Matouš - Hamri.cz - Bible online

Tip: Rychlé vyhledávání v Bibli : Informace a zajímavosti o Bibli

1,1 - Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.

1,2 - Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry,

1,3 - Juda Farese a Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama.

1,4 - Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna,

1,5 - Salmón měl syna Boaze z Rachaby, Boaz Obéda z Rút, Obéd Isaje

1,6 - a Isaj Davida krále. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy,

1,7 - Šalomoun Roboáma, Roboám Abiu, Abia Asafa,

1,8 - Asaf Jóšafata, Jóšafat Jórama, Jóram Uziáše.

1,9 - Uziáš měl syna Jótama, Jótam Achaza, Achaz Ezechiáše,

1,10 - Ezechiáš Manase, Manase měl syna Amose Amos Joziáše,

1,11 - Joziáš Jechoniáše a jeho bratry za babylónského zajetí.

1,12 - Po babylónském zajetí Jechoniáš měl syna Salatiela, Salatiel Zorobabela,

1,13 - Zorobabel Abiuda, Abiud Eljakima, Eljakim Azóra

1,14 - Azór Sádoka, Sádok Achima. Achim měl syna Eliuda,

1,15 - Eliud Eleazara, Eleazar Mattana, Mattan Jákoba,

1,16 - Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš řečený Kristus.

1,17 - Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida po babylónské zajetí čtrnáct a od babylónského zajetí až po Krista čtrnáct.

1,18 - Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.

1,19 - Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.

1,20 - Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.

1,21 - Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."

1,22 - To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:

1,23 - `Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´.

1,24 - Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.

1,25 - Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš.

2,1 - Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:

2,2 - "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit."

2,3 - Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém;

2,4 - svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.

2,5 - Oni mu odpověděli: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:

2,6 - `A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.´"

2,7 - Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl:

2,8 - "Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit."

2,9 - Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.

2,10 - Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.

2,11 - Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.

2,12 - Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

2,13 - Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil."

2,14 - On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta

2,15 - a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: `Z Egypta jsem povolal svého syna.´

2,16 - Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.

2,17 - Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše:

2,18 - `Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utešit, protože jich není.´

2,19 - Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi v Egyptě

2,20 - a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život."

2,21 - On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země.

2,22 - Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských

2,23 - a usadil se v městě zvaném Nazaret - aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.

3,1 - Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti:

3,2 - "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."

3,3 - To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: `Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!´

3,4 - Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel.

3,5 - Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu,

3,6 - vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.

3,7 - Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem?

3,8 - Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání.

3,9 - Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.

3,10 - Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.

3,11 - Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.

3,12 - Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."

3,13 - Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít.

3,14 - Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?"

3,15 - Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil.

3,16 - Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.

3,17 - A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil."

4,1 - Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.

4,2 - Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.

4,3 - Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby."

4,4 - On však odpověděl: "Je psáno: `Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.´"

4,5 - Tu ho vezme ďábel na do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu

4,6 - a řekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: `Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen´!"

4,7 - Ježíš mu pravil: "Je také psáno: `Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.´"

4,8 - Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu

4,9 - a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět."

4,10 - Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: `Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.´

4,11 - V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.

4,12 - Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje.

4,13 - Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím,

4,14 - aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:

4,15 - `Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři za Jordánem, Galilea pohanů -

4,16 - lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.´

4,17 - Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."

4,18 - Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.

4,19 - Řekl jim: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí."

4,20 - Oni hned nechali sítě a šli za ním.

4,21 - O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je.

4,22 - Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním.

4,23 - Ježíš chodil po celé galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu.

4,24 - Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je.

4,25 - A velké zástupy z Galileje, Desetiměstí, z Jeruzaléma, Judska i ze Zajordání ho následovaly.

5,1 - Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.

5,2 - Tu otevřel ústa a učil je:

5,3 - "Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

5,4 - Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.

5,5 - Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

5,6 - Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

5,7 - Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.

5,8 - Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

5,9 - Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.

5,10 - Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.

5,11 - Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.

5,12 - Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

5,13 - Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.

5,14 - Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.

5,15 - A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.

5,16 - Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

5,17 - Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.

5,18 - Amen, pravím vám,: DOkud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

5,19 - Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým.

5,20 - Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.

5,21 - Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.

5,22 - Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.

5,23 - Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,

5,24 - nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.

5,25 - Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení.

5,26 - Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.

5,27 - Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Nezcizoložíš.´

5,28 - Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.

5,29 - Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.

5,30 - A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.

5,31 - Také bylo řečeno: `Kdo propustí svou manželku manželku, ať jí dá rozlukový lístek!´

5,32 - Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží.

5,33 - Dále jste slyšeli, že řečeno bylo otcům: `Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.´

5,34 - Já však vám praví, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží;

5,35 - ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále;

5,36 - ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.

5,37 - Vaše slovo buď `ano, ano - ne, ne´; co je nad to, je ze zlého.

5,38 - Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Oko za oko, zub za zub´.

5,39 - Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou;

5,40 - a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť.

5,41 - Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.

5,42 - Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.

5,43 - Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.´

5,44 - Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,

5,45 - abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

5,46 - Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž?

5,47 - A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?

5,48 - Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

6,1 - Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.

6,2 - Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu.

6,3 - Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice,

6,4 - aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

6,5 - A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu.

6,6 - Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

6,7 - Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.

6,8 - Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.

6,9 - Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno.

6,10 - Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.

6,11 - Náš denní chléb dej nám dnes.

6,12 - A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.

6,13 - A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.

6,14 - Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec;

6,15 - jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.

6,16 - A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.

6,17 - Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj,

6,18 - abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

6,19 - Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou.

6,20 - Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou.

6,21 - Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

6,22 - Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo.

6,23 - Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?

6,24 - Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.

6,25 - Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?

6,26 - Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?

6,27 - Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?

6,28 - A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou -

6,29 - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich.

6,30 - Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?

6,31 - Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat?

6,32 - Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.

6,33 - Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

6,34 - Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.

7,1 - Nesuďte, abyste nebyli souzeni.

7,2 - Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.

7,3 - Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?

7,4 - Anebo jak to, že říkáš svému bratru: `Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka´ - a hle, trám ve tvém vlastním oku!

7,5 - Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

7,6 - Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.

7,7 - Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.

7,8 - Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

7,9 - Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb?

7,10 - Nebo by mu dal hada, když ho prosí o rybu?

7,11 - Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!

7,12 - Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci.

7,13 - Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí.

7,14 - Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

7,15 - Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.

7,16 - Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?

7,17 - Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.

7,18 - Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.

7,19 - Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.

7,20 - A tak je poznáte po jejich ovoci.

7,21 - Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.

7,22 - Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´

7,23 - A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´

7,24 - A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.

7,25 - Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále.

7,26 - Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku.

7,27 - A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký."

7,28 - Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením;

7,29 - neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.

8,1 - Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy.

8,2 - Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit."

8,3 - On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned byl očištěn od svého malomocenství.

8,4 - Tu mu Ježíš pravil: "Ne abys o tom někomu říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal - jim na svědectví."

8,5 - Tu když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho:

8,6 - "Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí."

8,7 - Řekl mu: "Já přijdu a uzdravím ho."

8,8 - Setník však odpověděl: "Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven.

8,9 - Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému `jdi´, pak jde; jinému `pojď sem´, pak přijde; a svému otroku `udělej to´, pak to udělá."

8,10 - Když to Ježíš uslyšel, podivil se, a řekl těm, kdo ho následovali: "Amen, amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.

8,11 - Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském;

8,12 - ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů."

8,13 - Potom řekl Ježíš setníkovi: "Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se ti staň." A v tu chvíli se sluha uzdravil.

8,14 - Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce.

8,15 - Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho.

8,16 - Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil,

8,17 - aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: `On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.´

8,18 - Když Ježíš viděl kolem sebe zástup, rozkázal odjet na druhý břeh.

8,19 - Jeden zákoník přišel a řekl mu: "Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš."

8,20 - Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil."

8,21 - Jiný z učedníků mu řekl: "Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce."

8,22 - Ale Ježíš mu řekl: "Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé."

8,23 - Vstoupil na loď a učedníci ho následovali.

8,24 - V tom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal.

8,25 - I přistoupili a probudili ho se slovy: "Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!"

8,26 - Řekl jim: "Proč jste tak ustrašeni, malověrní?" Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho.

8,27 - Lidé užasli a říkali: "Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?"

8,28 - Když přijel na druhý břeh moře do gadarenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit.

8,29 - A dali se do křiku: "Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit dříve, než nastal čas?"

8,30 - Opodál se páslo veliké stádo vepřů.

8,31 - A zlí duchové ho prosili: "Když už nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!"

8,32 - On jim řekl: "Jděte!" Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle, celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách.

8,33 - Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých.

8,34 - A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.

9,1 - Ježíš vstoupil na loď a přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města.

9,2 - A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy."

9,3 - Ale někteří ze zákoníků si řekli: "Ten člověk se rouhá!"

9,4 - Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: "Proč o tom smýšlíte tak zle?

9,5 - Je snadnější říci `odpouštějí se ti hříchy´, nebo říci `vstaň a choď´?

9,6 - Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - tu řekne ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!"

9,7 - On vstal a odešel domů.

9,8 - Když to viděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválili Boha, že dal takovou moc lidem.

9,9 - Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním.

9,10 - Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky.

9,11 - Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?"

9,12 - On to uslyšel a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

9,13 - Jděte a učte se, co to je: `Milosrdenství chci, a ne oběť´. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."

9,14 - Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a ptali se ho: "Jak to, že my a farizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?"

9,15 - Ježíš jim řekl: "Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.

9,16 - Nikdo nezalátá starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se ten přišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší.

9,17 - A mladé víno se nedává do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno se dává do nových měchů, a tak se uchová obojí."

9,18 - Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: "Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!"

9,19 - Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky.

9,20 - A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se jeho šatu.

9,21 - Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!"

9,22 - Ježíš se obrátil a spatřiv ji, řekl: "Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila." A od té hodiny byla ta žena zdráva.

9,23 - Když Ježíš vstoupil do domu toho představeného a uviděl hudebníky a hlučící zástup,

9,24 - řekl: "Jděte odtud! Ta dívka neumřela, ale spí." Oni se mu posmívali.

9,25 - A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala.

9,26 - Pověst o tom se rozšířila po celé té krajině.

9,27 - Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: "Smiluj se nad námi, Synu Davidův!"

9,28 - A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: "Věříte, že to mohu učinit?" Odpověděli mu: "Ano, Pane."

9,29 - Tu se dotkl jejich očí a řekl: "Podle vaší víry se vám staň."

9,30 - A otevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: "Ne, aby se to někdo dověděl!"

9,31 - Oni však šli a rozhlásili ho po celé té krajině.

9,32 - Když odcházeli, přivedli k němu němého člověka, posedlého zlým duchem.

9,33 - A zlý duch byl vyhnán a němý mluvil. Zástupy v údivu říkaly: "Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno."

9,34 - Ale farizeové říkali: "Ve jménu knížete démonů vyhání démony."

9,35 - Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu.

9,36 - Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.

9,37 - Tehdy řekl svým učedníkům: "Žeň je velká, dělníků málo."

9,38 - Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!"

10,1 - Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.

10,2 - Jména těch dvanácti jsou: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan,

10,3 - Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš,

10,4 - Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil.

10,5 - Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: "Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte;

10,6 - jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.

10,7 - Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské.

10,8 - Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.

10,9 - Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasku;

10,10 - neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť `hoden je dělník své mzdy´.

10,11 - Když přijdete do některého města nebo vesnice, vyptejte se, kdo z nich je toho hoden; u něho zůstaňte, dokud nebudete odcházet.

10,12 - Když vstoupíte do domu, řekněte: `Pokoj vám.´

10,13 - A budou-li toho hodni, ať na ně přijde váš pokoj. Nebudou-li toho hodni, ať se váš pokoj vrátí k vám.

10,14 - A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou.

10,15 - Amen, pravím vám, lehčeji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu, než tomu městu.

10,16 - Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.

10,17 - Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat,

10,18 - budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům.

10,19 - A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit.

10,20 - Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce.

10,21 - Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život.

10,22 - Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

10,23 - Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného; amen, pravím vám, že nebudete hotovi se všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka.

10,24 - Žák není nad učitele ani sluha nad svého pána.

10,25 - Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a sluha jako jeho pán. Když hospodáře nazvali Belzebulem, čím spíše jeho čeleď!

10,26 - Nebojte se jich tedy; neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno.

10,27 - Co vám říkám ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte v soukromí, hlásejte se střech.

10,28 - A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.

10,29 - Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce.

10,30 - U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě.

10,31 - Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců.

10,32 - Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi;

10,33 - kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.

10,34 - Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.

10,35 - Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni;

10,36 - a `nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina´.

10,37 - Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden.

10,38 - Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.

10,39 - Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.

10,40 - Kdo vás přijímá, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.

10,41 - Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého.

10,42 - A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu."

11,1 - Když Ježíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šel odtud učit a kázat v tamějších městech.

11,2 - Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících:

11,3 - "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"

11,4 - Ježíš jim odpověděl: "Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte:

11,5 - Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

11,6 - A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží."

11,7 - Když Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?

11,8 - Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských.

11,9 - Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.

11,10 - To je ten, o němž je psáno: `Hle, já posílám posla před svou tváří, aby ti připravil cestu.´

11,11 - Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.

11,12 - Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.

11,13 - Neboť všichni proroci i Zákon prorokovali až po Jana.

11,14 - A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.

11,15 - Kdo má uši, slyš.

11,16 - Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy:

11,17 - `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.´

11,18 - Přišel Jan, nejedl, nepil - a říkají: `Je posedlý.´

11,19 - Přišel Syn člověka, jí a pije - a říkají: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky."

11,20 - Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání:

11,21 - "Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání.

11,22 - Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu, nežli vám.

11,23 - A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes.

11,24 - Ale pravím vám: zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu, nežli tobě."

11,25 - V ten čas řekl Ježíš: "Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.

11,26 - Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.

11,27 - Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.

11,28 - Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

11,29 - Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

11,30 - Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."

12,1 - V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst.

12,2 - Když to viděli farizeové, řekli mu: "Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!"

12,3 - On jim však řekl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on a ti kdo byli s ním?

12,4 - Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho doprovázeli, nýbrž kněžím?

12,5 - A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámu porušují sobotu, a přesto jsou bez viny?

12,6 - Pravím vám, že zde je víc než chrám.

12,7 - Kdybyste věděli, co znamená, `milosrdenství chci, a ne oběť´, neodsuzovali byste nevinné.

12,8 - Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou."

12,9 - Odtud šel dál a přišel do jejich synagógy.

12,10 - A byl tam člověk s odumřelou rukou. Otázali se Ježíše: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat?" Chtěli ho totiž obžalovat.

12,11 - On jim řekl: "Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl?

12,12 - A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře."

12,13 - Potom řekl tomu člověku: "Zvedni tu ruku!" Zvedl jim, a byla zase zdravá jako ta druhá.

12,14 - Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí.

12,15 - Ježíš to poznal a odešel odtamtud. Mnozí šli za ním a on všechny nemocné uzdravil;

12,16 - ale přikázal jim, aby ho nikomu neprozrazovali -

12,17 - aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:

12,18 - `Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům.

12,19 - Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.

12,20 - Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství.

12,21 - A v jeho jménu bude naděje národů.´

12,22 - Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl.

12,23 - Zástupy žasly a říkaly: "Není to Syn Davidův?"

12,24 - Když to slyšeli farizeové, řekli: "On nevyhání démony jinak, než ve jménu Belzebula, knížete démonů."

12,25 - Protože znal jejich smýšlení, řekl jim: "Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát.

12,26 - A vyhání-li satan satana, pak je v sobě rozdvojen; jak tedy bude moci obstát jeho království?

12,27 - Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto oni budou vašimi soudci.

12,28 - Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.

12,29 - Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jeho dům.

12,30 - Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.

12,31 - Proto pravím vám, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno.

12,32 - I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.

12,33 - Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.

12,34 - Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví.

12,35 - Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

12,36 - Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.

12,37 - Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen."

12,38 - Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: "Mistře, chceme od tebe vidět znamení."

12,39 - On jim však odpověděl: "Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše.

12,40 - Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.

12,41 - Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání - a hle, zde je víc než Jonáš.

12,42 - Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je víc než Šalomoun.

12,43 - Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá.

12,44 - Tu řekne: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.´ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený.

12,45 - Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší, než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením."

12,46 - Ještě když mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit.

12,47 - Někdo mu řekl: "Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit."

12,48 - On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: "Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?"

12,49 - Ukázal na své učedníky a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři.

12,50 - Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka."

13,1 - Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře.

13,2 - Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu.

13,3 - I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: "Vyšel rozsévač rozsívat.

13,4 - Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je.

13,5 - Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi.

13,6 - Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.

13,7 - Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.

13,8 - A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.

13,9 - Kdo má uši, slyš!"

13,10 - Učedníci k němu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"

13,11 - On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.

13,12 - Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

13,13 - Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou.

13,14 - A plní se na nich proroctví Izaiášovo: `Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.

13,15 - Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´

13,16 - Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.

13,17 - Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli.

13,18 - Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači.

13,19 - Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.

13,20 - U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá;

13,21 - ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.

13,22 - U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.

13,23 - U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou."

13,24 - Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.

13,25 - Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.

13,26 - Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel.

13,27 - Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: `Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?´

13,28 - On jim odpověděl: `To udělal nepřítel.´ Sluhové mu řeknou: `Máme jít a plevel vytrhat?´

13,29 - On však odpoví: `Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.

13,30 - Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.´"

13,31 - Ještě jiné podobenství jim předložil: "Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli;

13,32 - je sice menší, než všecka semena, ale když vyroste, je větší, než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích."

13,33 - Pověděl jim i toto podobenství: "Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí."

13,34 - Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil,

13,35 - aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: `Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.´

13,36 - Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: "Vylož nám to podobenství o plevelu na poli!"

13,37 - On jim odpověděl: "Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka

13,38 - a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království,plevel jsou synové toho zlého;

13,39 - nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.

13,40 - Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku.

13,41 - Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,

13,42 - a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.

13,43 - Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!"

13,44 - "Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.

13,45 - Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly,

13,46 - objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

13,47 - Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné;

13,48 - když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven.

13,49 - Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých

13,50 - a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů."

13,51 - "Pochopili jste to všecko?" Odpověděli: "Ano."

13,52 - A on jim řekl: "Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré."

13,53 - Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud.

13,54 - Přišel do svého domova a učil v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: "Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy?

13,55 - Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?

13,56 - A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?"

13,57 - A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě."

13,58 - A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.

14,1 - V ten čas se tetrarcha Herodes doslechl o Ježíšovi

14,2 - a řekl svým sluhům: "To je Jan Křtitel, který vstal z mrtvých; proto v něm působí mocné síly."

14,3 - Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa,

14,4 - neboť Jan mu říkal: "Není dovoleno, abys ji měl za ženu."

14,5 - Byl by ho rád zbavil života, ale bál se lidu, protože měli Jana za proroka.

14,6 - Na Herodovy narozeniny však dcera té Herodiady tančila uprostřed hostů. Zalíbila se Herodovi,

14,7 - a on jí přísahou slíbil dát, o cokoli požádá.

14,8 - A ona, navedena svou matkou, řekla: "Dej mi sem přinést na míse hlavu Jana Křtitele."

14,9 - Král se zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky poručil, aby jí vyhověli,

14,10 - a dal Jana v žaláři stít.

14,11 - Tak přinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji donesla své matce.

14,12 - Janovi učedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to Ježíšovi.

14,13 - Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním.

14,14 - Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné.

14,15 - Když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a je už pozdní hodina. Propusť zástupy, ať jdou do vesnic kopit si jídlo."

14,16 - Ale Ježíš jim řekl: "Nemusejí odcházet, dejte vy jim jíst!"

14,17 - Oni odpověděli: "Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby."

14,18 - On však řekl: "Přineste je sem!"

14,19 - Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům.

14,20 - I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů.

14,21 - A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.

14,22 - Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy.

14,23 - Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám.

14,24 - Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní.

14,25 - K ránu šel k nim, kráčeje po moři.

14,26 - Když ho učedníci viděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem.

14,27 - Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!"

14,28 - Petr mu odpověděl: "Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!"

14,29 - A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi.

14,30 - Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mne!"

14,31 - Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: "Ty malověrný, proč jsi pochyboval?"

14,32 - Když vstoupil na loď, vítr se utišil.

14,33 - Ti, kdo byli na lodi, klaněli se mu a říkali: "Jistě jsi Boží Syn."

14,34 - Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.

14,35 - Lidé z toho místa ho poznali a vzkázali do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné

14,36 - a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout třásní jeho roucha. A kdo se dotkli, byli uzdraveni.

15,1 - Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli:

15,2 - "Proč tvoji učedníci porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!"

15,3 - On jim odpověděl: "A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici?

15,4 - Vždyť Bůh řekl: `Cti otce i matku´ a `kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.´

15,5 - Vy však učíte: Kdo řekne otci nebo matce: `To, čím bych ti měl pomoci, je obětní dar´,

15,6 - ten již to nemusí dát svému otci nebo matce. A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží.

15,7 - Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl:

15,8 - `Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;

15,9 - marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´"

15,10 - Svolal zástupy a řekl: "Slyšte a rozumějte:

15,11 - Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje."

15,12 - Tu přišli učedníci a řekli mu: "Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?"

15,13 - Ale on jim odpověděl: "Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.

15,14 - Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy."

15,15 - Petr mu na to řekl: "Vysvětli nám to podobenství!"

15,16 - On odpověděl: "I vy jste ještě nechápaví?

15,17 - Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje?

15,18 - Však to, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje.

15,19 - Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.

15,20 - To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje."

15,21 - Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu.

15,22 - A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: "Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá."

15,23 - Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: "Zbav se jí, vždyť za námi křičí!"

15,24 - On odpověděl: "Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského."

15,25 - Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: "Pane, pomoz mi!"

15,26 - On jí odpověděl: "Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům."

15,27 - Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů."

15,28 - Tu jí Ježíš řekl: "Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš." A od té hodiny byla její dcera zdráva.

15,29 - Odtud Ježíš přešel zase ke Galilejskému moři; vystoupil na horu a posadil se tam.

15,30 - Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladli je k jeho nohám a on je uzdravil,

15,31 - takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebili Boha izraelského.

15,32 - Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: "Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě."

15,33 - Učedníci mu namítli: "Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?"

15,34 - Ježíš jim řekl: "Kolik máte chlebů?" Odpověděli: "Sedm a několik rybiček."

15,35 - I nařídil zástupu usednout na zem;

15,36 - potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.

15,37 - I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů.

15,38 - Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

15,39 - potom propustil zástupy, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.

16,1 - Přišli saduceové a farizeové a pokoušeli ho; žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe.

16,2 - On však jim odpověděl: "Večer říkáte: `Bude krásně, je pěkný západ.´

16,3 - A ráno: `Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.´ Vzhled oblohy umíte posoudit a znamení časů nemůžete?

16,4 - Pokolení zlé a zpronevěřilé hledá znamení; ale nebude mu dáno znamení, leč znamení Jonášovo." Opustil je a odešel.

16,5 - Když byli učedníci na druhém břehu, shledali, že si zapomněli vzít chleby.

16,6 - Ježíš jim řekl: "Hleďte se mít na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!"

16,7 - Oni však u sebe uvažovali: "Nevzali jsme chleba."

16,8 - Když to Ježíš zpozoroval, řekl: "Proč mluvíte o tom, malověrní, že nemáte chleba?

16,9 - Ještě mi nerozumíte ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik košů jste sebrali?

16,10 - Ani těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, a kolik košů jste sebrali?

16,11 - Což nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Mějte se na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!"

16,12 - Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením farizeů a saduceů.

16,13 - Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?"

16,14 - Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."

16,15 - Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?"

16,16 - Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."

16,17 - Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.

16,18 - A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

16,19 - Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi."

16,20 - Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

16,21 - Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.

16,22 - Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!"

16,23 - Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"

16,24 - Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.

16,25 - Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.

16,26 - Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?

16,27 - Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.

16,28 - Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím."

17,1 - Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.

17,2 - A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.

17,3 - A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.

17,4 - Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."

17,5 - Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte."

17,6 - Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.

17,7 - Ale Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte a nebojte se."

17,8 - Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného, než Ježíše samotného.

17,9 - Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých."

17,10 - Učedníci se ho ptali: "Jak to, že říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?"

17,11 - On jim odpověděl: "Ano, Eliáš přijde a obnoví všecko.

17,12 - Avšak pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co se jim zlíbilo; tak i syn člověka bude od nich trpět."

17,13 - Tehdy učedníci pochopili, že mluvil o Janu Křtiteli.

17,14 - Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a na kolenou prosil:

17,15 - "Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a je na tom zle: často padá do ohně a často do vody.

17,16 - A přivedl jsem ho k tvým učedníkům a nemohli ho uzdravit."

17,17 - Ježíš odpověděl: "Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás ještě mám snášet? Přiveďte mi ho sem!"

17,18 - Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; od té chvíle byl chlapec zdráv.

17,19 - Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?"

17,20 - On jim řekl: "Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: `Přejdi odtud tam´, a přejde; a nic vám nebude nemožné."

17,21 - Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem.

17,22 - Když byli spolu v Galileji, řekl jim Ježíš: "Syn člověka bude vydán do rukou lidí;

17,23 - zabijí ho, a třetí den bude vzkříšen." Velice se zarmoutili.

17,24 - Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové daně a řekli: "Váš Mistr neplatí chrámovou daň?"

17,25 - On řekl: "Platí!" Když přišel domů, ještě než promluvil, řekl mu Ježíš: "Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů nebo od cizích lidí?"

17,26 - Když odpověděl: "Od cizích", pravil mu Ježíš: "Synové jsou tedy svobodni.

17,27 - Ale abychom je nepohoršili, jdi k moři, hoď udici; vytáhni rybu, která se první chytí, otevři jí ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe."

18,1 - V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: "Kdo je vlastně největší v království nebeském?"

18,2 - Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed

18,3 - a řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.

18,4 - Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.

18,5 - A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.

18,6 - Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.

18,7 - Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou.

18,8 - Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně.

18,9 - Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla.

18,10 - Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.

18,11 - Vždyť Syn člověka přišel spasit, co zahynulo.

18,12 - Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich mu zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zabloudila?

18,13 - A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily.

18,14 - Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul ani jediný z těchto maličkých.

18,15 - Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.

18,16 - Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby `ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď´.

18,17 - Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.

18,18 - Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi.

18,19 - Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní.

18,20 - Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."

18,21 - Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?"

18,22 - Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát."

18,23 - "S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků.

18,24 - Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven.

18,25 - Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu.

18,26 - Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!´

18,27 - Pán se ustrnul na oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.

18,28 - Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: `Zaplať mi, co jsi dlužen!´

18,29 - Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!´

18,30 - On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.

18,31 - Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo.

18,32 - Tu ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil;

18,33 - neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?´

18,34 - A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. -

18,35 - Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru."

19,1 - Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do krajin judských za Jordán.

19,2 - Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil.

19,3 - Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?"

19,4 - Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku `muže a ženu učinil je´?

19,5 - A řekl: `Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´;

19,6 - takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"

19,7 - Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?"

19,8 - Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.

19,9 - Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží."

19,10 - Učedníci mu řekli: "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit."

19,11 - On jim odpověděl: "Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je dáno.

19,12 - Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.

19,13 - Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali.

19,14 - Ježíš však řekl: "Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské."

19,15 - Požehnal jim a šel dál.

19,16 - A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: "Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?"

19,17 - On mu řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!"

19,18 - Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit,

19,19 - cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe."

19,20 - Mladík mu řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?"

19,21 - Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne."

19,22 - Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

19,23 - Ježíš řekl svým učedníkům: "Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského.

19,24 - Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království."

19,25 - Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: "Kdo potom může být spasen?"

19,26 - Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko."

19,27 - Na to mu řekl Petr: "Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?"

19,28 - Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.

19,29 - A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.

19,30 - Mnozí první budou poslední a poslední první."

20,1 - "Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.

20,2 - Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.

20,3 - Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu,

20,4 - a řekl jim: `Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.´

20,5 - Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak.

20,6 - Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: `Co tu stojíte celý den nečinně?´

20,7 - Odpověděli mu: `Nikdo nás nenajal.´ On jim řekne: `Jděte i vy na mou vinici.´

20,8 - Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: `Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!´

20,9 - Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár.

20,10 - Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru.

20,11 - Vzali ho a reptali proti hospodáři:

20,12 - `Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!´

20,13 - On však odpověděl jednomu z nich: `Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?

20,14 - Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě;

20,15 - nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?´

20,16 - Tak budou poslední první a první poslední."

20,17 - Když Ježíš šel do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl:

20,18 - "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt

20,19 - a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen."

20,20 - Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat.

20,21 - On jí řekl: "Co chceš?" Řekla: "Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království."

20,22 - Ježíš však odpověděl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?" Řekli mu: "Můžeme."

20,23 - Praví jim: "Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec."

20,24 - Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry.

20,25 - Ale Ježíš si je zavolal a řekl: "Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují.

20,26 - Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;

20,27 - a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem.

20,28 - Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."

20,29 - Když vycházeli z Jericha, následoval ho velký zástup.

20,30 - A hle, dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: "Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!"

20,31 - Zástup je napomínal, aby mlčeli, ale oni křičeli ještě víc: "Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!"

20,32 - Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl jim: "Co chcete, abych pro vás učinil?"

20,33 - Odpověděli mu: "Pane, ať se otevřou naše oči!"

20,34 - Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli; a šli za ním.

21,1 - Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky

21,2 - a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.

21,3 - A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: `Pán je potřebuje.´ A ten člověk je hned pošle."

21,4 - To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:

21,5 - `Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.´

21,6 - Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.

21,7 - Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.

21,8 - A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekával ratolesti stromů a stlali je na cestu.

21,9 - Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!"

21,10 - Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: "Kdo to je?"

21,11 - Zástupy odpovídaly: "To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji."

21,12 - Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů;

21,13 - řekl jim: "Je psáno: `Můj dům bude zván domem modlitby´, ale vy z něho děláte doupě lupičů."

21,14 - I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil.

21,15 - Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě "Hosanna Synu Davidovu", rozhněvali se

21,16 - a řekli mu: "Slyšíš, co to říkají?" Ježíš jim odpověděl: "Ovšem! Nikdy jste nečetli: `Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu´?"

21,17 - Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.

21,18 - Když se ráno vracel do města, dostal hlad.

21,19 - Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu: "Ať se na tobě na věky neurodí ovoce!" A ten fíkovník najednou uschl.

21,20 - Když to učedníci viděli, podivli se: "Jak najednou ten fíkovník uschl!"

21,21 - Ježíš jim odpověděl: "Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: `Zdvihni se a vrhni se do moře´ - stane se to.

21,22 - A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit."

21,23 - Když Ježíš přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: "Jakou mocí to činíš? A kdo ti tu moc dal?"

21,24 - Ježíš jim odpověděl: "Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím.

21,25 - Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?" Oni se mezi sebou dohadovali: "Řekneme-li, `z nebe´, namítne nám: `Proč jste mu tedy neuvěřili?´

21,26 - Řekneme-li však `z lidí´, máme obavy ze zástupu; vždyť všichni mají Jana za proroka."

21,27 - Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." Tu jim řekl i on: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím."

21,28 - "Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: `Synu, jdi dnes pracovat na vinici!´

21,29 - On odpověděl: `Nechce se mi.´ Ale potom toho litoval a šel.

21,30 - Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: `Ano, pane.´ Ale nešel.

21,31 - Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?" Odpověděli: "Ten první!" Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.

21,32 - Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.

21,33 - Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval.

21,34 - Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody.

21,35 - Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.

21,36 - Znovu poslal další služebníky, a to více než před tím, ale naložili s nimi právě tak.

21,37 - Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: `Na mého syna budou mít přece ohled!´

21,38 - Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: `To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!´

21,39 - Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili.

21,40 - Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?"

21,41 - Řekli mu: "Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas."

21,42 - Ježíš jim řekl: "Což jste nikdy nečetli v Písmech: `Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích´?

21,43 - Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.

21,44 - Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí."

21,45 - Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich.

21,46 - Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.

22,1 - A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:

22,2 - "S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.

22,3 - Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.

22,4 - Poslal znovu jiné služebníky se slovy: `Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!´

22,5 - Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.

22,6 - Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.

22,7 - Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.

22,8 - Potom řekl svým služebníkům: `Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;

22,9 - jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.´

22,10 - Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.

22,11 - Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.

22,12 - Řekl mu: `Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?´ On se nezmohl ani na slovo.

22,13 - Tu řekl král sloužícím: `Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.´

22,14 - Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán."

22,15 - Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.

22,16 - Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.

22,17 - Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?"

22,18 - Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: "Co mě pokoušíte, pokrytci?

22,19 - "Ukažte mi peníz daně!" Podali mu denár.

22,20 - On jim řekl: "Čí je tento obraz a nápis?"

22,21 - Odpověděli: "Císařův." Tu jim řekl: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu."

22,22 - Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

22,23 - V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:

22,24 - "Mistře, Mojžíš řekl: `Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.´

22,25 - U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.

22,26 - Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.

22,27 - Naposledy ze všech zemřela ta žena.

22,28 - Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!"

22,29 - Ježíš jim odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.

22,30 - Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.

22,31 - A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:

22,32 - `Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?´ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých."

22,33 - Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.

22,34 - Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se

22,35 - a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:

22,36 - "Mistře, které přikázání v zákoně je největší?"

22,37 - On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´

22,38 - To je největší a první přikázání.

22,39 - Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.´

22,40 - Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

22,41 - Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:

22,42 - "Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?" Odpověděli mu: "Davidův."

22,43 - Řekl jim: "Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví:

22,44 - `Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.´

22,45 - Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?"

22,46 - A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.

23,1 - Tehdy Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům:

23,2 - "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové.

23,3 - Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní.

23,4 - Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem.

23,5 - Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně,

23,6 - mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách,

23,7 - líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´.

23,8 - Vy však si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.

23,9 - A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský.

23,10 - Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus.

23,11 - Kdo je z vás největší, bude váš služebník.

23,12 - Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

23,13 - Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.

23,14 - Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb; proto vás postihne tím přísnější soud.

23,15 - Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami.

23,16 - Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: `Kdo by přísahal u chrámu, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při chrámovém zlatu, je vázán.´

23,17 - Blázni a slepci, co je větší: zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje?

23,18 - Nebo: `Kdo by přísahal při oltáři, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při oběti na něm, je vázán.´

23,19 - Slepci, co je větší: oběť nebo oltář, který tu oběť posvěcuje?

23,20 - Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm a při všem, co na něm leží.

23,21 - A kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm a při tom, kdo v něm přebývá.

23,22 - Kdo přísahá při nebi, přísahá při trůnu Božím a při tom, který na něm sedí.

23,23 - Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.

23,24 - Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete!

23,25 - Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti.

23,26 - Slepý farizeji, vyčisť především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek.

23,27 - Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty.

23,28 - Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost.

23,29 - Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých

23,30 - a říkáte: `Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.´

23,31 - Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky.

23,32 - Dovršte tedy činy svých otců!

23,33 - Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?

23,34 - Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo,

23,35 - aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.

23,36 - Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.

23,37 - Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!

23,38 - Hle, váš dům se vám ponechává pustý.

23,39 - Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: `Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.´"

24,1 - Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu chrámové stavby.

24,2 - On však jim řekl: "Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno."

24,3 - Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!"

24,4 - Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.

24,5 - Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat `já jsem Mesiáš´ a svedou mnohé.

24,6 - Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec.

24,7 - Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech.

24,8 - Ale to vše bude teprve začátek bolestí.

24,9 - Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.

24,10 - A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět;

24,11 - povstanou lživí proroci a mnohé svedou

24,12 - a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.

24,13 - Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

24,14 - A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.

24,15 - Když pak uvidíte `znesvěcující ohavnost´, o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém - kdo čteš, rozuměj -

24,16 - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor;

24,17 - kdo je na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal něco z domu;

24,18 - a kdo je na poli, ať se nevrací, aby si vzal plášť.

24,19 - Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!

24,20 - Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu.

24,21 - Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude.

24,22 - A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou tyto dny zkráceny.

24,23 - Tehdy, řekne-li vám někdo: `Hle, tu je Mesiáš nebo tam´, nevěřte!

24,24 - Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.

24,25 - Hle, řekl jsem vám to už předem.

24,26 - Když vám řeknou: `Hle, je na poušti´, nevycházejte! `Hle, v tajných úkrytech´, nevěřte tomu!

24,27 - Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka.

24,28 - Kde je mrtvola, slétnou se i supi.

24,29 - Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí.

24,30 - Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.

24,31 - On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené do čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým.

24,32 - Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko.

24,33 - Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.

24,34 - Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane.

24,35 - Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.

24,36 - O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.

24,37 - Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé:

24,38 - Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu,

24,39 - a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka.

24,40 - Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.

24,41 - Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána.

24,42 - Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.

24,43 - Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu.

24,44 - Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.

24,45 - Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas podával pokrm, který služebník je věrný a rozumný?

24,46 - Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.

24,47 - Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.

24,48 - Když si však špatný služebník řekne: `Můj pán nejde´,

24,49 - a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci,

24,50 - tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší,

24,51 - vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.

25,1 - Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.

25,2 - Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných.

25,3 - Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej.

25,4 - Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách.

25,5 - Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly.

25,6 - Uprostřed noci se rozlehl křik: `Ženich je tu, jděte mu naproti!´

25,7 - Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy.

25,8 - Tu řekly pošetilé rozumným: `Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!´

25,9 - Ale rozumné odpověděly: `Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!´

25,10 - Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny.

25,11 - Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: `Pane, pane, otevři nám!´

25,12 - Ale on odpověděl: `Amen, pravím vám, neznám vás.´

25,13 - Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

25,14 - Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek;

25,15 - jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval.

25,16 - Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět.

25,17 - Tak i ten, který měl dvě, vyzískal jiné dvě.

25,18 - Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána.

25,19 - Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat.

25,20 - Přistoupil tedy ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: `Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.´

25,21 - Jeho pán mu odpověděl: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´

25,22 - Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: `Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.´

25,23 - Jeho pán mu odpověděl: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´

25,24 - Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: `Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal.

25,25 - Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.´

25,26 - Jeho pán mu odpověděl: `Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal.

25,27 - Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem.

25,28 - Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!

25,29 - Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

25,30 - A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.´

25,31 - Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;

25,32 - a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,

25,33 - ovce postaví po pravici a kozly po levici.

25,34 - Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.

25,35 - Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,

25,36 - byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.´

25,37 - Tu mu ti spravedliví odpoví: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?

25,38 - Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?

25,39 - Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?´

25,40 - Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´

25,41 - Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!

25,42 - Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,

25,43 - byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.´

25,44 - Tehdy odpoví i oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?´

25,45 - On jim odpoví: `Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.´

25,46 - A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života."

26,1 - Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům:

26,2 - "Víte, že za dva dny jsou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován."

26,3 - Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš,

26,4 - a uradili se, že se Ježíš zmocní lstí a že ho zabijí.

26,5 - Říkali: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil."

26,6 - Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného,

26,7 - přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu.

26,8 - Když to viděli učedníci, hněvali se: "Nač taková ztráta?

26,9 - Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!"

26,10 - Ježíš to zpozoroval a řekl jim: "Proč trápíte tu ženu? Vykonala dobrý skutek.

26,11 - Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále.

26,12 - Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.

26,13 - Amen, pravím vám, všude, po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila."

26,14 - Tehdy šel jeden z dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím

26,15 - a řekl: "Co mi dáte? Já vám ho zradím." Oni mu určili třicet stříbrných.

26,16 - Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.

26,17 - Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?"

26,18 - On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: "Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka."

26,19 - Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

26,20 - Navečer usedl s Dvanácti ke stolu,

26,21 - a když jedli, řekl jim: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí."

26,22 - Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad to nejsem já, Pane?"

26,23 - On odpověděl: "Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí.

26,24 - Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!"

26,25 - Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: "Jsem to snad já, Mistře?" Řekl mu: "Ty sám jsi to řekl."

26,26 - Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte, toto jest mé tělo."

26,27 - Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něho všichni.

26,28 - Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.

26,29 - Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce."

26,30 - Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.

26,31 - Tu jim Ježíš řekl: "Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť jest psáno: `Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.´

26,32 - Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje."

26,33 - Na to mu řekl Petr: "Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!"

26,34 - Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš."

26,35 - Petr prohlásil: "I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě." Podobně mluvili všichni učedníci.

26,36 - Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: "Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil."

26,37 - Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost.

26,38 - Tehdy jim řekl: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!"

26,39 - Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš."

26,40 - Potom přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: "To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?

26,41 - Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."

26,42 - Odešel podruhé a modlil se: "Otče můj, není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle."

26,43 - A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet.

26,44 - Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.

26,45 - Potom přišel k učedníkům a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.

26,46 - Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje!"

26,47 - Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.

26,48 - Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: "Koho políbím, ten to je; toho zatkněte."

26,49 - A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: "Buď zdráv, Mistře", a políbil ho.

26,50 - Ježíš mu odpověděl: "Příteli, konej svůj úkol!" Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho.

26,51 - Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.

26,52 - Ježíš mu řekl: "Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.

26,53 - Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů?

26,54 - Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?"

26,55 - V té hodině řekl Ježíš zástupům: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne.

26,56 - Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co psali proroci." A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.

26,57 - Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší.

26,58 - Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec.

26,59 - Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti.

26,60 - Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva

26,61 - a vypovídali: "On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět."

26,62 - Tu velekněz vstal a řekl mu: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?"

26,63 - Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: "Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!"

26,64 - Ježíš odpověděl: "Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."

26,65 - Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání!

26,66 - Co o tom soudíte?" Jejich výrok zněl: "Je hoden smrti."

26,67 - Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře

26,68 - a říkali: "Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!"

26,69 - Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: "I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!"

26,70 - A on přede všemi zapřel: "Nevím, co mluvíš."

26,71 - Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: "Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem."

26,72 - On znovu zapřel s přísahou: "Neznám toho člověka."

26,73 - Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: "Jistě i ty jsi jeden z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!"

26,74 - Tu se začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka." V tom zakokrhal kohout;

26,75 - tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: `Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.´ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

27,1 - Když bylo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho připraví o život.

27,2 - Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi.

27,3 - Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším

27,4 - a řekl: "Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!" Ale oni mu odpověděli: "Co je nám po tom? To je tvoje věc!"

27,5 - A on odhodil peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.

27,6 - Velekněží sebrali peníze a řekli: "Není dovoleno dát je do chrámové pokladny, je to odměna za krev."

27,7 - Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců.

27,8 - Proto se to pole jmenuje `Pole krve´ až dodnes.

27,9 - Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: `Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele;

27,10 - a dali ji za pole hrnčířovo, jak jim přikázal Hospodin.´

27,11 - A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: "Ty jsi král Židů?" Ježíš odpověděl: "Ty sám to říkáš."

27,12 - Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal.

27,13 - Tu mu řekl Pilát: "Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?"

27,14 - On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil.

27,15 - O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli.

« předchozí | další »

< Malachiáš | Marek >