|
|
|
|
Marek
Bible online
1,1 - Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího.
1,2 - Je psáno u proroka Izaiáše: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, by ti připravil cestu.
1,3 - Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!´
1,4 - To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů."
1,5 - Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu.
1,6 - Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel.
1,7 - A kázal: "Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi.
1,8 - Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.
1,9 - V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn.
1,10 - V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj.
1,11 - A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."
1,12 - A hned ho Duch vyvedl na poušť.
1,13 - Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali.
1,14 - Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium.
1,15 - Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu."
1,16 - Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.
1,17 - Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí."
1,18 - Ihned opustili sítě a šli za ním.
1,19 - O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě.
1,20 - Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.
1,21 - Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil.
1,22 - I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.
1,23 - V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl:
1,24 - "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží."
1,25 - Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!"
1,26 - Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel.
1,27 - Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho."
1,28 - A pověst o něm se rychle rozšířila po celé galilejské krajině.
1,29 - Když vyšel ze synagógy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova.
1,30 - Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli.
1,31 - Přistoupil k ní, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala.
1,32 - Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé.
1,33 - Celé město se shromáždilo u dveří.
1,34 - I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal. A nedovoloval zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.
1,35 - Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil.
1,36 - Šimon a jeho druhové se pustili za ním.
1,37 - Když ho nalezli, řekli: "Všichni tě hledají."
1,38 - Řekne jim: "Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, nebo proto jsem vyšel."
1,39 - A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy.
1,40 - Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: "Chceš-li, můžeš mě očistit."
1,41 - Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist."
1,42 - A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn.
1,43 - Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč
1,44 - a nařídil mu: "Ne, abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví."
1,45 - On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstal venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad.
2,1 - Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma.
2,2 - Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim.
2,3 - Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli.
2,4 - Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel.
2,5 - Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy."
2,6 - Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali:
2,7 - "Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?"
2,8 - Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: "Jak to, že tak uvažujete?
2,9 - Je snadnější říci ochrnutému: `Odpouštějí se ti hříchy,´ anebo říci: `Vstaň, vezmi své lože a choď?´
2,10 - Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - řekne ochrnutému:
2,11 - "Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!"
2,12 - On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli."
2,13 - Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil.
2,14 - A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou." On vstal a šel za ním.
2,15 - Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kteří ho následovali.
2,16 - Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?"
2,17 - Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."
2,18 - Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: "Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?"
2,19 - Ježíš jim řekl: "Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit.
2,20 - Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit.
2,21 - Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší.
2,22 - A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy a měchy i víno přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!"
2,23 - Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů.
2,24 - Farizeové mu řekli: "Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!"
2,25 - Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním?
2,26 - Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?"
2,27 - A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
2,28 - Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou."
3,1 - Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou.
3,2 - Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali.
3,3 - On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: "Vstaň a pojď doprostřed!"
3,4 - Pak se jich zeptal: "Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?" Ale oni mlčeli.
3,5 - Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: "Zvedni ruku!" Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá.
3,6 - Když farizeové vyšli ven, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí.
3,7 - Ježíš se se svými učedníky uchýlil k moři. Šlo za ním množství lidí z Galileje; ale i z Judska,
3,8 - Jeruzaléma, Idumeje, ze Zajordání a z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu veliké množství, když slyšeli, co všechno činí.
3,9 - Požádal učedníky, ať pro něho připraví loď, aby se zástup na něho netlačil.
3,10 - Mnohé totiž uzdravil, proto se ti, kdo trpěli chorobami, tlačili k němu, aby se ho dotkli.
3,11 - A nečistí duchové, jakmile ho viděli, padali před ním na zem a křičeli: "Ty jsi Syn Boží!"
3,12 - On však jim přísně nakazoval, aby ho neprozrazovali.
3,13 - Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu.
3,14 - Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat
3,15 - a aby měli moc vymítat zlé duchy.
3,16 - Ustanovil těchto dvanáct: Petra - toto jméno dal Šimonovi -
3,17 - Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená `synové hromu´,
3,18 - Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského
3,19 - a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil.
3,20 - Vešel do domu a opět shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst.
3,21 - Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl.
3,22 - Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: "Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony."
3,23 - Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana?
3,24 - Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát.
3,25 - Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát.
3,26 - A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát a je s ním konec.
3,27 - Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům.
3,28 - Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání.
3,29 - Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem."
3,30 - Toto pravil, protože řekli: "Má nečistého ducha."
3,31 - Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel.
3,32 - Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě."
3,33 - Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?"
3,34 - Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři!
3,35 - Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka."
4,1 - Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.
4,2 - Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:
4,3 - "Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat.
4,4 - Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.
4,5 - Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.
4,6 - Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
4,7 - Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
4,8 - A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný."
4,9 - A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"
4,10 - A když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, co znamenají podobenství.
4,11 - I řekl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích,
4,12 - aby `hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno´."
4,13 - Řekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?
4,14 - Rozsévač rozsívá slovo.
4,15 - Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté.
4,16 - A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.
4,17 - Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.
4,18 - U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,
4,19 - ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.
4,20 - Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou."
4,21 - A řekl jim: "Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?
4,22 - Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.
4,23 - Kdo má uši k slyšení, slyš!"
4,24 - Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno, a ještě přidáno.
4,25 - Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to co má."
4,26 - Dále řekl: "S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;
4,27 - ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
4,28 - Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
4,29 - A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň."
4,30 - Také řekl: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
4,31 - Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi;
4,32 - ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu."
4,33 - V mnoha takových podobenstvích mluvil jim slovo tak, jak mohli slyšet.
4,34 - Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům vykládal.
4,35 - Téhož dne večer jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu!"
4,36 - I opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.
4,37 - Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.
4,38 - On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?"
4,39 - Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni a utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho.
4,40 - A řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?"
4,41 - Zděsili se velikou bázní a říkali jeden druhému: "Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?"
5,1 - Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.
5,2 - Sotva vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk nečistého ducha.
5,3 - Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy.
5,4 - Často totiž byl už spoután okovy a řetězy, ale řetězy se sebe strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.
5,5 - A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.
5,6 - Když spatřil z dálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem
5,7 - a hrozně křičel: "Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!"
5,8 - Ježíš mu totiž řekl: "Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!"
5,9 - A zeptal se ho: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Mé jméno je `legie´, poněvadž je nás mnoho."
5,10 - A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.
5,11 - Páslo se tam na svahu hory velké stádo vepřů.
5,12 - I prosili ho ti zlí duchové: "Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!"
5,13 - On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů. Stádo pak - bylo jich na dva tisíce - hnalo se střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo.
5,14 - Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo.
5,15 - Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.
5,16 - Ti, kteří to viděli, vyprávěli o posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo.
5,17 - Tu počali Ježíše prosit, aby odešel z jejich končin.
5,18 - Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl s ním.
5,19 - Ale nedovolil mu to a řekl: "Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval."
5,20 - Tehdy odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.
5,21 - Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu, shromáždil se k němu veliký zástup, když byl ještě na břehu moře.
5,22 - Tu přišel k němu jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám
5,23 - a úpěnlivě ho prosil: "Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!"
5,24 - Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.
5,25 - A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení.
5,26 - Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.
5,27 - Když zaslechla o Ježíšovi, přišla ze zadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.
5,28 - Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu vysvobozena!"
5,29 - A rázem přestalo jí krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.
5,30 - Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: "Kdo se to dotkl mého šatu?"
5,31 - Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: `Kdo se mne to dotkl´?"
5,32 - I rozhlížel se, aby našel tu, která to učinila.
5,33 - Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla celou pravdu.
5,34 - A on jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!"
5,35 - Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: "Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ mistra?"
5,36 - Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!"
5,37 - A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.
5,38 - Když přišli do domu představeného synagógy, spatřili velký rozruch, pláč a kvílení.
5,39 - Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí."
5,40 - Oni se mu posmívali. On však všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vystoupil tam, kde dítě leželo.
5,41 - Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum," což znamená: "Děvče, pravím ti, vstaň!"
5,42 - Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.
5,43 - Přísně jim nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.
6,1 - Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním.
6,2 - Když přišla sobota, počal učit v synagóg. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: "Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama!
6,3 - Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?" A byl jim kamenem úrazu.
6,4 - Tu jim Ježíš řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě."
6,5 - A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.
6,6 - A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.
6,7 - Zavolal svých dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.
6,8 - Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;
6,9 - aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.
6,10 - A řekl jim: "Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete.
6,11 - A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach svých nohou na svědectví proti nim."
6,12 - I vyšli a volali k pokání;
6,13 - vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
6,14 - Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly."
6,15 - Jiní pak říkali: "Je to Eliáš!" A zase jiní: "Je to prorok - jeden z proroků."
6,16 - Když to Herodes uslyšel, řekl: "To vstal Jan, kterého jsem dal stít."
6,17 - Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu.
6,18 - Jan totiž říkal Herodovi: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!"
6,19 - Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.
6,20 - Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.
6,21 - Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.
6,22 - Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se králi Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: "Požádej mě oč chceš, a já ti to dám."
6,23 - Zavázal se jí přísahou: "O cokoli požádáš, dám tobě, až do polovice mého království."
6,24 - Ona vyšla a zeptala se matky: "Oč mám požádat?" Ta odpověděla: "O hlavu Jana Křtitele."
6,25 - Spěchala ihned dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: "Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele."
6,26 - Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.
6,27 - I poslal hned kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho v žaláři
6,28 - a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.
6,29 - Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a uložili je do hrobu.
6,30 - Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.
6,31 - Řekl jim: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.
6,32 - Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.
6,33 - Mnozí spatřili, jak odjíždějí a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.
6,34 - Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.
6,35 - Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a čas už pokročil.
6,36 - Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic koupit něco k jídlu."
6,37 - Odpověděl jim: "Dejte vy jim jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?"
6,38 - Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když to zjistili, řekli: "Pět, a dvě ryby."
6,39 - Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník.
6,40 - I rozložili se oddíl za oddílem stokrát po padesáti.
6,41 - Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, dobrořečil, lámal chleby a dával učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem.
6,42 - A jedli všichni a nasytili se.
6,43 - A ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb.
6,44 - Těch pak, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.
6,45 - Hned na to přiměl své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup.
6,46 - Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil.
6,47 - A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi.
6,48 - Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich.
6,49 - Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak;
6,50 - všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!"
6,51 - Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem.
6,52 - Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl byla zatvrzelá.
6,53 - Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.
6,54 - Jakmile vystoupili z lodi, hned ho lidé poznali,
6,55 - zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, kde slyšeli, že jest.
6,56 - A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.
7,1 - Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma.
7,2 - Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama.
7,3 - (Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce.
7,4 - A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.)
7,5 - Farizeové a zákoníci se ho zeptali: "Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?"
7,6 - Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: `Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;
7,7 - marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´
7,8 - Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice."
7,9 - A ještě řekl: "Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici!
7,10 - Vždyť Mojžíš řekl: `Cti svého otce i svou matku´ a `kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí´.
7,11 - Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: `To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)´,
7,12 - již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat;
7,13 - tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho."
7,14 - Když znovu svolal zástup, řekl jim: "Slyšte mě všichni a rozumějte:
7,15 - Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.
7,16 - Kdo má uši k slyšení, slyš!"
7,17 - Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství.
7,18 - Řekl jim: "Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit,
7,19 - poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?" Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté.
7,20 - A řekl: "Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje.
7,21 - Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy,
7,22 - cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.
7,23 - Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka."
7,24 - Vstal a šel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit;
7,25 - hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám;
7,26 - ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery.
7,27 - On jí řekl: "Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít dětem chléb a hodit jej psům."
7,28 - Odpověděla mu: "Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech."
7,29 - Pravil jí: "Žes to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery."
7,30 - Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.
7,31 - Ježíš se vrátil na území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole.
7,32 - Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku.
7,33 - Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka,
7,34 - vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: "Effatha", což znamená `otevři se!´
7,35 - I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně.
7,36 - Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím víc jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali.
7,37 - Nadmíru se divili a říkali: "Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč."
8,1 - Když s ním v těch dnech opět byl velký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim:
8,2 - "Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst.
8,3 - Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě; vždyť někteří z nich jsou zdaleka."
8,4 - Jeho učedníci mu odpověděli: "Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?"
8,5 - Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte?" Řekli: "Sedm."
8,6 - Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu.
8,7 - Měli i několik rybiček; vzdal za ně díky a nařídil, aby je také předkládali.
8,8 - I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů.
8,9 - Těch lidí bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.
8,10 - Hned na to vstoupil se svými učedníky na loď a plul do končin dalmanutských.
8,11 - I přišli farizeové a začali se s ním přít; žádali na něm znamení z nebe a tak ho pokoušeli.
8,12 - V duchu si povzdechl a řekl: "Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení.
8,13 - Odešel od nich, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh.
8,14 - Zapomněli si vzít s sebou chleby; na lodi měli jen jeden chléb.
8,15 - Domlouval jim: "Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!"
8,16 - I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba.
8,17 - Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim: "Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá?
8,18 - Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se,
8,19 - když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?" Řekli mu: "Dvanáct."
8,20 - "A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?" Odpověděli mu: "Sedm."
8,21 - Řekl jim: "Ještě nechápete?"
8,22 - Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl.
8,23 - I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: "Vidíš něco?"
8,24 - On pozvedl oči a řekl: "Vidím lidi, vypadají jako stromy a chodí."
8,25 - Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně.
8,26 - Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: "Ale do vesnice nechoď!"
8,27 - Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: "Za koho mě lidé pokládají?"
8,28 - Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků."
8,29 - Zeptal se jich: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš."
8,30 - I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali.
8,31 - A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.
8,32 - A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.
8,33 - On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"
8,34 - Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.
8,35 - Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.
8,36 - Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?
8,37 - Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?
8,38 - Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly."
9,1 - Řekl jim také: "Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království, přicházející v moci."
9,2 - Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima.
9,3 - Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit.
9,4 - Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem.
9,5 - Petr promluvil a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
9,6 - Nevěděl, co by řekl, tak byli zděšeni.
9,7 - Tu přišel oblak a zastínil je a z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte."
9,8 - Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného.
9,9 - Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
9,10 - To slovo je zaujalo a společně rozebírali, co to znamená vstát z mrtvých.
9,11 - A vyptávali se: "Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?"
9,12 - Řekl jim: "Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení?
9,13 - Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim zlíbilo, jak je to o něm psáno."
9,14 - Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli.
9,15 - A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho.
9,16 - Ježíš se jich otázal: "Oč se s nimi přete?"
9,17 - Jeden člověk ze zástupu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha a nemůže mluvit.
9,18 - Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to."
9,19 - Odpověděl jim: "Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přivěďte ho ke mně!"
9,20 - I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil,, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.
9,21 - Ježíš se zeptal jeho otce: "Od kdy to má?" Odpověděl: "Od dětství."
9,22 - A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám."
9,23 - Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří."
9,24 - Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře!"
9,25 - Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!"
9,26 - Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.
9,27 - Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal.
9,28 - Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?"
9,29 - Řekl jim: "Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou a postem."
9,30 - Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo,
9,31 - neboť učil své učedníky a říkal jim: "Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.
9,32 - Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.
9,33 - Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: "O čem jste cestou uvažovali?"
9,34 - Ale oni mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší.
9,35 - Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech."
9,36 - Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich a řekl jim:
9,37 - "Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."
9,38 - Jan mu řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil."
9,39 - Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit.
9,40 - Kdo není proti nám, je pro nás.
9,41 - Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu."
9,42 - "Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
9,43 - Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.
9,45 - A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; je lépe pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla.
9,47 - A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; je lépe pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla,
9,48 - `kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.´
9,49 - Každý bude solen ohněm.
9,50 - Sůl je dobrá, ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji."
10,1 - I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem.
10,2 - Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.
10,3 - Odpověděl jim: "Co vám ustanovil Mojžíš?"
10,4 - Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit."
10,5 - Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení.
10,6 - Od počátku stvoření `Bůh učinil člověka jako muže a ženu;
10,7 - proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce,
10,8 - a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden.
10,9 - A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
10,10 - V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali.
10,11 - I řekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství;
10,12 - a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství."
10,13 - Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali.
10,14 - Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.
10,15 - Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde."
10,16 - Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.
10,17 - Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
10,18 - Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.
10,19 - Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!"
10,20 - On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí."
10,21 - Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"
10,22 - On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
10,23 - Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!"
10,24 - Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: "Dítky, jak těžké je vejít do království Božího!
10,25 - Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království."
10,26 - Ještě více se zhrozili a říkali si: "Kdo tedy může být spasen?"
10,27 - Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko."
10,28 - Tu se Petr ozval: "Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou."
10,29 - Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium,
10,30 - aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.
10,31 - Mnozí první budou poslední a poslední první."
10,32 - Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat:
10,33 - "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům,
10,34 - budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane."
10,35 - Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: "Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme."
10,36 - Řekl jim: "Co chcete, abych vám učinil?"
10,37 - Odpověděli mu: "Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě."
10,38 - Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?"
10,39 - Odpověděli: "Můžeme." Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni.
10,40 - Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena."
10,41 - Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana.
10,42 - Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je.
10,43 - Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;
10,44 - a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.
10,45 - Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."
10,46 - Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák.
10,47 - Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
10,48 - Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
10,49 - Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho!" I zavolali toho slepého a řekli mu: "Vzchop se, vstaň, volá tě!"
10,50 - Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.
10,51 - Ježíš mu řekl: "Co chceš abych pro tebe učinil?" Slepý odpověděl: "Pane, ať vidím!"
10,52 - Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila." Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.
11,1 - Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků
11,2 - a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte!
11,3 - A řekne-li vám někdo: `Co to děláte?´, odpovězte: `Pán je potřebuje a hned je sem zase vrátí.´"
11,4 - Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali,
11,5 - někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: "Co to děláte, že odvazujete oslátko?"
11,6 - Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali.
11,7 - Oslátko přivedli Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil.
11,8 - Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí.
11,9 - A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: "Hosanna!
11,10 - Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!"
11,11 - Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s dvanácti do Betanie.
11,12 - Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad.
11,13 - Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, než listí, neboť nebyl čas fíků.
11,14 - I řekl mu: "Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!" Učedníci to slyšeli.
11,15 - Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů;
11,16 - nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím.
11,17 - A učil je: "Což není psáno: `Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy´? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů."
11,18 - Velekněží a zákoníci to slyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením.
11,19 - A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.
11,20 - Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů.
11,21 - Petr se rozpomenul a řekl: "Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl."
11,22 - Ježíš jim odpověděl: "Mějte víru v Boha!
11,23 - Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: `Zdvihni se a vrhni do moře´ - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.
11,24 - Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě poprosíte, je vám dáno a budete to mít.
11,25 - A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení."
11,26 - +Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.
11,27 - Znovu přišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší
11,28 - a řekli mu: "Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal moc, abys to činil?"
11,29 - Ježíš jim řekl: "I já vám položím jednu otázku; odpovězte mně, a já vám povím, jakou mocí to činím!
11,30 - Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe či od lidí? Odpovězte mi!"
11,31 - I dohadovali se mezi sebou: "Řekneme-li `z nebe´, namítne nám: `Proč jste mu tedy neuvěřili´?
11,32 - Řekneme-li však `od lidí´?" - to se zase báli zástupu; neboť všichni měli za to, že Jan byl opravdu prorok.
11,33 - Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím."
12,1 - Začal k nim mluvit v podobenstvích: "Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.
12,2 - V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice.
12,3 - Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou.
12,4 - Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a zneuctili.
12,5 - Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili.
12,6 - Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: `Na mého syna budou mít přece ohled.´
12,7 - Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: `To je dědic. Pojďme a zabijme ho a dědictví bude naše!´
12,8 - A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.
12,9 - Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným.
12,10 - Nečetli jste v Písmu slovo: `Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;
12,11 - Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích´?"
12,12 - Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.
12,13 - Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
12,14 - Ti šli a řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?"
12,15 - On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: "Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!"
12,16 - Když mu jej podali, zeptal se jich: "Čí je tento obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
12,17 - Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu." Velice se nad tím podivili.
12,18 - A přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:
12,19 - "Mistře, Mojžíš nám ustanovil: `Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.´
12,20 - Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka.
12,21 - Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí.
12,22 - A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena.
12,23 - Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku."
12,24 - Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží!
12,25 - Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
12,26 - A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: `Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův´?
12,27 - On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!"
12,28 - Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
12,29 - Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
12,30 - miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´
12,31 - Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není."
12,32 - I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
12,33 - a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary."
12,34 - Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.
12,35 - Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: "Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův?
12,36 - Sám David řekl v Duchu svatém: `Řekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.´
12,37 - Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?" Početný zástup mu rád naslouchal.
12,38 - Když učil, řekl: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,
12,39 - o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
12,40 - Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."
12,41 - Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.
12,42 - Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.
12,43 - Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.
12,44 - Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa."
13,1 - A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!"
13,2 - Ježíš mu řekl: "Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."
13,3 - Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej:
13,4 - "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!"
13,5 - Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.
13,6 - Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: `Já jsem to´ a svedou mnohé.
13,7 - Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale ještě nebude konec.
13,8 - Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.
13,9 - Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci i králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví.
13,10 - Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům.
13,11 - Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.
13,12 - Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život.
13,13 - Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
13,14 - Když pak uvidíte `znesvěcující ohavnost´ stát tam, kde být nemá - kdo čte, rozuměj - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor;
13,15 - kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal;
13,16 - a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť.
13,17 - Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!
13,18 - Modlete se, aby to nebylo v zimě.
13,19 - S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška nikdy nebude.
13,20 - A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny.
13,21 - A tehdy, řekne-li vám někdo: `Hle, tu je Mesiáš, hle tam´, nevěřte!
13,22 - Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné.
13,23 - Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem.
13,24 - Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři,
13,25 - hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí.
13,26 - A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou.
13,27 - Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konec nebe.
13,28 - Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko.
13,29 - Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.
13,30 - Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane.
13,31 - Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
13,32 - O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani SYn, jenom Otec.
13,33 - Mějte se na pozoru, neboť nevíte, kdy ten čas přijde.
13,34 - Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl.
13,35 - Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno;
13,36 - aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde.
13,37 - Co vám říkám, říkám všem: Bděte!"
14,1 - Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho.
14,2 - Říkali: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil."
14,3 - Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu.
14,4 - Někteří se hněvali: "Nač ta ztráta oleje?
14,5 - Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým." A osopili se na ni.
14,6 - Ježíš však řekl: "Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mě dobrý skutek.
14,7 - Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále.
14,8 - Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu.
14,9 - Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila."
14,10 - Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil.
14,11 - Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.
14,12 - Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?"
14,13 - Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním,
14,14 - a kam vejde, řekněte hospodáři: `Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?´
14,15 - A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!"
14,16 - Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.
14,17 - Večer přišel Ježíš s Dvanácti.
14,18 - A když byli u stolu a jedli, řekl: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí."
14,19 - Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad ne já?"
14,20 - Řekl jim: "Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse.
14,21 - Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil."
14,22 - Když jedli, vzal chléb, požehnal. lámal a dával jim se slovy: "Vezměte, toto jest mé tělo."
14,23 - Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni.
14,24 - A řekl jim: "Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé.
14,25 - Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu píti nový kalich v Božím království."
14,26 - Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu.
14,27 - Ježíš jim řekl: "Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: `Budou bít pastýře a ovce se rozprchnou.´
14,28 - Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje."
14,29 - Tu mu Petr řekl: "I kdyby všichni odpadli, já ne."
14,30 - Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš."
14,31 - On však ještě horlivěji prohlašoval: "I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě." Tak mluvili všichni.
14,32 - Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím."
14,33 - Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost.
14,34 - I řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!"
14,35 - Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina.
14,36 - Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš."
14,37 - Přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: "Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít?
14,38 - Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."
14,39 - Znovu odešel a modlil se stejnými slovy.
14,40 - A když se vrátil, zastihl je spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli.
14,41 - Přišel potřetí a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
14,42 - Vstaňte, pojďme! Hle, přibližuje se ten, který mě zrazuje."
14,43 - Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.
14,44 - Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl jim: "Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte."
14,45 - Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: "Mistře!" a políbil ho.
14,46 - Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.
14,47 - Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.
14,48 - Ale Ježíš jim řekl: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali.
14,49 - Denně jsem vás učíval v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!"
14,50 - Všichni ho opustili a utekli.
14,51 - Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili.
14,52 - On jim však nechal plátno v rukou a utekl.
14,53 - Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci.
14,54 - Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně.
14,55 - Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali.
14,56 - Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale svědectví se neshodovala.
14,57 - Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili:
14,58 - "Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný."
14,59 - Ale ani jejich svědectví se neshodovala.
14,60 - Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?"
14,61 - On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: "Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?"
14,62 - Ježíš řekl: "Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
14,63 - Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Nač potřebujeme ještě svědky?
14,64 - Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?" Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti.
14,65 - Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: "Prorokuj!" A sluhové ho tloukli do tváře.
14,66 - Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek,
14,67 - a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: "I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!"
14,68 - On však zapřel: "O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš." A vyšel ven do předního dvora. V tom zakokrhal kohout.
14,69 - Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kteří stáli poblíž: "Ten člověk je z nich!"
14,70 - On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: "Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!"
14,71 - On se však začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka, o němž mluvíte."
14,72 - V tom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: "Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A dal se do pláče.
15,1 - A hned zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi.
15,2 - Pilát se ho otázal: "Ty jsi král Židů?" On mu odpověděl: "Ty sám to říkáš."
15,3 - Velekněží na něj mnoho žalovali.
15,4 - Tu se ho Pilát znovu otázal: "Nic neodpovídáš? Pohleď, co všecko na tebe žalují!"
15,5 - Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil.
15,6 - O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali.
15,7 - Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš.
15,8 - Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl.
15,9 - Pilát jim na to řekl: "Chcete, abych vám propustil židovského krále?"
15,10 - Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti.
15,11 - Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše.
15,12 - Pilát se jich znovu zeptal: "Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?"
15,13 - Tu se znovu dali do křiku: "Ukřižuj ho!"
15,14 - Pilát jim řekl: "A čeho se vlastně dopustil?" Oni však ještě víc křičeli: "Ukřižuj ho!"
15,15 - Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
15,16 - Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu.
15,17 - Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu
15,18 - a začali ho zdravit: "Buď zdráv, židovský králi!"
15,19 - Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem.
15,20 - Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vyvedli ven, aby ho ukřižovali.
15,21 - Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž.
15,22 - A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená `Lebka´.
15,23 - Dávali mu víno okořeněné myrhou, on je však nepřijal.
15,24 - Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme.
15,25 - Bylo devět hodin, když ho ukřižovali.
15,26 - Jeho provinění oznamoval nápis: "Král Židů."
15,27 - S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po pravici a druhého po levici.
15,29 - Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: "Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit,
15,30 - zachraň sám sebe a sestup s kříže!"
15,31 - Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: "Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže.
15,32 - Ať nyní sestoupí s kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!" Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním.
15,33 - Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
15,34 - O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?", což přeloženo znamená: `Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?´
15,35 - Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: "Hle, volá Eliáše."
15,36 - Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: "Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout."
15,37 - Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal.
15,38 - Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů.
15,39 - A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží."
15,40 - Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome,
15,41 - které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma.
15,42 - A když už nastal večer - byl totiž den přípravy, předvečer soboty -
15,43 - přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.
15,44 - Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev.
15,45 - A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi.
15,46 - Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu přivalil kámen.
15,47 - Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen.
16,1 - Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat.
16,2 - Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu.
16,3 - Říkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?"
16,4 - Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký.
16,5 - Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se.
16,6 - Řekl jim: "Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily.
16,7 - Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: `Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.´"
16,8 - Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.
16,9 - Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů.
16,10 - Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali.
16,11 - Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili.
16,12 - Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov.
16,13 - Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili.
16,14 - Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného.
16,15 - A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
16,16 - Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.
16,17 - Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;
16,18 - budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."
16,19 - Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží.
16,20 - Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními. « předchozí | další »
|
|
|
|
|
|
AKTUALITY
