Genesis (1. Mojžíšova) - Hamri.cz

Tip: Rychlé vyhledávání v Bibli : Informace a zajímavosti o Bibli

1,1 - Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

1,2 - Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.

1,3 - I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.

1,4 - Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.

1,5 - Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.

1,6 - I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!"

1,7 - Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak.

1,8 - Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.

1,9 - I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak.

1,10 - Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré.

1,11 - Bůh také řekl: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!" A stalo se tak.

1,12 - Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré.

1,13 - Byl večer a bylo jitro, den třetí.

1,14 - I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let.

1,15 - Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se tak.

1,16 - Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy.

1,17 - Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí,

1,18 - aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré.

1,19 - Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

1,20 - I řekl Bůh: "Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!"

1,21 - I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré.

1,22 - A Bůh jim požehnal: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi."

1,23 - Byl večer a bylo jitro, den pátý.

1,24 - I řekl Bůh: "Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!" A stalo se tak.

1,25 - Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.

1,26 - I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."

1,27 - Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.

1,28 - A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe."

1,29 - Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.

1,30 - Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu." A stalo se tak.

1,31 - Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.

2,1 - Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.

2,2 - Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.

2,3 - A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.

2,4 - Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,

2,5 - nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.

2,6 - Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.

2,7 - I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

2,8 - A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.

2,9 - Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.

2,10 - Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky.

2,11 - Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato,

2,12 - a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol.

2,13 - Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.

2,14 - Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.

2,15 - Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.

2,16 - A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst.

2,17 - Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."

2,18 - I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou."

2,19 - Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.

2,20 - Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.

2,21 - I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.

2,22 - A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.

2,23 - Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest."

2,24 - Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.

2,25 - Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

3,1 - Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"

3,2 - Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.

3,3 - Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"

3,4 - Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti.

3,5 - Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."

3,6 - Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.

3,7 - Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.

3,8 - Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.

3,9 - Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"

3,10 - On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se."

3,11 - Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"

3,12 - Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl."

3,13 - Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla."

3,14 - I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.

3,15 - Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."

3,16 - Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."

3,17 - Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení.

3,18 - Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.

3,19 - V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."

3,20 - Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.

3,21 - Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.

3,22 - I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky."

3,23 - Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.

3,24 - Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

4,1 - I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina."

4,2 - Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem.

4,3 - Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země.

4,4 - Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar,

4,5 - na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři.

4,6 - I řekl Hospodin Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář?

4,7 - Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout."

4,8 - I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej.

4,9 - Hospodin řekl Kainovi: "Kde je tvůj bratr Ábel?" Odvětil: "Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?"

4,10 - Hospodin pravil: "Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země.

4,11 - Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra.

4,12 - Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem."

4,13 - Kain Hospodinu odvětil: "Můj zločin je větší, než je možno odčinit.

4,14 - Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít."

4,15 - Ale Hospodin řekl: "Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou." A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil.

4,16 - Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu.

4,17 - I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal do stavby města a nazval to město Enoch, podle jména svého syna.

4,18 - Enochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechíjáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha.

4,19 - Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá se jmenovala Sila.

4,20 - Áda porodila Jábala, který se stal praotcem těch, kdo přebývají ve stanu a u stáda.

4,21 - Jeho bratr se jmenoval Júbal; ten se stal praotcem všech hrajících na citaru a flétnu.

4,22 - Také Sila porodila, a to Túbal-kaina, mistra všech řemeslníků obrábějících měď a železo. Sestrou Túbal-kainovou byla Naama.

4,23 - Tu řekl Lámech svým ženám: "Ádo a Silo, poslyšte můj hlas, ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči: Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu.

4,24 - Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát."

4,25 - I poznal opět Adam svou ženu a ta porodila syna a dala mu jméno Šét (to je Do klína vložený). Řekla: "Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain."

4,26 - Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.

5,1 - Toto je výčet rodopisu Adamova: V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží.

5,2 - Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal jim jméno Adam (to je Člověk).

5,3 - Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna ke své podobě, podle svého obrazu, a dal mu jméno Šét.

5,4 - Po zplození Šéta žil Adam ještě osm set let a zplodil syny a dcery.

5,5 - Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let, a umřel.

5,6 - Ve věku sto pěti let zplodil Šét Enóše.

5,7 - Po zplození Enóše žil Šét osm set sedm let a zplodil syny a dcery.

5,8 - Všech dnů Šétových bylo devět set dvanáct let, a umřel.

5,9 - Ve věku devadesáti let zplodil Enóš Kénana.

5,10 - Po zplození Kénana žil Enóš osm set patnáct let a zplodil syny a dcery.

5,11 - Všech dnů Enóšových bylo devět set pět let, a umřel.

5,12 - Ve věku sedmdesáti let zplodil Kénan Mahalalela.

5,13 - Po zplození Mahalalela žil Kénan osm set čtyřicet let a zplodil syny a dcery.

5,14 - Všech dnů Kénanových bylo devět set deset let, a umřel.

5,15 - Ve věku šedesáti pěti let zplodil Mahalalel Jereda.

5,16 - Po zplození Jereda žil Mahalalel osm set třicet let a zplodil syny a dcery.

5,17 - Všech dnů Mahalalelových bylo osm set devadesát pět let, a umřel.

5,18 - Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha.

5,19 - Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery.

5,20 - Všech dnů Jeredových bylo devět set šedesát dvě léta, a umřel.

5,21 - Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metúšelacha.

5,22 - A chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelacha tři sta let a zplodil syny a dcery.

5,23 - Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let.

5,24 - I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.

5,25 - Ve věku sto osmdesáti sedmi let zplodil Metúšelach Lámecha.

5,26 - Po zplození Lámecha žil Metúšelach sedm set osmdesát dvě léta a zplodil syny a dcery.

5,27 - Všech dnů Metúšelachových bylo devět set šedesát devět let, a umřel.

5,28 - Ve věku sto osmdesáti dvou let zplodil Lámech syna.

5,29 - Dal mu jméno Noe (to je Odpočinutí). Řekl: "Ten nám dá potěšení a odpočinutí od naší práce a od námahy našich rukou, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem."

5,30 - Po zplození Noeho žil Lámech pět set devadesát pět let a zplodil syny a dcery.

5,31 - Všech dnů Lámechových bylo sedm set sedmdesát sedm let, a umřel.

5,32 - Když bylo Noemu pět set let, zplodil Noe Šéma, Cháma a Jefeta.

6,1 - Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští,

6,2 - jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.

6,3 - Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."

6,4 - Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.

6,5 - I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.

6,6 - Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.

6,7 - Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."

6,8 - Ale Noe našel u Hospodina milost.

6,9 - Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem.

6,10 - A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.

6,11 - Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí.

6,12 - Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.

6,13 - I řekl Bůh Noemu: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.

6,14 - Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou.

6,15 - A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket.

6,16 - Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro.

6,17 - Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne.

6,18 - S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů.

6,19 - A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou.

6,20 - Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě.

6,21 - Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm."

6,22 - Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.

7,1 - I řekl Hospodin Noemu: "Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.

7,2 - Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí.

7,3 - Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi,

7,4 - neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť, který potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Smetu z povrchu země vše, co povstalo, co jsem učinil."

7,5 - Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.

7,6 - Šest set let bylo Noemu, když nastala potopa, vody na zemi.

7,7 - Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy.

7,8 - Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi,

7,9 - vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal.

7,10 - Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy.

7,11 - V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.

7,12 - Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

7,13 - Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy,

7,14 - oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec.

7,15 - Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života.

7,16 - Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.

7,17 - Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země.

7,18 - Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod.

7,19 - Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy.

7,20 - Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.

7,21 - A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.

7,22 - Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.

7,23 - Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.

7,24 - Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.

8,1 - Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily.

8,2 - Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe.

8,3 - Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat,

8,4 - takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu.

8,5 - A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor.

8,6 - Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal,

8,7 - a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily.

8,8 - Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily.

8,9 - Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy.

8,10 - Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.

8,11 - A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily.

8,12 - Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila.

8,13 - Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá.

8,14 - Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá.

8,15 - I promluvil Bůh k Noemu:

8,16 - "Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.

8,17 - Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí."

8,18 - Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.

8,19 - Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.

8,20 - Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.

8,21 - I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.

8,22 - Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země."

9,1 - Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi.

9,2 - Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou.

9,3 - Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno.

9,4 - Jen maso oživené krví nesmíte jíst.

9,5 - A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra.

9,6 - Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.

9,7 - Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní."

9,8 - Bůh řekl Noemu a jeho synům:

9,9 - "Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem

9,10 - i s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří, která je s vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěře.

9,11 - Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi."

9,12 - Dále Bůh řekl: "Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků:

9,13 - Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí.

9,14 - Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha,

9,15 - rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva.

9,16 - Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi."

9,17 - Řekl pak Bůh Noemu: "Toto je znamení smlouvy, kterou jsem ustavil mezi sebou a veškerým tvorstvem, které je na zemi."

9,18 - Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli Šém, Chám a Jefet; Chám je otec Kenaanův.

9,19 - Tito tři jsou synové Noeho; podle nich se rozdělila celá země.

9,20 - I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici.

9,21 - Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu.

9,22 - Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím.

9,23 - Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili.

9,24 - Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn,

9,25 - řekl: "Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!"

9,26 - Dále řekl: "Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem!

9,27 - Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!"

9,28 - Po potopě žil Noe tři sta padesát let.

9,29 - Všech dnů Noeho bylo devět set padesát let, a umřel.

10,1 - Toto je rodopis synů Noeho: Šém, Chám a Jefet. Po potopě se jim narodili synové.

10,2 - Synové Jefetovi: Gomer a Mágog a Mádaj, Jávan a Túbal, Mešek a Tíras.

10,3 - Synové Gomerovi: Aškenaz a Rífat a Togarma.

10,4 - Synové Jávanovi: Elíša a Taršíš, Kitejci a Dódanci.

10,5 - Z nich vzešly ostrovní pronárody v různých zemích, pronárody různého jazyka a různých čeledí.

10,6 - Synové Chámovi: Kúš a Misrajim, Pút a Kenaan.

10,7 - Synové Kúšovi: Seba a Chavíla, Sabta a Raema a Sabteka. Synové Raemovi: Šeba a Dedán.

10,8 - Kúš pak zplodil Nimroda; ten se stal na zemi prvním bohatýrem.

10,9 - Byl to bohatýrský lovec před Hospodinem; proto se říká: Jako Nimrod, bohatýrský lovec před Hospodinem.

10,10 - Počátkem jeho království byl Babylón, Erek, Akad a Kalné v zemi Šineáru.

10,11 - Z této země vyšel do Asýrie a vystavěl Ninive - i Rechobót-ír a Kelach

10,12 - a Resen mezi Ninivem a Kelachem - to je to veliké město.

10,13 - Misrajim zplodil Lúďany a Anámce, Lehábany a Naftúchany

10,14 - i Patrúsany a Kaslúchany - z nich vyšli Pelištejci - a Kaftórce.

10,15 - Kenaan zplodil Sidóna, svého prvorozeného, a Chéta,

10,16 - Jebúsejce, Emorejce a Girgašejce

10,17 - i Chivejce, Arkejce a Síňana,

10,18 - Arváďana a Semárce a Chamáťana. Potom se čeledi kenaanské rozptýlily.

10,19 - Pomezí kenaanské se táhlo od Sidónu směrem přes Gerar až ke Gáze, směrem přes Sodomu, Gomoru, Admu a Sebójím až k Leše.

10,20 - To jsou synové Chámovi v různých zemích, pronárody různých čeledí a jazyků.

10,21 - Také Šémovi, praotci všech Heberovců, staršímu bratrovi Jefeta, se narodili synové.

10,22 - Synové Šémovi: Élam a Ašúr, Arpakšád a Lúd a Aram.

10,23 - Synové Aramovi: Ús a Chúl, Geter a Maš.

10,24 - Arpakšád zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera.

10,25 - Heberovi se narodili dva synové: jméno jednoho bylo Peleg (to je Rozčlenění ), neboť za jeho dnů byla země rozčleněna; a jméno jeho bratra bylo Joktán.

10,26 - Joktán pak zplodil Almódada a Šelefa, Chasarmáveta a Jeracha,

10,27 - Hadórama a Úzala a Diklu,

10,28 - Óbala a Abímaela a Šebu,

10,29 - Ofíra a Chavílu a Jóbaba; ti všichni jsou synové Joktánovi.

10,30 - Jejich sídliště bylo od Méši směrem k Sefáru, hoře na východě.

10,31 - To jsou synové Šémovi různých čeledí a různých jazyků, různé pronárody v různých zemích.

10,32 - To jsou čeledi synů Noeho podle jejich rodopisu v různých pronárodech; z nich pak po potopě vzešly všechny pronárody na zemi.

11,1 - Celá země byla jednotná v řeči i v činech.

11,2 - Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam.

11,3 - Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme." Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny.

11,4 - Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi."

11,5 - I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali.

11,6 - Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést.

11,7 - Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli."

11,8 - I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.

11,9 - Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.

11,10 - Toto je rodopis Šémův: Když bylo Šémovi sto let, zplodil Arpakšáda, druhého roku po potopě.

11,11 - Po zplození Arpakšáda žil Šém pět set let a zplodil syny a dcery.

11,12 - Arpakšád pak žil třicet pět let a zplodil Šelacha.

11,13 - Po zplození Šelacha žil Arpakšád čtyři sta tři léta a zplodil syny a dcery.

11,14 - Šelach pak žil třicet let a zplodil Hebera.

11,15 - Po zplození Hebera žil Šelach čtyři sta tři léta a zplodil syny a dcery.

11,16 - Ve věku třiceti čtyř let zplodil Heber Pelega.

11,17 - Po zplození Pelega žil Heber čtyři sta třicet let a zplodil syny a dcery.

11,18 - Ve věku třiceti let zplodil Peleg Reúa.

11,19 - Po zplození Reúa žil Peleg dvě stě devět let a zplodil syny a dcery.

11,20 - Ve věku třiceti dvou let zplodil Reú Serúga.

11,21 - Po zplození Serúga žil Reú dvě stě sedm let a zplodil syny a dcery.

11,22 - Ve věku třiceti let zplodil Serúg Náchora.

11,23 - Po zplození Náchora žil Serúg dvě stě let a zplodil syny a dcery.

11,24 - Ve věku dvaceti devíti let zplodil Náchor Teracha.

11,25 - Po zplození Teracha žil Náchor sto devatenáct let a zplodil syny a dcery.

11,26 - Ve věku sedmdesáti let zplodil Terach Abrama, Náchora a Hárana.

11,27 - Toto je rodopis Terachův: Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana. Háran zplodil Lota.

11,28 - Háran umřel před svým otcem Terachem v rodné zemi, v Kaldejském Uru.

11,29 - Abram a Náchor si vzali ženy: Žena Abramova se jmenovala Sáraj a žena Náchorova Milka, dcera Hárana, otce Milky a Jisky.

11,30 - Sáraj však byla neplodná, neměla dítě.

11,31 - I vzal Terach svého syna Abrama a vnuka Lota, syna Háranova, a snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z Kaldejského Uru. Cestou do země kenaanské přišli do Cháranu a usadili se tam.

11,32 - Dnů Terachových bylo dvě stě pět let, když v Cháranu umřel.

12,1 - I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.

12,2 - Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!

12,3 - Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země."

12,4 - A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.

12,5 - Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam.

12,6 - Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci.

12,7 - I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: "Tuto zemi dám tvému potomstvu." Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal.

12,8 - Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno.

12,9 - Pak se vydal na další cestu směrem k Negebu.

12,10 - I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad.

12,11 - Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: "Vím dobře, že jsi žena krásného vzhledu.

12,12 - Až tě spatří Egypťané, řeknou si: »To je jeho žena.« Mne zabijí a tebe si ponechají živou.

12,13 - Říkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu."

12,14 - Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná.

12,15 - Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna

12,16 - a ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy.

12,17 - Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji.

12,18 - Farao tedy Abrama předvolal a řekl: "Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena?

12,19 - Proč jsi říkal: »To je má sestra«? Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!"

12,20 - A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl.

13,1 - I vystoupil Abram z Egypta se svou ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s ním i Lot.

13,2 - Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato.

13,3 - Postupoval po stanovištích od Negebu až k Bét-elu, na místo mezi Bét-elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan,

13,4 - k místu, kde předtím postavil oltář; tam vzýval Abram Hospodinovo jméno.

13,5 - Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i stany.

13,6 - Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě.

13,7 - Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci.

13,8 - Tu řekl Abram Lotovi: "Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři.

13,9 - Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo."

13,10 - Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru.

13,11 - Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili.

13,12 - Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy.

13,13 - Sodomští muži však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní.

13,14 - Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: "Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ,

13,15 - neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky.

13,16 - A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno.

13,17 - Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám."

13,18 - Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář.

14,1 - V oněch dnech šineárský král Amráfel, elasarský král Arjók, élamský král Kedorlaómer a král pronárodů Tideál

14,2 - vedli válku proti Bérovi, králi sodomskému, Biršovi, králi gomorskému, Šineábovi, králi ademskému, Šemeberovi, králi sebójskému, a králi z Bely, což je Sóar.

14,3 - Tito všichni tvořili spolek při dolině Sidímu, kde je nyní Solné moře.

14,4 - Dvanáct let otročili Kedorlaómerovi, třináctého roku se vzbouřili.

14,5 - Čtrnáctého roku přitáhl Kedorlaómer a králové, kteří byli s ním, a pobili Refájce v Aštarót-karnajimu, Zuzejce v Hámu, Emejce na planině kirjatajimské

14,6 - a Chorejce v jejich horách seírských až k El-páranu, který leží proti stepi.

14,7 - Pak přitáhli obchvatem k Énmišpátu, což je Kádeš, a pobili vše na poli Amálekovců i Emorejce, kteří sídlili v Chasesón-támaru.

14,8 - Tu vytáhl král sodomský a král gomorský a král ademský a král sebójský a král belský, totiž sóarský, a seřadili se v dolině Sidímu k boji proti nim, to jest:

14,9 - proti élamskému králi Kedorlaómerovi, králi pronárodů Tideálovi, šineárskému králi Amráfelovi a elasarskému králi Arjókovi; čtyři králové stáli proti pěti.

14,10 - Dolina Sidím je plná asfaltových studní. Král sodomský a gomorský se do nich při útěku propadli. Ti, kteří zůstali, utekli do hor.

14,11 - Útočníci pak pobrali všechno jmění Sodomy a Gomory i všechny potraviny a odtáhli.

14,12 - Vzali s sebou též Abramova synovce Lota s jeho jměním, sídlil totiž v Sodomě, a odtáhli.

14,13 - Tu přišel uprchlík a pověděl o tom Hebreji Abramovi, který bydlil při božišti Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra Anérova; ti byli s Abramem spjati smlouvou.

14,14 - Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vytrhl se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až k Danu.

14,15 - V noci se pak proti nim se svými služebníky rozestavil a pobíjel je a pronásledoval až po Chóbu, jež je na sever od Damašku.

14,16 - Všechno jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Lota s jeho jměním, i ženy a lid.

14,17 - Když se vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina královská.

14,18 - A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha Nejvyššího.

14,19 - Požehnal mu: "Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země.

14,20 - Požehnán buď sám Bůh Nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky." Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho.

14,21 - Pak řekl Abramovi král Sodomy: "Dej mi lidi, a jmění si nech."

14,22 - Abram však sodomskému králi odvětil: "Pozdvihl jsem ruku k přísaze Hospodinu, Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země,

14,23 - že z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům, abys neřekl: »Já jsem učinil Abrama bohatým.«

14,24 - Sám nechci nic, jen to, co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli se mnou; Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl."

15,1 - Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: "Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna."

15,2 - Abram však řekl: "Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer."

15,3 - Abram dále řekl: "Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?"

15,4 - Hospodin však prohlásil: "Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna."

15,5 - Vyvedl ho ven a pravil: "Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat." A dodal: "Tak tomu bude s tvým potomstvem."

15,6 - Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

15,7 - A řekl mu: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi."

15,8 - Abram odvětil: "Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?"

15,9 - I řekl mu: "Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a holoubě."

15,10 - Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil.

15,11 - Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl.

15,12 - Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota.

15,13 - Tu Hospodin Abramovi řekl: "Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let.

15,14 - Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním.

15,15 - Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří.

15,16 - Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti."

15,17 - Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň.

15,18 - V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu: "Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu,

15,19 - zemi Kénijců, Kenazejců a Kadmónců,

15,20 - Chetejců, Perizejců a Refájců,

15,21 - Emorejců, Kenaanců, Girgašejců a Jebúsejců."

16,1 - Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar.

16,2 - Jednou řekla Sáraj Abramovi: "Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní." Abram Sárajiny rady uposlechl.

16,3 - Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu.

16,4 - I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit.

16,5 - Tu řekla Sáraj Abramovi: "Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin."

16,6 - Abram Sáraji odvětil: "Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré." Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla.

16,7 - Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru,

16,8 - a otázal se jí: "Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?" Odvětila: "Prchám od své paní Sáraje."

16,9 - Hospodinův posel jí řekl: "Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku."

16,10 - Dále jí řekl: "Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat."

16,11 - A dodal: "Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh), neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel.

16,12 - Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím."

16,13 - I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, "Bůh vševidoucí", neboť řekla: "Zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mě vidí?"

16,14 - Proto se ta studně nazývá Studnicí Živého, který mě vidí; je mezi Kádešem a Beredem.

16,15 - Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar porodila, Izmael.

16,16 - Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela.

17,1 - Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný!

17,2 - Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím."

17,3 - Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil:

17,4 - "Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů.

17,5 - Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů.

17,6 - Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou.

17,7 - Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu.

17,8 - A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem."

17,9 - Bůh dále Abrahamovi řekl: "Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních.

17,10 - Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán.

17,11 - Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi.

17,12 - Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva.

17,13 - Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou.

17,14 - Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu."

17,15 - Bůh také Abrahamovi řekl: "Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna).

17,16 - Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů."

17,17 - Tu padl Abraham na tvář, usmál se a v duchu si řekl: "Což se může narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?"

17,18 - Proto Abraham Bohu řekl: "Kéž by Izmael žil v tvé blízkosti!"

17,19 - Bůh však pravil: "A přece ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák (to je Smíšek). Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo jako smlouvu věčnou.

17,20 - A pokud jde o Izmaela, vyslyšel jsem tě: Hle, požehnám mu a rozplodím a rozmnožím ho převelice; zplodí dvanáct knížat a učiním z něho veliký národ.

17,21 - Ale svoji smlouvu ustavím s Izákem, kterého ti porodí Sára příštího roku v tomto čase."

17,22 - Bůh skončil rozmluvu s Abrahamem a vystoupil od něho.

17,23 - Abraham tedy vzal svého syna Izmaela a všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechnu svou čeleď mužského pohlaví, a obřezal jejich neobřezané tělo hned toho dne, kdy k němu Bůh promluvil.

17,24 - Abrahamovi bylo devětadevadesát let, když jeho neobřezané tělo bylo obřezáno.

17,25 - Jeho synu Izmaelovi bylo třináct let, když bylo jeho neobřezané tělo obřezáno.

17,26 - Abraham i jeho syn Izmael byli obřezáni v týž den.

17,27 - Také všechna jeho čeleď, ať doma zrození či za stříbro od cizince koupení, byli obřezáni spolu s ním.

18,1 - I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu.

18,2 - Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi

18,3 - a řekl: "Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka.

18,4 - Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a zasedněte pod strom.

18,5 - Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál. Přece nepominete svého služebníka." Odvětili: "Učiň, jak říkáš."

18,6 - Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a řekl: "Rychle vezmi tři míry bílé mouky, zadělej a připrav podpopelné chleby."

18,7 - Sám se rozběhl k dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby je rychle připravil.

18,8 - Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem.

18,9 - Pak se ho otázali: "Kde je tvá žena Sára?" Odpověděl: "Tady ve stanu."

18,10 - I řekl jeden z nich: "Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna." Sára naslouchala za ním ve dveřích stanu.

18,11 - Abraham i Sára byli staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský.

18,12 - Zasmála se v duchu a řekla si: "Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec."

18,13 - Tu Hospodin Abrahamovi řekl: "Pročpak se Sára směje a říká: »Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?«

18,14 - Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna."

18,15 - Sára však zapírala: "Nesmála jsem se", protože se bála. On však řekl: "Ale ano, smála ses."

18,16 - Muži se odtud zvedli a zamířili k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je doprovodil.

18,17 - Tu Hospodin řekl: "Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit?

18,18 - Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země.

18,19 - Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: »Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil«."

18,20 - Hospodin dále pravil: "Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký,

18,21 - že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je."

18,22 - Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem.

18,23 - I přistoupil Abraham a řekl: "Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého?

18,24 - Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých?

18,25 - Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?"

18,26 - Hospodin odvětil: "Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu."

18,27 - Abraham pokračoval: "Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel:

18,28 - Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš pro těch pět celé město?" Odvětil: "Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet pět."

18,29 - On však k němu mluvil ještě dále: "Možná, že se jich tam najde čtyřicet." Pravil: "Neudělám to kvůli těm čtyřiceti."

18,30 - I řekl: "Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále: Možná, že se jich tam najde třicet." Pravil: "Neučiním to, najdu-li jich tam třicet."

18,31 - Řekl pak: "Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam najde dvacet." Pravil: "Nezahladím je kvůli těm dvaceti."

18,32 - Nato řekl: "Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde deset." Pravil: "Nezahladím je ani kvůli těm deseti."

18,33 - Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému místu.

19,1 - I přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně. Když je spatřil, povstal jim vstříc, sklonil se tváří k zemi

19,2 - a řekl: "Snažně prosím, moji páni, uchylte se do domu svého služebníka. Přenocujte, umyjte si nohy a za časného jitra půjdete svou cestou." Odvětili: "Nikoli, přenocujeme na tomto prostranství."

19,3 - On však na ně velice naléhal; uchýlili se tedy k němu a vešli do jeho domu. Připravil jim hostinu, dal napéci nekvašené chleby a pojedli.

19,4 - Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům.

19,5 - Volali na Lota a řekli mu: "Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!"

19,6 - Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře však za sebou zavřel.

19,7 - Řekl: "Bratří moji, nedělejte prosím nic zlého.

19,8 - Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší."

19,9 - Oni však vzkřikli: "Kliď se!" A hrozili: "Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!" Obořili se na toho muže, na Lota, a chystali se vyrazit dveře.

19,10 - Vtom ti muži vlastníma rukama vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli dveře.

19,11 - Ale muže, kteří byli u vchodu do domu, malé i velké, ranili slepotou, takže nebyli schopni nalézt vchod.

19,12 - Tu řekli ti muži Lotovi: "Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa.

19,13 - My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili."

19,14 - Lot tedy vyšel a promluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery. Řekl jim: "Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu." Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval.

19,15 - Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: "Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul."

19,16 - Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery - to shovívavost Hospodinova byla s ním -, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem.

19,17 - Když je Hospodin vyváděl ven, řekl: "Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul."

19,18 - Lot jim však odvětil: "Ne tak prosím, Panovníku.

19,19 - Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel.

19,20 - Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu."

19,21 - I řekl mu: "Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím.

19,22 - Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš." Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké).

19,23 - Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru.

19,24 - Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo.

19,25 - Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích.

19,26 - Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup.

19,27 - Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem.

19,28 - Vyhlížel směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě.

19,29 - Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil.

19,30 - Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni.

19,31 - Tu řekla prvorozená té mladší: "Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel.

19,32 - Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce."

19,33 - Daly mu tedy té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.

19,34 - Příštího dne řekla prvorozená té mladší: "Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce."

19,35 - Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.

19,36 - Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem.

19,37 - I porodila prvorozená syna a nazvala ho Moáb (to je Z otce zplozený); ten je praotcem Moábců až podnes.

19,38 - A mladší porodila také syna a nazvala ho Ben-amí (to je Syn mého příbuzného); ten je praotcem Amónovců až podnes.

20,1 - Abraham táhl odtud do krajiny negebské a usadil se mezi Kádešem a Šúrem; pobýval jako host v Geraru.

20,2 - O své ženě Sáře Abraham řekl: "To je má sestra." Abímelek, král gerarský, poslal pro Sáru a vzal si ji.

20,3 - Té noci však přišel k abímelekovi ve snu Bůh a řekl mu: "Kvůli ženě, kterou sis vzal, zemřeš; vždyť je provdaná."

20,4 - Proto se k ní abímelek nepřiblížil a řekl: "Panovníku, což vybiješ pronárod, i když je spravedlivý?

20,5 - Což mi on sám neřekl: »To je má sestra« ? Ano, i ona řekla: »To je můj bratr«. Učinil jsem to v bezúhonnosti srdce a s čistýma rukama."

20,6 - A Bůh mu ve snu odvětil: "I já vím, že jsi to učinil v bezúhonnosti srdce a sám jsem ti zabránil, aby ses proti mně neprohřešil; proto jsem ti nedovolil dotknout se jí.

20,7 - Teď však ženu toho muže navrať, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a zůstaneš naživu. Nevrátíš-li ji, věz, že určitě zemřeš se všemi, kteří jsou tvoji."

20,8 - Za časného jitra svolal abímelek všechny své služebníky a všechno jim vypověděl; a ty muže pojala velká bázeň.

20,9 - Abímelek tedy zavolal Abrahama a řekl mu: "Jak ses to k nám zachoval? Čím jsem se proti tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl takový hřích? Dopustil ses u mne něčeho, co se přece nedělá."

20,10 - Dále se abímelek Abrahama otázal: "Co tě k tomu mělo, že jsi udělal takovou věc?"

20,11 - Abraham odvětil: "Řekl jsem si, že na tomto místě určitě není bázeň Boží a že mě kvůli mé ženě zabijí.

20,12 - Ona také vskutku je má sestra; je to dcera mého otce, ale ne dcera mé matky; stala se mou ženou.

20,13 - Když mě bohové po odchodu z otcova domu nechali bloudit, řekl jsem jí: »Prokazuj mi toto milosrdenství: na každém místě, kam přijdeme, říkej o mně, že jsem tvůj bratr«."

20,14 - Abímelek tedy vzal brav a skot, otroky a služebnice a dal je Abrahamovi a navrátil mu jeho ženu Sáru.

20,15 - Abímelek také řekl: "Hle, má země je před tebou; usaď se, kde uznáš za dobré."

20,16 - Sáře pak řekl: "Hle, tvému bratru jsem dal tisíc šekelů stříbra; to bude pro tebe na zadostiučinění v očích všech, kteří jsou s tebou. Tím vším budeš obhájena."

20,17 - I modlil se Abraham k Bohu a Bůh uzdravil abímeleka i jeho ženu a jeho otrokyně, takže rodily.

20,18 - Hospodin totiž kvůli Abrahamově ženě Sáře uzavřel v abímelekově domě každé lůno.

21,1 - Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil.

21,2 - Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl.

21,3 - Abraham dal svému narozenému synu, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.

21,4 - Když mu bylo osm dní, Abraham svého syna Izáka obřezal, jak mu Bůh přikázal.

21,5 - Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil.

21,6 - Tu Sára řekla: "Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší."

21,7 - A dodala: "Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit syny? A přece jsem mu porodila syna, ačkoli je stár."

21,8 - Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den, kdy Izáka odstavili, vystrojil Abraham veliké hody.

21,9 - Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je poštívač.

21,10 - Řekla Abrahamovi: "Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn té otrokyně dědicem spolu s mým synem Izákem."

21,11 - Ale Abraham se tím velmi trápil; vždyť šlo o jeho syna.

21,12 - Bůh však Abrahamovi řekl: "Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z Izáka.

21,13 - Učiním však národ i ze syna otrokyně, neboť také on je tvým potomkem."

21,14 - Za časného jitra vzal Abraham chléb a měch vody a dal Hagaře. Vložil jí dítě na ramena a propustil ji. Šla a bloudila po Beeršebské stepi.

21,15 - Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedním křoviskem.

21,16 - Odešla a usedla opodál, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: "Nemohu se dívat, jak dítě umírá." Usedla tam, zaúpěla a rozplakala se.

21,17 - Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: "Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je.

21,18 - Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ."

21,19 - Tu jí Bůh otevřel oči a ona spatřila studni s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.

21,20 - A Bůh byl s chlapcem. Když vyrostl, usadil se ve stepi a stal se lučištníkem.

21,21 - Usadil se v Páranské stepi a jeho matka mu dala ženu z egyptské země.

21,22 - V té době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: "Bůh je s tebou ve všem, co činíš.

21,23 - Proto mi na místě přísahej při Bohu, že neoklameš mne ani mého nástupce a následníka. Milosrdenství, jaké jsem já prokázal tobě, prokazuj i ty mně a zemi, v níž jsi pobýval jako host."

21,24 - Abraham tedy řekl: "Jsem hotov přísahat."

21,25 - Ale domlouval abímelekovi kvůli studni s vodou, kterou abímelekovi služebníci uchvátili.

21,26 - Abímelek na to odvětil: "Nevím, kdo to udělal. Tys mi to neoznámil a já jsem o tom dodnes neslyšel."

21,27 - I vzal Abraham brav a skot a dal abímelekovi. Pak spolu uzavřeli smlouvu.

21,28 - Sedm ovcí ze stáda postavil Abraham zvlášť.

21,29 - Tu se abímelek Abrahama otázal: "Co s těmi sedmi ovcemi, které jsi postavil zvlášť?"

21,30 - A on řekl: "Sedm ovcí si ode mne vezmi na svědectví, že jsem tuto studni vykopal já."

21,31 - Proto se to místo nazývá Beer-šeba (to je Studně přísahy), že tam oba přísahali.

21,32 - Po uzavření smlouvy v Beer-šebě se abímelek a píkol, velitel jeho vojska, hned navrátili do pelištejské země.

21,33 - A Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného.

21,34 - Abraham pobyl v pelištejské zemi jako host mnoho dní.

22,1 - Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: "Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem."

22,2 - A Bůh řekl: "Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!"

22,3 - Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl.

22,4 - Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo,

22,5 - řekl služebníkům: "Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme."

22,6 - Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu.

22,7 - Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Copak, můj synu?" Izák se otázal: "Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?"

22,8 - Nato Abraham řekl: "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné." A šli oba spolu dál.

22,9 - Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví.

22,10 - I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka.

22,11 - Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: "Abrahame, Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem."

22,12 - A posel řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna."

22,13 - Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna.

22,14 - Tomu místu dal Abraham jméno "Hospodin vidí". Dosud se tu říká: "Na hoře Hospodinově se uvidí."

22,15 - Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé:

22,16 - "Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna,

22,17 - jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel

22,18 - a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu."

22,19 - Abraham se pak vrátil k služebníkům. Vydali se spolu na cestu do Beer-šeby, neboť tam Abraham sídlil.

22,20 - Po těchto událostech bylo Abrahamovi oznámeno: "Hle, také Milka porodila tvému bratru Náchorovi syny:

22,21 - prvorozeného Úsa a jeho bratra Búza, též Kemúela, otce Aramova,

22,22 - Keseda a Chazóa, Pildáše, Jidláfa a Betúela.

22,23 - Betúel pak zplodil Rebeku." Těch osm porodila Milka Abrahamovu bratru Náchorovi.

22,24 - Jeho ženina jménem Reúma také porodila, a to Tabecha a Gachama, Tachaše a Maaku.

23,1 - Sára byla živa sto dvacet sedm let; to jsou léta Sářina života.

23,2 - Zemřela v Kirjat-arbě, což je Chebrón v kenaanské zemi. Abraham přišel, aby nad Sárou naříkal a oplakával ji.

23,3 - Pak od zemřelé vstal a promluvil k Chetejcům:

23,4 - "Jsem tu u vás host a přistěhovalec. Dejte mi u vás do vlastnictví hrob, kam bych zemřelou pohřbil."

23,5 - Chetejci Abrahamovi odpověděli:

23,6 - "Slyš nás, pane. Jsi mezi námi jako kníže Boží; pochovej svou zemřelou v nejlepším z našich hrobů. Nikdo z nás ti neodepře svůj hrob, abys mohl zemřelou pohřbít."

23,7 - Abraham se nato Chetejcům, lidu té země, uklonil

23,8 - a promluvil k nim dále: "Souhlasíte-li, abych zde svou zemřelou pohřbil, slyšte vy mne: Přimluvte se za mne u Efróna, syna Sócharova,

23,9 - ať mi přenechá svou makpelskou jeskyni, která je na konci jeho pole; ať mi ji před vámi přenechá za plnou cenu stříbra, abych měl vlastní hrob."

23,10 - Efrón zasedal uprostřed Chetejců. Efrón chetejský tedy Abrahamovi v přítomnosti Chetejců odpověděl přede všemi, kteří měli přístup do rady v bráně toho města:

23,11 - "Nikoli, pane; slyš ty mne. To pole je tvé, i ta jeskyně na něm je tvá; dávám ti ji před očima synů svého lidu. Tam pochovej svou zemřelou."

23,12 - I uklonil se Abraham před lidem té země

23,13 - a v přítomnosti lidu té země pravil Efrónovi: "Raději slyš ty mne. Dám za to pole stříbro. Vezmi je ode mne a já tam svou zemřelou pochovám."

23,14 - Efrón Abrahamovi odpověděl:

23,15 - "Pane, slyš ty mne. Pozemek má cenu čtyř set šekelů stříbra. Co to pro nás znamená? Jen pochovej svou zemřelou."

23,16 - Abraham souhlasil a odvážil Efrónovi stříbro, jak on sám v přítomnosti Chetejců navrhl, čtyři sta šekelů stříbra, běžných mezi obchodníky.

23,17 - Tak připadlo Efrónovo pole v Makpele naproti Mamre, pole i s jeskyní na něm a všechno stromoví na poli i na všem jeho pomezí kolem,

23,18 - do Abrahamova majetku před očima Chetejců, všech, kdo měli přístup do rady v bráně jeho města.

23,19 - Abraham potom svou ženu Sáru pohřbil v té jeskyni na poli v Makpele naproti Mamre, jež je u Chebrónu v kenaanské zemi.

23,20 - Tak připadlo pole Chetejců i s jeskyní na něm Abrahamovi, aby měl vlastní hrob.

24,1 - Abraham byl stařec pokročilého věku. Hospodin mu ve všem požehnal.

24,2 - I řekl Abraham služebníku, správci svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: "Polož ruku na můj klín.

24,3 - Zavazuji tě přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, abys nebral pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, mezi nimiž sídlím.

24,4 - Půjdeš do mé země a do mého rodiště a vezmeš odtamtud ženu pro mého syna Izáka."

24,5 - Služebník mu na to odvětil: "Co když mě ta žena nebude chtít následovat sem, do této země? Mám tvého syna zavést zpátky do země, z níž jsi vyšel?"

24,6 - Abraham řekl: "Chraň se tam mého syna zavést!

24,7 - Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a z mé rodné země, promluvil ke mně a přísahal mi, že tuto zemi dá mému potomstvu; on sám vyšle před tebou svého posla, a ty budeš moci vzít odtamtud ženu pro mého syna.

24,8 - Kdyby tě snad ta žena nechtěla následovat, budeš své přísahy zproštěn. Jen tam mého syna nezaváděj!"

24,9 - I položil služebník ruku na klín svého pána Abrahama a odpřisáhl mu to.

24,10 - Služebník tedy vzal deset velbloudů svého pána a jel. Vybaven všelijakými drahocennostmi svého pána vydal se na cestu do aramského Dvojříčí, do města Náchorova.

24,11 - Před městem zastavil velbloudy u studně s vodou. Bylo to navečer, v době, kdy ženy vycházívají čerpat vodu.

24,12 - Tu řekl: "Hospodine, Bože mého pána Abrahama, dopřej mi to prosím a prokaž milosrdenství mému pánu Abrahamovi.

24,13 - Hle, stojím nad pramenem a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu.

24,14 - Dívce, která přijde, řeknu: Nakloň svůj džbán, abych se napil. Odvětí-li: »Jen pij, a také tvé velbloudy napojím«, předurčil jsi ji pro svého služebníka Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému pánu prokázal milosrdenství."

24,15 - Ještě než domluvil, přišla Rebeka, která se narodila Betúelovi, synu Milky, ženy Abrahamova bratra Náchora. Měla na rameni džbán.

24,16 - Byla to dívka velmi půvabného vzhledu, panna, muž ji dosud nepoznal. Sestoupila k pramenu, naplnila svůj džbán a vystoupila.

24,17 - Služebník jí přiběhl naproti a řekl: "Dej mi prosím doušek vody ze džbánu!"

24,18 - Odvětila: "Jen se napij, můj pane." A rychle spustila džbán na ruku a dala mu pít.

24,19 - Když mu dala napít, řekla: "Načerpám i tvým velbloudům, aby se napili."

24,20 - Rychle vylila vodu ze svého džbánu do napajedla a znovu odběhla ke studni čerpat, aby napojila i všechny jeho velbloudy.

24,21 - Muž ji přitom mlčky pozoroval, aby poznal, zda Hospodin dává jeho cestě zdar, či nikoli.

24,22 - Když se velbloudi napili, vzal muž zlatý nosní kroužek o váze půl šekelu a dva náramky pro ni o váze deseti šekelů zlata.

24,23 - Řekl: "Pověz mi prosím, čí jsi dcera? Bylo by pro nás v domě tvého otce místo k přenocování?"

24,24 - Odvětila mu: "Jsem dcera Betúela, syna Milky, kterého porodila Náchorovi."

24,25 - A dodala: "Slámy i obroku máme dost, i místo k přenocování."

24,26 - Tu padl muž na kolena, klaněl se Hospodinu

24,27 - a řekl: "Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, že od mého pána neodňal své milosrdenství a svou věrnost. Dovedl mě až do domu bratří mého pána."

24,28 - Dívka odběhla a oznámila rodině své matky, co a jak se stalo.

24,29 - Rebeka měla bratra jménem Lábana. Lában běžel ven k tomu muži u pramene.

24,30 - Viděl totiž nosní kroužek a na sestřiných rukou náramky a slyšel slova své sestry Rebeky, o čem s ní ten muž mluvil. Přišel k tomu muži, který dosud stál u velbloudů nad pramenem,

24,31 - a řekl: "Pojď, požehnaný Hospodinův! Proč stojíš venku? Už jsem připravil dům i místo pro velbloudy."

24,32 - I vešel ten muž do domu a odstrojil velbloudy. Lában dal velbloudům slámu a obrok; jemu a jeho mužům dal vodu k umytí nohou.

24,33 - Pak dal před něho prostřít, aby pojedl. On však řekl: "Nebudu jíst, dokud nevyřídím svou záležitost." Lában odvětil: "Mluv."

24,34 - Pravil tedy: "Jsem služebník Abrahamův.

24,35 - Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je zámožný. Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně, velbloudy a osly.

24,36 - A Sára, žena mého pána, ač velmi stará, porodila mému pánu syna. Jemu dá všechno, co má.

24,37 - Mne pak můj pán zavázal přísahou: »Nevezmeš pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, v jejichž zemi sídlím.

24,38 - Půjdeš do domu mého otce a k mé čeledi a vezmeš odtamtud ženu pro mého syna.«

24,39 - Nato jsem svému pánu řekl: »Možná, že se mnou ta žena nepůjde.«

24,40 - Odvětil mi: »Hospodin, před nímž chodím, pošle s tebou svého posla a dá tvé cestě zdar. Ty pak vezmeš pro mého syna ženu z mé čeledi a z domu mého otce.

24,41 - Svého závazku se zprostíš tehdy, když dojdeš k mé čeledi: Nedají-li ti ji, budeš svého závazku zproštěn.«

24,42 - Dnes jsem přišel k prameni a řekl jsem: »Hospodine, Bože mého pána Abrahama, kéž bys dal zdar cestě, po níž jdu!«

24,43 - Hle, stojím nad pramenem. Dívce, která přijde čerpat vodu, řeknu: »Dej mi prosím napít ze svého džbánu trochu vody.«

24,44 - Jestliže mi ona řekne: »Jen se napij, a také tvým velbloudům načerpám«, bude to žena, kterou synu mého pána předurčil Hospodin.

24,45 - Ještě jsem sám u sebe nedomluvil, když tu přišla Rebeka se džbánem na rameni. Sestoupila k pramenu a čerpala vodu. Řekl jsem jí: »Dej mi prosím napít!«

24,46 - Rychle spustila džbán s ramene a řekla: »Jen se napij, a také tvé velbloudy napojím.« Napil jsem se a ona napojila i velbloudy.

24,47 - Pak jsem se jí zeptal: »Čí jsi dcera?« Odvětila: »Jsem dcera Betúela, syna Náchora, kterého mu porodila Milka.« Navlékl jsem jí tento kroužek do nosu a náramky na ruce.

24,48 - Padl jsem na kolena a klaněl se Hospodinu. Dobrořečil jsem Hospodinu, Bohu mého pána Abrahama, že mě vedl pravou cestou, abych mohl dceru pánova bratra přivést pro jeho syna.

24,49 - A teď mi povězte, chcete-li mému pánu prokázat milosrdenství a věrnost. Ne-li, povězte mi, a já se obrátím napravo nebo nalevo."

24,50 - Lában i Betúel odpověděli: "Toto vyšlo od Hospodina a my nemůžeme tobě říci ani zlé ani dobré.

24,51 - Hle, tady je Rebeka. Vezmi si ji a jdi, ať se stane ženou syna tvého pána, jak mluvil Hospodin."

24,52 - Jakmile Abrahamův služebník uslyšel jejich slova, poklonil se Hospodinu až k zemi.

24,53 - Potom vyňal stříbrné a zlaté předměty a látky a dal je Rebece, též jejímu bratrovi a její matce dal vzácné dary.

24,54 - Pak jedli a pili, on i mužové, kteří byli s ním, a přenocovali. Když ráno vstali, řekl: "Propusťte mě k mému pánu."

24,55 - Ale její bratr a matka odvětili: "Ať s námi dívka ještě nějaký čas zůstane, aspoň deset dní; potom půjde."

24,56 - On však jim řekl: "Nezdržujte mě, když Hospodin dopřál mé cestě zdaru. Propusťte mě, ať mohu jít k svému pánu."

24,57 - Odvětili: "Zavoláme dívku a zeptáme se přímo jí."

24,58 - Zavolali Rebeku a otázali se jí: "Půjdeš s tímto mužem?" Řekla: "Půjdu."

24,59 - Propustili tedy svou sestru Rebeku a její chůvu i Abrahamova služebníka a jeho muže.

24,60 - Rebece požehnali slovy: "Sestro naše, buď matkou nesčíslných tisíců, tvé potomstvo ať obsadí bránu těch, kteří je nenávidí!"

24,61 - Rebeka a její dívky vsedly hned potom na velbloudy a následovaly toho muže. Tak dostal služebník Rebeku a odešel.

24,62 - Izák právě přicházel od Studnice Živého, který mě vidí, neboť sídlil v Negebu.

24,63 - Vyšel totiž k večeru na pole a byl zamyšlen. Tu se rozhlédl a spatřil přicházet velbloudy.

24,64 - I Rebeka se rozhlédla a spatřila Izáka. Sesedla z velblouda

24,65 - a otázala se služebníka: "Kdo je ten muž, který nám jde po poli vstříc?" Služebník odvětil: "To je můj pán." Vzala tedy roušku a zahalila se.

24,66 - Služebník podal Izákovi zprávu o všem, co vykonal.

24,67 - Izák pak uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry. Vzal si ji a stala se jeho ženou. A zamiloval si ji. Tak našel útěchu po smrti své matky.

25,1 - Abraham si vzal opět ženu; jmenovala se Ketúra.

25,2 - Porodila mu Zimrána a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbáka a Šúacha.

25,3 - Jokšán zplodil Šebu a Dedána. Synové Dedánovi byli Ašúrejci a Letúšejci a Leumejci.

25,4 - Midjánovi synové byli Éfa a Éfer a Chanók, Abída a Eldáa. Ti všichni jsou synové Ketúřini.

25,5 - Abraham však všechno, co měl, odkázal Izákovi.

25,6 - Synům svých ženin, které měl, dal dary a ještě za svého života je poslal od svého syna Izáka pryč na východ, do země východní.

25,7 - Toto jsou léta Abrahamova života, jichž se dožil: sto sedmdesát pět let.

25,8 - I zesnul Abraham a zemřel v utěšeném stáří, stár a sytý dnů, a byl připojen k svému lidu.

25,9 - Jeho synové Izák a Izmael ho pochovali do makpelské jeskyně na poli Efróna, syna Chetejce Sóchara, naproti Mamre.

25,10 - To pole koupil Abraham od Chetejců. Tam byl pochován Abraham i jeho žena Sára.

25,11 - Po Abrahamově smrti požehnal Bůh jeho synu Izákovi. A Izák sídlil u Studnice Živého, který mě vidí.

25,12 - Toto je rodopis Abrahamova syna Izmaela, kterého Abrahamovi porodila Sářina otrokyně Hagar egyptská.

25,13 - Toto jsou jména Izmaelových synů, podle nichž jsou pojmenovány jejich rody: Izmaelův prvorozený Nebajót, Kédar, Adbeel a Mibsám,

25,14 - Mišma, Dúma a Masa,

25,15 - Chadad, Téma, Jetúr, Náfiš a Kedma.

25,16 - To jsou Izmaelovi synové a to jsou jejich jména podle jejich dvorců a hradišť; dvanáct předáků jejich národů.

25,17 - A toto jsou léta Izmaelova života: sto třicet sedm let. I zesnul a zemřel a byl připojen k svému lidu.

25,18 - Jeho synové bydlili od Chavíly až k Šúru proti Egyptu a směrem k Asýrii. Izmael se položil proti všem svým bratřím.

25,19 - Toto je rodopis Abrahamova syna Izáka: Abraham zplodil Izáka.

25,20 - Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Rovin aramských, sestru Aramejce Lábana.

25,21 - Izák prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin jeho prosby přijal, a jeho žena Rebeka otěhotněla.

25,22 - Děti se však začaly v jejím těle strkat. Tu řekla: "Je-li tomu tak, co mě čeká?" A šla se dotázat Hospodina.

25,23 - Hospodin jí řekl: "Ve tvém životě jsou dva pronárody. Oba národy se rozejdou, jen co z tebe vyjdou. Jeden národ bude zdatnější než druhý, bezpočetný bude sloužit počtem skrovnějšímu."

25,24 - Potom se naplnily dny, kdy měla rodit. A hle, v jejím životě byla dvojčata.

25,25 - První vyšel celý červenohnědý a chlupatý jako kožíšek; toho pojmenovali Ezau.

25,26 - Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu; ten dostal jméno Jákob. Při jejich narození bylo Izákovi šedesát let.

25,27 - Když chlapci dospěli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem pole, kdežto Jákob byl muž bezúhonný a sídlil ve stanech.

25,28 - Izák miloval Ezaua, protože z lovu měl co do úst, kdežto Rebeka milovala Jákoba.

25,29 - Jákob jednou připravil krmi. Tu přišel Ezau z pole znavený

25,30 - a řekl Jákobovi: "Dej mi zhltnout trochu toho červeného, toho krvavého, jsem znaven k smrti." Proto se jmenuje Edóm (to je Červený).

25,31 - Jákob však řekl: "Prodej mi dnes své prvorozenství!"

25,32 - Ezau na to odvětil: "Stejně mám blízko k smrti, k čemu je mi prvorozenství!"

25,33 - Jákob řekl: "Odpřisáhni mi to dnes." A on mu to odpřisáhl, a tak své prvorozenství prodal Jákobovi.

25,34 - Jákob dal pak Ezauovi chléb a čočkovou krmi. Ten pojedl, napil se, vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

26,1 - V zemi nastal opět hlad, jiný než onen první, který byl za dnů Abrahamových. Izák tedy odešel do Geraru k abímelekovi, pelištejskému králi.

26,2 - Ukázal se mu totiž Hospodin a pravil: "Nesestupuj do Egypta. Přebývej v zemi, o níž ti řeknu.

26,3 - Pobývej v této zemi jako host. Já budu s tebou a požehnám ti, tobě a tvému potomstvu dám všechny tyto země. Tak splním přísahu, jíž jsem se zapřisáhl tvému otci Abrahamovi:

26,4 - »Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy; tvému potomstvu dám všechny tyto země. V tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země.«

26,5 - To proto, že Abraham uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony."

26,6 - Izák se tedy usadil v Geraru.

26,7 - Když se muži toho místa vyptávali na jeho ženu, řekl: "Je to má sestra." Bál se totiž říci, že je to jeho žena, aby ho muži toho místa kvůli Rebece nezabili, neboť byla půvabného vzhledu.

26,8 - Jednou, když tam byl už delší dobu, vyhlédl z okna abímelek, pelištejský král, a spatřil Izáka, jak se laská se svou ženou Rebekou.

26,9 - Předvolal tedy abímelek Izáka a řekl: "To je určitě tvá žena. Pročpak jsi mi řekl, že je to tvá sestra?" Izák odvětil: "Řekl jsem to, abych kvůli ní nepřišel o život."

26,10 - Abímelek pravil: "Cos nám to učinil? Málem by byl někdo z lidu spal s tvou ženou a uvedl bys na nás vinu!"

26,11 - Proto abímelek přikázal všemu lidu: "Kdo by se dotkl tohoto muže nebo jeho ženy, bude bez milosti usmrcen."

26,12 - Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně; tak mu Hospodin požehnal.

26,13 - Tak se ten muž vzmohl a vzmáhal se stále víc, až se stal velice zámožným.

26,14 - Měl stáda bravu a stáda skotu i četnou čeládku. Pelištejci mu proto záviděli.

26,15 - Pelištejci zasypali všechny studně, které vykopali Abrahamovi služebníci za Izákova otce Abrahama, a naplnili je prachem.

26,16 - Abímelek řekl Izákovi: "Odejdi od nás, neboť jsi mnohem mocnější než my."

26,17 - Izák tedy odtud odešel, utábořil se v Gerarském úvalu a usadil se tam.

26,18 - Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali. Pojmenoval je stejně jako jeho otec.

26,19 - Izákovi služebníci kopali v tom úvalu a přišli na studni pramenité vody.

26,20 - Ale gerarští pastýři se s pastýři Izákovými přeli: "Ta voda patří nám!" Proto tu studni pojmenoval Esek (to je Váda), že se s ním vadili.

26,21 - Vykopali tedy jinou studni. O tu se také přeli, proto ji pojmenoval Sitná (to je Sočení).

26,22 - Pak postoupil dál a vykopal další studni; o tu se již nepřeli. Pojmenoval ji Rechobót (to je Prostorná) a řekl: "Teď už nám Hospodin poskytl prostor, abychom se mohli na zemi rozplodit."

26,23 - Odtud vystoupil do Beer-šeby.

26,24 - Tu noc se mu ukázal Hospodin a pravil: "Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé potomstvo kvůli Abrahamovi, svému služebníku."

26,25 - Izák tam vybudoval oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Postavil tam také svůj stan a jeho služebníci tam vyhloubili studni.

26,26 - Tu k němu přišel z Geraru abímelek se svým přítelem Achuzatem a píkol, velitel jeho vojska.

26,27 - Izák se jich otázal: "Proč jste ke mně přišli? Vždyť jste mě nenáviděli a vypověděli jste mě."

26,28 - Odvětili: "Shledali jsme, že je s tebou Hospodin. Proto jsme si řekli: Ať nás stihne kletba, nás i tebe, porušíme-li smlouvu, kterou s tebou chceme uzavřít.

26,29 - Neučiníš nám nic zlého, jako jsme se ani my nedotkli tebe. Prokazovali jsme ti jen dobro a propustili jsme tě v pokoji. Jsi přece Hospodinův požehnaný!"

26,30 - Izák jim vystrojil hody, i jedli a pili.

26,31 - Za časného jitra se zavázali vzájemnou přísahou. Potom je Izák propustil a oni od něho odešli v pokoji.

26,32 - Právě toho dne přišli Izákovi služebníci a pověděli mu o studni, kterou vykopali. Řekli mu: "Našli jsme vodu!"

26,33 - Nazval ji Šibea (to je Přísežná). Proto se to město jmenuje Beer-šeba (to je Studně přísahy) až podnes.

26,34 - Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Jehúditu, dceru Chetejce Beera, a Basematu, dceru Chetejce Elóna.

26,35 - Ty působily Izákovi a Rebece jen hořké trápení.

27,1 - Když Izák zestárl, jeho oči vyhasly, takže neviděl. I zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: "Můj synu!" On mu odvětil: "Tu jsem."

27,2 - Izák řekl: "Hle, jsem už starý a neznám den své smrti.

27,3 - Vezmi si nyní zbraně, toulec a luk, vyjdi na pole a něco pro mě ulov.

27,4 - Připrav mi oblíbenou pochoutku a přines mi ji, ať se najím, abych ti mohl požehnat, dříve než umřu."

27,5 - Když Izák mluvil se svým synem Ezauem, Rebeka naslouchala. Sotva Ezau odešel na pole, aby něco ulovil a přinesl úlovek,

27,6 - poradila Rebeka svému synu Jákobovi: "Hle, slyšela jsem rozmluvu tvého otce s tvým bratrem Ezauem; řekl mu:

27,7 - »Přines mi úlovek a připrav mi pochoutku, ať se najím, abych ti před smrtí požehnal před Hospodinem.«

27,8 - A proto, můj synu, poslechni mě ve všem, co ti přikážu.

27,9 - Dojdi ke stádu a dones mi z něho dvě pěkná kůzlata. Připravím z nich tvému otci oblíbenou pochoutku

27,10 - a ty mu ji doneseš; on se nají a před smrtí ti požehná."

27,11 - Jákob však své matce Rebece odvětil: "Můj bratr Ezau je přece chlupatý, a já jsem holý.

27,12 - Co když si otec na mě sáhne? Bude mě mít za podvodníka a místo požehnání na sebe uvedu zlořečení."

27,13 - Matka mu řekla: "Takové zlořečení ať padne na mne, můj synu. Jen mě poslechni, jdi a dones mi kůzlata."

27,14 - Šel tedy pro ně a přinesl je matce; ona pak připravila otcovu oblíbenou pochoutku.

27,15 - Potom Rebeka vzala šaty svého staršího syna Ezaua, ty nejlepší, které měla doma u sebe, a oblékla svého mladšího syna Jákoba.

27,16 - Jeho ruce i hladký krk ovinula kůzlečími kožkami.

27,17 - Nakonec dala svému synu Jákobovi do rukou připravenou pochoutku a chléb.

27,18 - I vešel k svému otci a řekl: "Můj otče!" On odvětil: "Tu jsem. Který jsi ty, můj synu?"

27,19 - Jákob řekl otci: "Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Učinil jsem, co jsi mi uložil. Nuže, posaď se prosím a pojez z mého úlovku, abys mi mohl požehnat."

27,20 - Izák však synovi řekl: "Jak to, žes to tak rychle našel, můj synu?" Odvětil: "To mi dopřál Hospodin, tvůj Bůh."

27,21 - Izák řekl Jákobovi: "Přistup, synu, sáhnu si na tebe, jsi-li můj syn Ezau nebo ne."

27,22 - Jákob tedy přistoupil k svému otci Izákovi, on na něho sáhl a řekl: "Hlas je to Jákobův, ale ruce jsou Ezauovy."

27,23 - Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua. A požehnal mu.

27,24 - Řekl: "Ty jsi tedy můj syn Ezau." On odvětil: "Jsem."

27,25 - Pak řekl: "Předlož mi, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti mohl požehnat." I předložil mu a on jedl. Přinesl mu i víno a on pil.

27,26 - Nato jeho otec Izák řekl: "Přistup prosím a polib mě, můj synu!"

27,27 - Přistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal mu slovy: "Hle, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin.

27,28 - Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu.

27,29 - Ať ti slouží lidská pokolení, ať se ti klanějí národy. Budeš panovat nad svými bratry a synové tvé matky se ti budou klanět. Kdo prokleje tebe, bude proklet, kdo žehnat bude tobě, sám bude požehnán."

27,30 - Když Izák udělil Jákobovi požehnání a sotvaže Jákob od svého otce odešel, přišel jeho bratr Ezau z lovu.

27,31 - Také on připravil pochoutku, přinesl ji otci a řekl: "Nechť můj otec povstane a nají se z úlovku svého syna, aby mi mohl požehnat."

27,32 - Jeho otec Izák se ho otázal: "Kdo jsi?" Odvětil: "Jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený."

27,33 - Tu se Izák roztřásl a zalomcovalo jím zděšení: "Kdo to vlastně ulovil úlovek a přinesl mi jej? Ode všeho jsem pojedl, dříve než jsi přišel! A požehnal jsem mu! Požehnaný také zůstane."

27,34 - Jak Ezau uslyšel otcova slova, dal se do hrozného a hořkého křiku a naléhal na otce: "Požehnej mně, také mně, otče!"

27,35 - On odvětil: "Přišel lstivě tvůj bratr a vzal ti požehnání."

27,36 - Ezau řekl: "Právem dostal jméno Jákob (to je Úskočný). Už dvakrát se mnou jednal úskočně. Připravil mě o mé prvorozenství a nyní i o požehnání." A otázal se: "Pro mne už požehnání nemáš?"

27,37 - Izák Ezauovi odpověděl: "Hle, ustanovil jsem, aby nad tebou panoval, a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Zabezpečil jsem jej i obilím a moštem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?"

27,38 - Ezau otci odpověděl: "Což máš jen to jediné požehnání, otče? Požehnej mně, také mně, otče!" A Ezau zaúpěl a rozplakal se.

27,39 - Jeho otec Izák tedy odpověděl: "Tvé sídliště bude bez žírnosti země, bez rosy shůry, rosy nebeské.

27,40 - Bude tě živit meč, avšak svému bratru budeš sloužit. Jen když se budeš toulat bez domova, setřeseš jeho jho ze své šíje."

27,41 - I zanevřel Ezau na Jákoba pro požehnání, jímž mu jeho otec požehnal. A řekl sám k sobě: "Mému otci se blíží dny truchlení; zabiji svého bratra Jákoba."

27,42 - Když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, dala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: "Tvůj bratr Ezau pomýšlí na pomstu. Chce tě zabít.

27,43 - Proto mě nyní poslechni, můj synu: Ihned uprchni k mému bratru Lábanovi do Cháranu.

27,44 - Zůstaneš u něho nějaký čas, dokud rozhořčení tvého bratra nepomine.

27,45 - Až se bratrův hněv od tebe odvrátí a on zapomene, cos mu udělal, pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč mám být zbavena vás obou v jednom dni?"

27,46 - Izákovi pak Rebeka řekla: "Zprotivilo se mi žít s dcerami chetejskými. Vezme-li si Jákob ženu z chetejských dcer, jako jsou tyhle dcery této země, k čemu mi život?"

28,1 - I povolal Izák Jákoba a požehnal mu. Přikázal mu: "Neber si ženu z dcer kenaanských.

28,2 - Odejdi do Rovin aramských do domu Betúela, otce své matky, a odtud si vezmi ženu z dcer jejího bratra Lábana.

28,3 - Kéž ti Bůh všemohoucí požehná, rozplodí tě a rozmnoží. Bude z tebe společenství lidských pokolení.

28,4 - Kéž ti dá požehnání Abrahamovo, tobě i tvému potomstvu, abys obdržel zemi, v níž jsi hostem a kterou Bůh dal Abrahamovi."

28,5 - Pak Izák Jákoba propustil a ten šel do Rovin aramských k Lábanovi, synu Aramejce Betúela, bratru Jákobovy a Ezauovy matky Rebeky.

28,6 - Ezau viděl, že Izák Jákobovi požehnal a poslal ho do Rovin aramských, aby si odtamtud vzal ženu; že mu při požehnání přikázal, aby si nebral ženu z dcer kenaanských;

28,7 - že Jákob otce i matku uposlechl a odešel do Rovin aramských.

28,8 - Viděl též, že kenaanské dcery jsou jeho otci Izákovi odporné.

28,9 - Šel tedy Ezau k Izmaelovi a přibral si ke svým ženám ještě Machalatu, dceru Abrahamova syna Izmaela, sestru Nebajótovu.

28,10 - Jákob vyšel z Beer-šeby a šel do Cháranu.

28,11 - Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl.

28,12 - Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží.

28,13 - Nad ním stojí Hospodin a praví: "Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu.

28,14 - Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém potomstvu dojdou požehnání všechny čeledi země.

28,15 - Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil."

28,16 - Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal: "Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!"

28,17 - Bál se a řekl: "Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská."

28,18 - Za časného jitra vzal Jákob kámen, který měl v hlavách, a postavil jej jako posvátný sloup; svrchu jej polil olejem.

28,19 - Tomu místu dal jméno Bét-el (to je Dům Boží). Původně se to město jmenovalo Lúz.

28,20 - Jákob se tu zavázal slibem: "Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání

28,21 - a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem.

28,22 - Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky."

29,1 - Jákob vykročil lehkým krokem a přišel do země synů Východu.

29,2 - Pojednou spatřil v poli studni, u níž odpočívala tři stáda ovcí. Z té studně napájeli stáda. Na jejím otvoru byl veliký kámen.

29,3 - Když přihnali všechna stáda, odvalovali kámen z otvoru studně a napájeli ovce; potom zase kámen přivalili zpět na otvor studně.

29,4 - I řekl jim Jákob: "Bratří, odkud jste?" Odvětili: "Jsme z Cháranu."

29,5 - Otázal se jich: "Znáte Lábana, syna Náchorova?" Řekli: "Známe."

29,6 - Zeptal se jich: "Daří se mu dobře?" Odpověděli: "Dobře. Však tady přichází jeho dcera Ráchel s ovcemi."

29,7 - Tu řekl: "Ještě je jasný den, není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte pást."

29,8 - Odpověděli: "Nemůžeme, dokud nebudou sehnána všechna stáda; pak odvalíme kámen z otvoru studně a napojíme ovce."

29,9 - Když ještě s nimi rozmlouval, přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla totiž pastýřka.

29,10 - Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a jeho ovce, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studně a napojil ovce Lábana, bratra své matky.

29,11 - Jákob pak Ráchel políbil a hlasitě zaplakal.

29,12 - Oznámil jí, že je synovec jejího otce a syn Rebeky. Běžela to povědět svému otci.

29,13 - Jakmile Lában uslyšel zprávu o Jákobovi, synu své sestry, běžel mu vstříc, objal ho, políbil a uvedl do svého domu. A on vypravoval Lábanovi všechno, co se přihodilo.

29,14 - Lában mu řekl: "Ty jsi má krev a mé tělo!" Pobyl tedy u něho celý měsíc.

29,15 - Potom řekl Lában Jákobovi: "Což mi budeš sloužit zadarmo jen proto, že jsi můj příbuzný? Pověz mi, jaká má být tvá mzda."

29,16 - Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea, mladší Ráchel.

29,17 - Lea měla mírné oči, Ráchel byla krásné postavy, krásného vzezření.

29,18 - Jákob si Ráchel zamiloval; proto řekl: "Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel."

29,19 - Lában souhlasil: "Lépe, když ji dám tobě než někomu jinému; zůstaň u mne."

29,20 - Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let; bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval.

29,21 - Potom řekl Jákob Lábanovi: "Dej mi mou ženu, má lhůta už uplynula. Toužím po ní."

29,22 - Lában shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hody.

29,23 - Večer vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi, a on k ní vešel.

29,24 - Za služebnici své dceři Leji dal Lában otrokyni Zilpu.

29,25 - Ráno Jákob viděl, že to je Lea. Vyčítal Lábanovi: "Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě oklamal?"

29,26 - Lában odvětil: "U nás není zvykem, aby se mladší vdávala dříve než prvorozená.

29,27 - Zůstaň u ní po celý svatební týden a dáme ti i tu mladší za službu, kterou si u mne odsloužíš v dalších sedmi letech."

29,28 - Jákob tak učinil a zůstal u ní po celý týden. Pak mu Lában dal za ženu svou dceru Ráchel.

29,29 - Za služebnici dal své dceři Ráchel otrokyni Bilhu.

29,30 - I vešel Jákob také k Ráchel a miloval ji více než Leu, a sloužil u něho ještě dalších sedm let.

29,31 - Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno. Ráchel však zůstala neplodná.

29,32 - Lea otěhotněla, porodila syna a pojmenovala ho Rúben (to je Hleďte-syn); řekla totiž: "Hospodin viděl mé pokoření; nyní mě už bude můj muž milovat."

29,33 - Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: "Hospodin uslyšel, že nejsem milována, a dal mi také tohoto." Pojmenovala ho tedy Šimeón (to je Vyslyš-Bůh)

29,34 - A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: "Tentokrát se už můj muž přidruží ke mně, poněvadž jsem mu porodila tři syny." Proto se jmenuje Lévi (to je Přidružitel).

29,35 - A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: "Zase mohu vzdávat chválu Hospodinu." Proto ho pojmenovala Juda (to je Ten, který vzdává chválu). A přestala rodit.

30,1 - Když Ráchel viděla, že Jákobovi nerodí, žárlila na svou sestru a naléhala na Jákoba: "Dej mi syny! Nedáš-li, umřu."

30,2 - Jákob vzplanul proti Ráchel hněvem a okřikl ji: "Což mohu za to, že Bůh odpírá plod tvému životu?"

30,3 - Odvětila: "Tu je má otrokyně Bilha; vejdi k ní! Porodí na má kolena, a tak i já budu mít z ní syny."

30,4 - Dala mu tedy svou služku Bilhu za ženu a Jákob k ní vešel.

30,5 - Bilha otěhotněla a porodila Jákobovi syna.

30,6 - Tu řekla Ráchel: "Bůh mě obhájil, také můj hlas uslyšel a dal mi syna." Proto ho pojmenovala Dan (to je obhájce).

30,7 - Ráchelina služka Bilha otěhotněla ještě jednou a porodila Jákobovi druhého syna.

30,8 - Ráchel opět řekla: "V úporném boji o Boží přízeň jsem zápasila se svou sestrou a obstála jsem." A pojmenovala ho Neftalí (to je Vybojovaný).

30,9 - Když Lea viděla, že přestala rodit, vzala svou služku Zilpu a dala ji Jákobovi za ženu.

30,10 - Také Lejina služka Zilpa porodila Jákobovi syna.

30,11 - Tu Lea řekla: "Jaké štěstí!" A dala mu jméno Gád (to je Štěstí).

30,12 - Pak Lejina služka Zilpa porodila Jákobovi druhého syna.

30,13 - Lea opět řekla: "Jaké blaho pro mne; všechny dcery mě budou blahoslavit." A dala mu jméno Ašer (to je Blahoslav).

30,14 - Ve dnech, kdy se žala pšenice, vyšel Rúben a nalezl na poli jablíčka lásky a přinesl je své matce Leji. Ráchel však na Leu naléhala: "Dej mi prosím několik těch jablíček lásky od svého syna!"

30,15 - Ale ona ji odbyla: "Copak je to málo, žes mi vzala muže? Chceš mi vzít i jablíčka lásky od mého syna?" Ráchel řekla: "Tak ať za ta jablíčka lásky od tvého syna spí tuto noc s tebou."

30,16 - Když Jákob přicházel navečer z pole, vyšla mu Lea vstříc a řekla: "Musíš vejít ke mně, najala jsem tě za mzdu, za jablíčka lásky od svého syna." I spal té noci s ní.

30,17 - A Bůh Leu vyslyšel; otěhotněla a porodila Jákobovi pátého syna.

30,18 - Lea řekla: "Bůh mi dal mzdu za to, že jsem svému muži dala svou služku." A pojmenovala ho Isachar (to je Za-mzdu-najatý).

30,19 - Lea otěhotněla ještě jednou a porodila Jákobovi šestého syna.

30,20 - Lea opět řekla: "Jak pěkným darem obdaroval Bůh právě mne! Tentokrát už bude můj muž zůstávat se mnou. Porodila jsem mu šest synů!" A dala mu jméno Zabulón (to je Zůstávající).

30,21 - Potom porodila dceru a dala jí jméno Dína.

30,22 - I rozpomenul se Bůh na Ráchel, vyslyšel ji a otevřel její lůno.

30,23 - Otěhotněla, porodila syna a řekla: "Bůh odňal mé pohanění."

30,24 - Dala mu jméno Josef (to je Přidej-Bůh) Přidej-Bůh) a dodala: "Kéž mi Hospodin přidá ještě dalšího syna."

30,25 - Když Ráchel porodila Josefa, řekl Jákob Lábanovi: "Propusť mě, abych mohl odejít do svého domova a do své země.

30,26 - Vydej mi mé ženy a děti, za něž jsem ti sloužil, a já půjdu. Sám přece víš, jakou službu jsem ti prokázal."

30,27 - Lában mu odvětil: "Kéž bych získal tvoji přízeň! Zjistil jsem, že mi Hospodin kvůli tobě žehná."

30,28 - Dále řekl: "Urči si přesně mzdu a dám ti ji."

30,29 - Jákob mu odpověděl: "Sám přece víš, jak jsem ti sloužil a jak prospívalo tvé stádo, když jsem byl při něm.

30,30 - Vždyť to byla hrstka, kterou jsi měl, než jsem přišel, a rozmnožila se nesmírně. Hospodin ti žehnal na každém mém kroku. Ale kdy budu konečně pracovat také pro svou rodinu?"

30,31 - Lában se otázal: "Co ti mám dát?" Jákob odvětil: "Nemusíš mi dávat vůbec nic. Budu dále pást a střežit tvé ovce a kozy, když pro mne uděláš tuto věc:

30,32 - Projdu dnes všechny tvé ovce a kozy a vyřadím z nich každé skvrnité a strakaté mládě, všechna načernalá jehňata a strakatá a skvrnitá kůzlata; to bude má mzda.

30,33 - Od zítřka se bude má poctivost osvědčovat takto: Když přijdeš přehlížet mou mzdu, všechno, co nebude mezi mými kůzlaty skvrnité a strakaté a mezi jehňaty načernalé, pokládej za kradené."

30,34 - Lában řekl: "Nuže, ať se stane podle tvého slova."

30,35 - A téhož dne sám vyřadil pruhované a strakaté kozly a všechny skvrnité a strakaté kozy, všechno, na čem bylo něco bílého, a všechna načernalá jehňata, a svěřil je svým synům.

30,36 - Stanovil také vzdálenost tří dnů cesty mezi sebou a Jákobem. A Jákob pásl ostatní Lábanovy ovce a kozy.

30,37 - Jákob si nabral čerstvé pruty topolové, mandloňové a platanové a sloupal z nich na některých místech pruhy kůry až do běla.

30,38 - Pruty, z nichž sloupal kůru, nakladl do napájecích žlabů, k nimž ovce a kozy přicházely pít, přímo před ně. I běhaly se, když přicházely pít.

30,39 - Ovce a kozy se běhaly při pohledu na pruty a vrhaly pruhovaná, skvrnitá a strakatá mláďata.

30,40 - Jákob jehňata odděloval; avšak ovce a kozy z bravu Lábanova obracel k pruhovaným a všem načernalým. Tak si pořídil vlastní stáda, ale ta nestavěl proti ovcím a kozám Lábanovým.

30,41 - Pokaždé, když se z ovcí a koz běhaly ty nejstatnější kusy, kladl před ně Jákob do žlabů pruty, aby se běhaly před pruty.

30,42 - Když však byly ovce a kozy neduživé, pruty nekladl. Neduživé tedy patřily Lábanovi a statné Jákobovi.

30,43 - Tak se ten muž převelice vzmohl a měl mnoho ovcí a koz, i služky a služebníky, i velbloudy a osly.

31,1 - Jákob se doslechl, jaké řeči vedou Lábanovi synové: "Jákob pobral všechno, co patřilo našemu otci, a z toho, co měl otec, získal takové postavení."

31,2 - Viděl i na Lábanovi, že se už k němu nemá jako dřív.

31,3 - Tu řekl Hospodin Jákobovi: "Navrať se do země svých otců a do svého rodiště; já budu s tebou."

31,4 - Jákob si proto dal zavolat Ráchel a Leu na pole k svému stádu

31,5 - a řekl jim: "Vidím na vašem otci, že se ke mně nemá jako dřív. Ale Bůh mého otce je se mnou.

31,6 - Vy samy víte, že jsem vašemu otci sloužil ze všech sil.

31,7 - Ale váš otec mě obelstil, desetkrát změnil mou mzdu. Bůh mu však nedovolil, aby mi provedl něco zlého.

31,8 - Když říkal: »Tvou mzdou bude vše skvrnité«, všechny ovce a kozy vrhaly mláďata skvrnitá. A když říkal: »Tvou mzdou bude vše pruhované«, všechny ovce a kozy vrhaly mláďata pruhovaná.

31,9 - Tak odňal Bůh stáda vašemu otci a dal je mně.

31,10 - V době, kdy se ovce a kozy běhaly, rozhlédl jsem se a ve snu jsem náhle spatřil, že samci, skákající na ovce a kozy, byli pruhovaní, skvrnití a stříkaní.

31,11 - Ve snu mi tehdy Boží posel řekl: »Jákobe!« Odvětil jsem: »Tu jsem.«

31,12 - I řekl mi: »Rozhlédni se a viz: Všichni samci, skákající na ovce a kozy, jsou pruhovaní, skvrnití a stříkaní. Viděl jsem totiž všechno, co ti Lában dělá.

31,13 - Já jsem Bůh z Bét-elu, kde jsi olejem pomazal posvátný sloup a kde ses mi zavázal slibem. Vyjdi teď hned z této země a navrať se do své rodné země.«"

31,14 - Ráchel i Lea mu odpověděly: "Máme vůbec ještě v domě svého otce dědičný podíl?

31,15 - Cožpak pro něho nejsme jako cizí? Vždyť nás prodal a stříbro shrábl.

31,16 - Celé bohatství, které Bůh odňal našemu otci, patří nám a našim synům. Jen udělej všechno, co ti Bůh řekl."

31,17 - Jákob tedy vstal, posadil své syny i ženy na velbloudy,

31,18 - sehnal také všechna svá stáda, vzal všechno nabyté jmění, vlastní stáda získaná v Rovinách aramských, a ubíral se ke svému otci Izákovi do země kenaanské.

31,19 - Když Lában odešel ke stříži svého bravu, ukradla Ráchel otcovy domácí bůžky.

31,20 - A Jákob Aramejce Lábana přelstil, takže nevyšlo najevo, že chce uprchnout.

31,21 - Uprchl se vším, co měl. Přebrodil řeku Eufrat a dal se směrem k pohoří Gileádu.

31,22 - Třetího dne bylo Lábanovi oznámeno, že Jákob uprchl.

31,23 - Tu vzal s sebou své bratry a pronásledoval ho po sedm dní, až ho dohonil na pohoří Gileádu.

31,24 - K Aramejci Lábanovi však přišel v noci ve snu Bůh a řekl mu: "Měj se na pozoru! Mluv s Jákobem jen v dobrém, ne ve zlém!"

31,25 - Lában dostihl Jákoba, který si na té hoře postavil stan. Sám se svými bratry si rovněž postavil stan na pohoří Gileádu.

31,26 - A Lában Jákobovi vyčítal: "Cos to udělal? Přelstils mě. Mé dcery jsi odvedl jako válečné zajatce.

31,27 - Proč jsi ode mne uprchl tajně jako zloděj a nic jsi mi neoznámil? Byl bych tě radostně vyprovodil s písničkami, s bubínkem a citarou.

31,28 - Nedopřáls mi ani políbit mé vnuky a dcery; jednal jsi věru jako pomatenec.

31,29 - Bylo v mé moci naložit s vámi zle. Ale Bůh vašeho otce mi na dnešek řekl: »Měj se na pozoru, mluv s Jákobem jen v dobrém, ne ve zlém.«

31,30 - Když už jsi tedy odešel, protože se ti tolik stýskalo po otcovském domě, proč jsi ukradl mé bohy?"

31,31 - Na to Jákob Lábanovi odpověděl: "Bál jsem se a říkal jsem si, že bys mě mohl o své dcery připravit.

31,32 - Ale u koho najdeš své bohy, ten nezůstane naživu! Před našimi bratry si prohlédni všechno, co mám, a vezmi si své." Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.

31,33 - Lában vešel do stanu Jákobova a do stanu Lejina i do stanu obou služek, ale nic nenašel. Vyšel tedy ze stanu Lejina a vešel do stanu Ráchelina.

31,34 - Ráchel však bůžky vzala, vložila je do torby na velbloudím sedle a sedla si na ně. Lában zpřeházel celý stan, ale nic nenašel.

31,35 - Ráchel otci řekla: "Nechť se můj pán nehněvá, že před ním nemohu povstat; stalo se mi, co se stává ženám." Lában slídil, ale bůžky nenašel.

31,36 - Tu se Jákob rozhněval a začal se s Lábanem přít. Vyčítal mu: "Jaký je můj přestupek? Jaký je můj hřích, že ses za mnou tak hnal?

31,37 - Když jsi zpřeházel všechny mé věci, co jsi našel z věcí svého domu? Polož to před mé i své bratry, ať mezi námi dvěma rozhodnou!

31,38 - Byl jsem u tebe celých dvacet let. Tvé ovce a kozy nezmetaly. Berany z tvého bravu jsem nejídal.

31,39 - Co bylo rozsápáno zvěří, jsem ti nevykazoval, nahrazoval jsem to ze svého; vymáhals to na mně, byl jsem okrádán ve dne i v noci.

31,40 - Ve dne mě sužovalo vedro a v noci chlad. Spánek prchal od mých očí.

31,41 - Celých dvacet let jsem ti v tvém domě sloužil: čtrnáct let za tvé dvě dcery a šest let za tvůj brav. Mou mzdu jsi změnil desetkrát.

31,42 - Kdyby se mnou nebyl Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a Strach Izákův, propustil bys mě teď s prázdnou. Bůh viděl mou trýzeň a námahu mých rukou a na dnešek sám rozsoudil."

31,43 - Lában na to Jákobovi odpověděl: "Toto jsou mé dcery a toto jsou moji synové. I brav je můj, ano, všechno, co vidíš, patří mně. Co však za těchto okolností mohu dnes udělat pro své dcery, pro ně a pro syny, které porodily?

31,44 - Nuže, uzavřeme teď spolu smlouvu, a Bůh ať je svědkem mezi mnou a tebou!"

31,45 - Jákob vzal tedy kámen a vztyčil jej jako posvátný sloup.

31,46 - Svým bratřím řekl: "Nasbírejte kameny." Vzali kameny, udělali val a na tom valu pojedli.

31,47 - Lában jej nazval Jegar-sahaduta (to je Násep svědectví) a Jákob jej nazval Gal-ed (to je Val-svědek).

31,48 - A Lában řekl: "Tento val je ode dneška svědkem mezi mnou a tebou." - Proto se jmenuje Gal-ed

31,49 - nebo Mispa (to je Hlídka), neboť Jákob řekl: "Hospodin ať je na hlídce mezi mnou a tebou, že už spolu nebudeme nic mít." -

31,50 - Na to Lában: "Pokoříš-li mé dcery a vezmeš-li si jiné ženy mimo ně, hleď, ne někdo z lidí, ale Bůh je svědkem mezi mnou a tebou!"

31,51 - Lában dále Jákobovi řekl: "Hle, tu je val a tu je posvátný sloup, který jsem vztyčil mezi sebou a tebou.

31,52 - Svědkem je tento val, svědkem je i posvátný sloup, že já nepřekročím tento val proti tobě a ty nepřekročíš tento val a tento sloup proti mně se zlým úmyslem.

31,53 - Ať mezi námi soudí Bůh Abrahamův a bůh Náchorův, bůh jejich otce!" A Jákob se zapřisáhl při Strachu svého otce Izáka.

31,54 - Pak Jákob připravil na té hoře obětní hod. Povolal své bratry, aby pojedli chléb. Jedli tedy chléb a přenocovali na té hoře.

32,1 - Za časného jitra políbil Lában své vnuky a dcery, požehnal jim a vracel se opět ke svému domovu.

32,2 - Jákob šel svou cestou. Tu se s ním srazili Boží poslové.

32,3 - Jakmile je Jákob spatřil, zvolal: "To je tábor Boží", a to místo pojmenoval Machanajim (to je Tábořiště).

32,4 - Pak Jákob vyslal napřed posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru, na pole Edómské,

32,5 - a přikázal jim: "Vyřiďte mému pánu Ezauovi toto: Tvůj otrok Jákob vzkazuje: Až dosud jsem prodléval jako host u Lábana.

32,6 - Mám voly a osly, ovce, služebníky a služky. Posílám o tom zprávu tobě, svému pánu, abych získal tvoji přízeň."

32,7 - Poslové se vrátili k Jákobovi a řekli: "Přišli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale on ti už jde vstříc a je s ním čtyři sta mužů."

32,8 - Tu padla na Jákoba veliká bázeň a tíseň. Rozdělil proto lid, který byl s ním, i brav a skot a velbloudy do dvou táborů,

32,9 - neboť si řekl: "Přijde-li Ezau k prvnímu táboru a pobije jej, může ještě zbylý tábor vyváznout."

32,10 - Dále Jákob řekl: "Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, tys mi pravil: »Navrať se do své země a do svého rodiště a já se postarám, aby se ti dobře vedlo.«

32,11 - Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal. Tento Jordán jsem překročil s holí, a teď mám dva tábory.

32,12 - Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mě, matku nad dětmi.

32,13 - Ty jsi přece řekl: »Určitě se postarám o tvé dobro a tvé potomstvo rozmnožím jako mořský písek, jejž nelze pro množství sečíst.«"

32,14 - A přenocoval tam té noci. Pak vzal z toho, co vyzískal, dar na usmířenou pro svého bratra Ezaua:

32,15 - dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě bahnic a dvacet beranů,

32,16 - třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů.

32,17 - To vše předal svým služebníkům, každé stádečko zvlášť, a řekl jim: "Jděte napřed a ponechte mezi jednotlivými stádečky odstup."

32,18 - A prvnímu přikázal: "Až se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě čí jsi a kam jdeš a čí je to, co ženeš před sebou,

32,19 - odvětíš: »Je to dar od tvého otroka Jákoba, poslaný jeho pánu Ezauovi; on sám je za námi.«"

32,20 - Tak přikázal i druhému a třetímu a všem, kteří šli za stádečky. Řekl: "V tomto smyslu mluvte s Ezauem, až na něj narazíte.

32,21 - A dodejte: »Také tvůj otrok Jákob je za námi, neboť řekl: Darem, který jde přede mnou, chci ho usmířit a teprve potom spatřit jeho tvář. Snad mě přijme milostivě.«"

32,22 - Šli tedy napřed s darem, zatímco on přenocoval oné noci v táboře.

32,23 - A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok.

32,24 - Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl.

32,25 - Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka.

32,26 - Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil.

32,27 - Neznámý řekl: "Pusť mě, vzešla jitřenka." Jákob však odvětil: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš."

32,28 - Otázal se: "Jak se jmenuješ?" Odpověděl: "Jákob."

32,29 - Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls."

32,30 - A Jákob ho žádal: "Pověz mi přece své jméno!" Ale on odvětil: "Proč se ptáš na mé jméno?" A požehnal mu tam.

32,31 - I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život."

32,32 - Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý.

32,33 - Synové Izraelovi nejedí až podnes šlachu při kyčelním kloubu, protože Bůh poranil Jákobovi šlachu kyčelního kloubu.

33,1 - Potom se Jákob rozhlédl a vidí, že přichází Ezau a s ním čtyři sta mužů. I rozdělil zvlášť děti Lejiny a Rácheliny a obou otrokyň.

33,2 - Dopředu postavil otrokyně a jejich děti, za ně Leu s jejími dětmi a Ráchel s Josefem dozadu.

33,3 - Sám se ubíral před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než k svému bratrovi přistoupil.

33,4 - Ezau se k němu rozběhl a objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho; oba zaplakali.

33,5 - Pak se Ezau rozhlédl a spatřil ženy a děti. Tázal se: "Koho to máš s sebou?" Jákob odvětil: "To jsou děti, jimiž Bůh milostivě obdaroval tvého otroka."

33,6 - Mezitím přistoupily otrokyně se svými dětmi a poklonily se.

33,7 - Pak přistoupila i Lea a její děti a poklonily se. Naposled přistoupil Josef a Ráchel a poklonili se.

33,8 - Ezau se otázal: "K čemu je celý ten tábor, s kterým jsem se setkal?" Odvětil: "Abych získal přízeň svého pána."

33,9 - Ezau řekl: "Mám dost, bratře. Ponech si, co máš."

33,10 - Ale Jákob naléhal: "Jestliže jsem získal tvoji přízeň, přijmi prosím ode mne ten dar, vždyť smím vidět tvou tvář, a to je jako bych viděl tvář Boží. Tak přívětivě jsi mě přijal!

33,11 - Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl, neboť Bůh se nade mnou smiloval a mám všeho dost." Tak ho nutil, až Ezau přijal.

33,12 - A navrhl: "Vydejme se na cestu, půjdu s tebou."

33,13 - Ale on mu odvětil: "Můj pán ví, že děti jsou útlé a že mám s sebou březí ovce a krávy. Budou-li hnány po celý den, všechny ovce uhynou.

33,14 - Nechť se prosím můj pán ubírá před svým otrokem a já potáhnu pomalu, jak může jít stádo, které je přede mnou, a jak mohou děti; pak přijdu k svému pánu do Seíru."

33,15 - Ezau na to řekl: "Dovol, abych ti tu ponechal několik svých lidí." On však odvětil: "K čemu to? Jen když jsem získal přízeň svého pána."

33,16 - A tak se Ezau toho dne vrátil svou cestou do Seíru,

33,17 - kdežto Jákob vytáhl do Sukótu a vystavěl dům a pro svůj dobytek udělal přístřešky. Proto pojmenoval to místo Sukót (to je Přístřešky).

33,18 - Potom přišel Jákob cestou z Rovin aramských pokojně k městu Šekemu, které je v zemi kenaanské. Utábořil se před městem

33,19 - a od synů Chamóra, otce Šekemova, koupil za sto kesít díl pole, na němž si postavil stan.

33,20 - I zřídil tam oltář a nazval jej Él je Bůh Izraelův.

34,1 - Dína, kterou Jákobovi porodila Lea, si vyšla, aby se podívala na dcery té země.

34,2 - Uviděl ji Šekem, syn Chivejce Chamóra, knížete země, vzal ji a ležel s ní, a tak ji ponížil.

34,3 - Přilnul však k Díně, dceři Jákobově, celou duší, zamiloval si tu dívku a vemlouval se do jejího srdce.

34,4 - Svému otci Chamórovi pak Šekem řekl: "Vezmi mně to děvčátko za ženu."

34,5 - Když Jákob uslyšel, že Šekem jeho dceru Dínu poskvrnil, byli jeho synové na poli s dobytkem. Jákob mlčel, dokud nepřišli.

34,6 - Šekemův otec Chamór pak vyšel k Jákobovi, aby s ním promluvil.

34,7 - Jákobovi synové přišli z pole, jakmile o tom uslyšeli. Bolestně to ty muže ranilo a velmi se rozlítili. Vždyť spáchal v Izraeli hanebnost, ležel s dcerou Jákobovou, a to je nepřípustné.

34,8 - Chamór s nimi mluvil takto: "Můj syn Šekem lpí na vaší dceři celou duší. Dejte mu ji prosím za ženu.

34,9 - Spřízněte se s námi, dávejte své dcery nám a berte si dcery naše.

34,10 - Můžete sídlit s námi, je před vámi celá země. Usaďte se, volně v ní obchodujte a mějte ji jako vlastní."

34,11 - Také Šekem jejímu otci a jejím bratrům řekl: "Kéž bych získal vaši přízeň. Dám vám, oč mě požádáte.

34,12 - Určete mi jakkoli veliké věno i dar. Dám vám, oč mě požádáte, jen mi tu dívku dejte za ženu!"

34,13 - Avšak Jákobovi synové odpověděli Šekemovi a jeho otci Chamórovi lstivě. Jednali tak proto, že jejich sestru Dínu poskvrnil.

34,14 - Řekli jim: "To my nemůžeme udělat, abychom dali svou sestru muži neobřezanému, byla by to pro nás potupa.

34,15 - Svolíme jen tehdy, budete-li jako my: dá-li se u vás každý mužského pohlaví obřezat.

34,16 - Pak vám budeme dávat své dcery a budeme si brát dcery vaše, usídlíme se u vás a staneme se jedním lidem.

34,17 - Jestliže nás neuposlechnete a nedáte se obřezat, vezmeme svou dceru a odejdeme."

34,18 - Chamórovi i jeho synu Šekemovi se jejich slova líbila.

34,19 - Mládenec nemeškal a vykonal to, neboť si Jákobovu dceru oblíbil. V otcově domě byl ze všech nejváženější.

« předchozí | další »

< O Bibli | Exodus (2. Mojžíšova) >