v soukromí předložil evangelium, které zvěstuji pohanům, aby snad moje nynější i dřívější úsilí nebylo nadarmo.
2,3 - Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat,
2,4 - jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona.
2,5 - Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia.
2,6 - Od těch však, kteří se těšili zvláštní vážnosti - čím kdysi byli, na tom mi nic nezáleží, Bůh přece nikomu nestraní - ti tedy, kteří se těšili zvláštní vážnosti, mi nic dalšího neuložili;
2,7 - naopak nahlédli, že mně bylo svěřeno zvěstovat evangelium pohanům tak jako Petrovi židům.
2,8 - Vždyť ten, který dal Petrovi sílu k apoštolství mezi židy, dal ji také mně k službě mezi pohany.
2,9 - Když poznali milost, která mi byla dána - Jakub a Petr a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve - podali mně a Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že my půjdeme mezi pohany a oni mezi židy.
2,10 - Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, a právě o to jsem vždy horlivě usiloval.
2,11 - Když pak Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se otevřeně proti němu, protože byl zřejmě v neprávu.
2,12 - Nejprve jídal totiž společně s pohany; když však přišli někteří lidé z okolí Jakubova, začal couvat a oddělovat se, protože se bál zastánců obřízky.
2,13 - A spolu s ním se takto pokrytecky chovali i ostatní Židé, takže jejich pokrytectvím se dal strhnout i Barnabáš.
2,14 - Když jsem však viděl, že nejdou přímo za pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: "Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi židovský zákon, jak to, že nutíš pohany, aby ho dodržovali?"
2,15 - My jsme od narození Židé a ne `hříšní pohané´,
2,16 - víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona `nebude nikdo ospravedlněn´.
2,17 - Jestliže hledáme ospravedlnění v Kristu a jsme tedy zřejmě i my hříšníci, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne!
2,18 - Jestliže chci znovu stavět, co jsem dříve zbořil, usvědčuji sám sebe jako viníka před zákonem.
2,19 - Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem,
2,20 - nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
2,21 - Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná.
3,1 - Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil - vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný!
3,2 - Chtěl bych se vás zeptat jen na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli?
3,3 - To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?
3,4 - Tak veliké věci jste prožili nadarmo? A kdyby jen nadarmo!
3,5 - Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto, že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili?
3,6 - Pohleďte na Abrahama: `uvěřil Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.´
3,7 - Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry.
3,8 - Protože se v Písmu předvídá, že Bůh na základě víry ospravedlní pohanské národy, dostal už Abraham zaslíbení: `V tobě dojdou požehnání všechny národy.´
3,9 - A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahamem.
3,10 - Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: `Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.´
3,11 - Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: `Spravedlivý bude živ z víry.´
3,12 - Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: `Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.´
3,13 - Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: `Proklet je každý, kdo visí na dřevě´.
3,14 - To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.
3,15 - Bratří, znázorním to příkladem: ani lidskou závěť jednou pravoplatně potvrzenou nemůže nikdo zrušit nebo k ní něco přidat.
3,16 - Slib byl dán Abrahamovi a `jeho potomku´; nemluví se o potomcích, nýbrž o potomku: je jím Kristus.
3,17 - Chci tím říci: Smlouvu, od Boha dávno pravoplatně potvrzenou, nemůže učinit neplatnou zákon, vydaný teprve po čtyřech stech třiceti letech, a tak zrušit slib.
3,18 - Kdyby totiž dědictví plynulo ze zákona, nebylo by založeno na slibu. Abrahamovi je však z milosti Bůh přiřkl svým slibem.
3,19 - Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku.
3,20 - Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden.
3,21 - Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon, který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona.
3,22 - Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří.
3,23 - Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena.
3,24 - Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry.
3,25 - Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.
3,26 - Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši.
3,27 - Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.
3,28 - Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou.
3,29 - Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.
4,1 - Chci říci: Pokud je dědic nezletilý, ničím se neliší od otroka, ač je pánem všeho.
4,2 - Je podřízen poručníkům a správcům až do doby, kterou otec předem stanovil.
4,3 - Tak i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme otroky vesmírných mocí.
4,4 - Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu,
4,5 - aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.
4,6 - Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.
4,7 - A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic.
4,8 - Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou.
4,9 - Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví?
4,10 - Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!
4,11 - Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo.
4,12 - Snažte se mi porozumět, bratří, jako já mám porozumění pro vás; prosím vás o to. Nic jste mi neublížili.
4,13 - Víte, že jsem byl nemocen, když jsem u vás poprvé zvěstoval evangelium.
4,14 - Vy jste se však ode mne neodvrátili s ošklivostí, ačkoli to pro vás bylo pokušením, ale přijali jste mne jako posla Božího, jako Krista Ježíše.
4,15 - Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu vám dosvědčit, že kdyby to bylo možné, byli byste pro mne obětovali vlastní oči.
4,16 - Stal jsem se vaším nepřítelem tím, že vám říkám pravdu?
4,17 - Oni se o vás horlivě ucházejí, ale nemyslí to dobře; chtějí vás připravit o spásu a strhnout vás na svou stranu.
4,18 - Je správné horlit, ale pro dobrou věc a vždycky, nejen tehdy, když jsem u vás, moje děti.
4,19 - Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu.
4,20 - Jak bych teď chtěl být u vás a najít pro svou řeč pravý tón, vždyť si s vámi nevím rady!
4,21 - Odpovězte mi vy, kteří chcete být pod zákonem: Co slyšíte v zákoně?
4,22 - Čteme tam, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze ženy svobodné.
4,23 - Ten z otrokyně se narodil jen z vůle člověka, ten ze svobodné podle zaslíbení.
4,24 - Je to řečeno obrazně. Ty dvě ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sínaj, která rodí děti do otroctví; to je Hagar.
4,25 - Hagar znamená horu Sínaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví i se svými dětmi.
4,26 - Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka.
4,27 - Vždyť stojí psáno: `Raduj se, neplodná, která nerodíš, jásej a volej, která nemáš bolesti, neboť mnoho dětí bude mít osamělá, více než ta, která má muže.´
4,28 - Vy, bratří, jste dětmi zaslíbení jako Izák.
4,29 - Ale jako tenkrát ten, který se narodil pouze z těla, pronásledoval toho, který se narodil z moci Ducha, tak je tomu i nyní.
4,30 - Co však říká Písmo? `Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědicem spolu se synem svobodné.´
4,31 - A proto, bratří, nejsme syny otrokyně, nýbrž ženy svobodné.
5,1 - Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.
5,2 - Slyšte, co vám já Pavel říkám: Dáváte-li se obřezat, Kristus vám nic neprospěje.
5,3 - Znovu dosvědčuji každému, kdo se dá obřezat, že je zavázán zachovávat celý zákon.
5,4 - Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti.
5,5 - My však z moci Ducha a ve víře očekáváme spravedlnost, která je naší nadějí.
5,6 - V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou.
5,7 - Běželi jste dobře! Kdo vám zabránil, abyste se drželi pravdy?
5,8 - Jistě to nevyšlo od toho, který vás povolává.
5,9 - Málo kvasu celé těsto prokvasí.
5,10 - Ale já k vám v Pánu mám důvěru, že se neuchýlíte k jinému smýšlení. Ten však, kdo vás uvádí do zmatku, neujde soudu, ať je to kdokoli.
5,11 - Kdybych já, bratří, dosud kázal, že obřízka je nutná, proč bych byl vlastně pronásledován? Vždyť by tím bylo odstraněno pohoršení, jímž je kříž.
5,12 - Ti, kteří mezi vás kvůli obřízce vnášejí neklid, ať se rovnou vyklestí!
5,13 - Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.
5,14 - Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!
5,15 - Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.
5,16 - Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost.
5,17 - Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.
5,18 - Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem.
5,19 - Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost,
5,20 - modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly,
5,21 - závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.
5,22 - Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,
5,23 - tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.
5,24 - Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.
5,25 - Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.
5,26 - Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému.
6,1 - Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.
6,2 - Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.
6,3 - Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe.
6,4 - Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými.
6,5 - Každý bude odpovídat sám za sebe.
6,6 - Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o všechno potřebné k životu.
6,7 - Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí.
6,8 - Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.
6,9 - V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.
6,10 - A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.
6,11 - Teď vám píši vlastní rukou; všimněte si velkého písma.
6,12 - Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše.
6,13 - Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle.
6,14 - Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.
6,15 - Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření.
6,16 - A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování.
6,17 - Ať už mi nikdo nepůsobí těžkosti, vždyť já nosím na svém těle jizvy Ježíšovy.
6,18 - Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi, bratří. Amen. « předchozí | další »
|
|
|
|
|
|
AKTUALITY
