|
|
|
|
P?ísloví
Bible online
1,1 - Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele,
1,2 - jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti,
1,3 - jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost,
1,4 - aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem.
1,5 - Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost
1,6 - porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám.
1,7 - Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.
1,8 - Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.
1,9 - Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle.
1,10 - Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!
1,11 - Kdyby tě přemlouvali: "Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu,
1,12 - pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy,
1,13 - přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme,
1,14 - spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec" -
1,15 - můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky,
1,16 - neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.
1,17 - Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí.
1,18 - Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši.
1,19 - Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.
1,20 - Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.
1,21 - Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:
1,22 - "Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?
1,23 - Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:
1,24 - Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,
1,25 - každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,
1,26 - i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,
1,27 - až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.
1,28 - Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,
1,29 - protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,
1,30 - nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.
1,31 - Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.
1,32 - Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.
1,33 - Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého."
2,1 - Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru,
2,2 - abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti,
2,3 - jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost,
2,4 - budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech,
2,5 - tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.
2,6 - Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.
2,7 - Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně,
2,8 - chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.
2,9 - Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.
2,10 - Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši.
2,11 - Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.
2,12 - Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví,
2,13 - před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách,
2,14 - kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi,
2,15 - jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku.
2,16 - Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi,
2,17 - která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná.
2,18 - Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů.
2,19 - Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne.
2,20 - Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.
2,21 - Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní.
2,22 - Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.
3,1 - Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje.
3,2 - Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj.
3,3 - Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce.
3,4 - Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských.
3,5 - Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.
3,6 - Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.
3,7 - Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.
3,8 - To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.
3,9 - Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody!
3,10 - Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě.
3,11 - Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání.
3,12 - Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.
3,13 - Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti.
3,14 - Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato.
3,15 - Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty.
3,16 - V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest.
3,17 - Její cesty vedou k blaženosti, všechny její stezky ku pokoji.
3,18 - Stromem života je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo se jí drží.
3,19 - Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností,
3,20 - propastné tůně se jeho věděním rozpoltily a mraky vydaly krůpěje rosy.
3,21 - Můj synu, ať toto ti nesejde z očí. Zachovej si pohotovost a důvtip.
3,22 - To dá tvé duši život a milost tvému hrdlu.
3,23 - Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou, tvá noha se neporaní.
3,24 - Ulehneš-li, nebudeš se strachovat, ulehneš a příjemný bude tvůj spánek.
3,25 - Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky.
3,26 - Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu.
3,27 - Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat.
3,28 - Neříkej svému bližnímu: "Jdi a přijď zase a dám ti to zítra", když to máš s sebou.
3,29 - Nechystej nic zlého na svého bližního, který s tebou důvěřivě bydlí.
3,30 - S nikým neměj spory bez důvodu, jestliže se proti tobě nedopustil zlého.
3,31 - Nezáviď násilníkovi, žádnou z jeho cest si nezvol.
3,32 - Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství.
3,33 - Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka, jeho požehnání na obydlí spravedlivých.
3,34 - Vysmívá se posměvačům, pokorným však dává milost.
3,35 - Čest připadne moudrým do dědictví, hlupáci si však odnesou hanbu.
4,1 - Synové, slyšte otcovské kárání, pozornost věnujte poznávání rozumnosti.
4,2 - Vždyť jsem vám předal výborné znalosti, moje učení neopouštějte:
4,3 - Když jsem byl jako syn u svého otce, útlý jedináček při své matce,
4,4 - on mě vyučoval, říkával mi: "Drž se celým srdcem mých slov, dbej na mé příkazy a budeš živ.
4,5 - Získej moudrost, získej rozumnost. Na výroky mých úst nezapomeň, neodchyl se od nich.
4,6 - Neopouštěj ji, bude tě střežit. Miluj ji, bude tě chránit.
4,7 - Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost.
4,8 - Obklop se jí, vyvýší tě; oslaví tě, když ji obejmeš.
4,9 - Vloží ti na hlavu půvabný věnec, ozdobnou korunu ti předá.
4,10 - Slyš, můj synu, přijmi mé výroky, živ budeš mnoho let.
4,11 - Cestě moudrosti jsem tě učil, vodil tě stopami přímosti.
4,12 - Půjdeš-li jimi, kroky tvé neuvíznou, jestliže poběžíš, neklopýtneš.
4,13 - Napomenutí se chop a neochabuj, dodržuj je, to je tvůj život.
4,14 - Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej.
4,15 - Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál.
4,16 - Neusnou, když nespáchají něco zlého, o spánek jsou připraveni, když někoho nepřivedou k pádu.
4,17 - Chlebem svévole se živí, vínem násilí se napájejí.
4,18 - Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den.
4,19 - Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.
4,20 - Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, k mým výrokům nakloň ucho.
4,21 - Ať nesejdou ti z očí, střez je v hloubi srdce.
4,22 - Dají život těm, kteří je nalézají, a zdraví celému jejich tělu.
4,23 - Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.
4,24 - Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost.
4,25 - Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej.
4,26 - Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné.
4,27 - Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu.
5,1 - Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,
5,2 - dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.
5,3 - Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej,
5,4 - nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.
5,5 - Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.
5,6 - Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.
5,7 - Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.
5,8 - Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
5,9 - ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,
5,10 - ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.
5,11 - Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.
5,12 - Řekneš: "Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?
5,13 - Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.
5,14 - Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti."
5,15 - Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.
5,16 - Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?
5,17 - Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.
5,18 - Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,
5,19 - z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.
5,20 - Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?
5,21 - Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.
5,22 - Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.
5,23 - Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.
6,1 - Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal rukoudáním za cizáka
6,2 - a zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil,
6,3 - udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha.
6,4 - Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům.
6,5 - Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových.
6,6 - Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.
6,7 - Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce,
6,8 - opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu.
6,9 - Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku?
6,10 - Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si
6,11 - a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.
6,12 - Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše,
6,13 - mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje.
6,14 - V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry.
6,15 - Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.
6,16 - Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností:
6,17 - přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev,
6,18 - srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem,
6,19 - křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.
6,20 - Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj.
6,21 - Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla.
6,22 - Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat.
6,23 - Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu:
6,24 - Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky.
6,25 - Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí!
6,26 - Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši.
6,27 - Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty?
6,28 - Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy?
6,29 - Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne.
6,30 - Nepohrdá se zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když měl hlad.
6,31 - Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně, dá všechen majetek svého domu.
6,32 - Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí.
6,33 - Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána.
6,34 - Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný.
6,35 - Nepřijme žádný dar na usmířenou, nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků dával.
7,1 - Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru.
7,2 - Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka.
7,3 - Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce.
7,4 - Moudrosti řekni: "Jsi moje sestra", rozumnost nazvi svou příbuznou,
7,5 - aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.
7,6 - Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu
7,7 - a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum.
7,8 - Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu
7,9 - na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.
7,10 - A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.
7,11 - Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání.
7,12 - Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.
7,13 - Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne:
7,14 - "Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby.
7,15 - Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.
7,16 - Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla.
7,17 - Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.
7,18 - Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním.
7,19 - Muž není doma, odešel na dalekou cestu.
7,20 - Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku."
7,21 - Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla.
7,22 - Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání,
7,23 - než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.
7,24 - Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst.
7,25 - Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.
7,26 - Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni.
7,27 - Její dům - toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.
8,1 - Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas?
8,2 - Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí.
8,3 - Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá:
8,4 - "Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským.
8,5 - Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum!
8,6 - Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost.
8,7 - O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí.
8,8 - Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného.
8,9 - Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání.
8,10 - Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato.
8,11 - Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.
8,12 - Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání.
8,13 - Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.
8,14 - U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.
8,15 - Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci,
8,16 - skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě.
8,17 - Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne.
8,18 - Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost.
8,19 - Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro.
8,20 - Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva,
8,21 - abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.
8,22 - Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna.
8,23 - Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.
8,24 - Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány.
8,25 - Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila.
8,26 - Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny,
8,27 - když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní,
8,28 - když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně,
8,29 - když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země,
8,30 - byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.
8,31 - Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.
8,32 - Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty.
8,33 - Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu!
8,34 - Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.
8,35 - Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení.
8,36 - Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.
9,1 - Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů.
9,2 - Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl.
9,3 - Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin:
9,4 - "Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
9,5 - "Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila,
9,6 - nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!"
9,7 - Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se!
9,8 - Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat.
9,9 - Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.
9,10 - Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.
9,11 - Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života.
9,12 - Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.
9,13 - Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná.
9,14 - Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách,
9,15 - a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách:
9,16 - "Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
9,17 - "Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží."
9,18 - Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.
10,1 - Přísloví Šalomounova. Syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý působí žal matce.
10,2 - Neprávem nabyté poklady neprospějí, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
10,3 - Hospodin nedopustí, aby hladověl spravedlivý, kdežto choutkám svévolníků činí přítrž.
10,4 - Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí.
10,5 - Kdo v létě sklízí, je syn prozíravý, kdo prospí žně, je pro ostudu.
10,6 - Mnohé požehnání spočine na hlavě spravedlivého, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
10,7 - Památka spravedlivého bude k požehnání, kdežto jméno svévolníků zpráchniví.
10,8 - Kdo je moudrého srdce, přijímá příkazy, kdežto kdo je pošetilých rtů, ten padne.
10,9 - Kdo žije bezúhonně, žije bezpečně, kdežto kdo chodí křivolakými cestami, bude odhalen.
10,10 - Kdo mrká okem, působí trápení, a kdo je pošetilých rtů, ten padne.
10,11 - Ústa spravedlivého jsou zdrojem života, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
10,12 - Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení.
10,13 - Na rtech rozumného se nalézá moudrost, kdežto hůl dopadne na hřbet toho, kdo je bez rozumu.
10,14 - Moudří uchovávají poznání, kdežto ústa pošetilce přinášejí zkázu.
10,15 - Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, chudoba nuzných je jejich zkázou.
10,16 - Výdělek spravedlivého slouží k životu, výtěžek svévolníkův k hříchu.
10,17 - Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí.
10,18 - Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák.
10,19 - Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.
10,20 - Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic.
10,21 - Rty spravedlivého připravují pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozumu.
10,22 - Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší.
10,23 - Radostnou hrou je pro hlupáka mrzké jednání, kdežto pro rozumného muže moudrost.
10,24 - Čeho se leká svévolník, to na něj přijde, kdežto touha spravedlivých se splní.
10,25 - Když se přižene vichřice, je po svévolníkovi, kdežto spravedlivý má základ věčný.
10,26 - Jako ocet zubům a kouř očím, tak je lenoch těm, kteří ho posílají.
10,27 - Bázeň před Hospodinem přidává dnů, kdežto svévolníkům se léta zkrátí.
10,28 - Očekávání spravedlivých je radostné, kdežto naděje svévolníků přijde vniveč.
10,29 - Cesta Hospodinova je záštitou bezúhonnému, kdežto zkázou pro ty, kdo páchají ničemnosti.
10,30 - Spravedlivý se nikdy nezhroutí, kdežto svévolníci zemi nezabydlí.
10,31 - Ústa spravedlivého plodí moudrost, kdežto jazyk proradný bude vyťat.
10,32 - Rty spravedlivého vědí, v čem má Bůh zalíbení, kdežto ústa svévolníků znají jen proradnost.
11,1 - Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení.
11,2 - Za zpupností přichází hanba, kdežto s umírněnými je moudrost.
11,3 - Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost.
11,4 - V den prchlivosti neprospěje majetek, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
11,5 - Spravedlnost napřimuje bezúhonnému cestu, kdežto svévolník svou svévolí padne.
11,6 - Spravedlnost přímé vysvobodí, kdežto věrolomní se lapí do svých choutek.
11,7 - Když zemře člověk svévolný, naděje přijde vniveč, vniveč přijde očekávání ničemníků.
11,8 - Spravedlivý bývá zachován, je-li v soužení, kdežto svévolník se dostane na jeho místo.
11,9 - Rouhač ústy uvádí druha do zkázy, kdežto spravedliví budou zachováni věděním.
11,10 - Když je dobře spravedlivým, město jásá, když zhynou svévolníci, plesá.
11,11 - Žehnáním přímých se město pozvedá, kdežto ústy svévolníků se boří.
11,12 - Kdo je bez rozumu, pohrdá svým druhem, kdežto muž rozumný mlčí.
11,13 - Utrhač, kudy chodí, roznáší důvěrnosti, kdežto kdo je duchem věrný, ukryje to.
11,14 - Pro nerozvážné vedení padá lid, kdežto v množství rádců je záchrana.
11,15 - Velmi zle dopadne ten, kdo se zaručil za cizího, kdežto kdo zaručování nenávidí, je v bezpečí.
11,16 - Ušlechtilá žena se drží cti, kdežto ukrutníci se drží bohatství.
11,17 - Muž milosrdný činí dobře i sám sobě, kdežto nelítostný drásá i vlastní tělo.
11,18 - Svévolníka výdělek z jeho práce zklame, kdežto kdo rozsévá spravedlnost, má mzdu jistou.
11,19 - Tak spravedlnost vede k životu, kdežto kdo se žene za zlem, spěje k smrti.
11,20 - Hospodin má v ohavnosti lidi falešného srdce, kdežto zalíbení má v těch, jejichž cesta je bezúhonná.
11,21 - Zlý zaručeně nezůstane bez trestu, kdežto potomstvo spravedlivých bude ušetřeno.
11,22 - Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.
11,23 - Touhou spravedlivých je jen dobro, kdežto nadějí svévolníků je prosadit se zuřivostí.
11,24 - Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek.
11,25 - Duše štědrá bude nasycena tukem, a kdo občerstvuje, bude též občerstven.
11,26 - Na toho, kdo zadržuje obilí, láteří národ, kdežto žehnání se snáší na hlavu toho, kdo je prodává.
11,27 - Kdo usilovně hledá dobro, hledá Boží zalíbení, kdežto kdo se pídí po zlu, toho zlo postihne.
11,28 - Kdo doufá ve své bohatství, padne, kdežto spravedliví budou rašit jako listí.
11,29 - Kdo rozvrací svůj dům, zdědí vítr, a pošetilec bude otrokem toho, kdo je moudrého srdce.
11,30 - Ovoce spravedlivého je jako strom života, a kdo se ujímá duší, je moudrý.
11,31 - Hle, spravedlivý dochází na zemi odplaty, tím spíše svévolník a hříšník.
12,1 - Kdo miluje napomenutí, miluje poznání, kdežto kdo domluvy nenávidí, je tupec.
12,2 - Dobrý dochází u Hospodina zalíbení, kdežto pleticháře prohlašuje Hospodin za svévolníka.
12,3 - Svévolí se nikdo nezajistí, kořen spravedlivých se nezviklá.
12,4 - Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech.
12,5 - Spravedliví přemýšlejí o právu, svévolníci rozvažují o lsti.
12,6 - Slova svévolníků jsou vražedné úklady, kdežto přímé jejich ústa vysvobodí.
12,7 - Svévolníci budou podvráceni a nebudou již, kdežto dům spravedlivých obstojí.
12,8 - Muž bude chválen pro svá prozíravá ústa, kdežto ten, kdo má zvrácené srdce, upadne v pohrdání.
12,9 - Lépe je být zlehčován a mít otroka, než pokládat se za slavného a nemít chleba.
12,10 - Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné.
12,11 - Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nemá rozum.
12,12 - Svévolník dychtivě loví kdejaké zlo, kdežto kořen spravedlivých vydává dobro.
12,13 - Zlovolník se chytí do přestupků svých rtů, kdežto spravedlivý vyvázne ze soužení.
12,14 - Ovocem svých úst se každý dobře nasytí, skutek rukou se člověku vrátí.
12,15 - Pošetilci zdá se, že je jeho cesta přímá, kdežto kdo poslouchá rady, je moudrý.
12,16 - U pošetilce se jeho hoře pozná týž den, kdežto chytrý přikryje hanbu.
12,17 - Kdo šíří pravdu, hlásá spravedlnost, kdežto křivý svědek lest.
12,18 - Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí.
12,19 - Pravdivé rty se zajistí navždy, kdežto jazyk zrádný na okamžik.
12,20 - Lest mají v srdci ti, kdo osnují zlo, kdežto radost ti, kdo radí ku pokoji.
12,21 - Žádná ničemnost nezasáhne spravedlivého, kdežto svévolníci okusí zlého vrchovatě.
12,22 - Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.
12,23 - Chytrý člověk poznání skrývá, kdežto srdce hlupáků pošetilosti provolává.
12,24 - Ruka pilných bude vládnout, kdežto zahálka vede do poroby.
12,25 - Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost.
12,26 - Spravedlivý prozkoumává svému příteli cestu, kdežto svévolníky jejich cesta zavede.
12,27 - Zahálčivý nebude si péci úlovek, kdežto vzácným jměním pro člověka je píle.
12,28 - Na stezce spravedlnosti je život, tato cesta nesměřuje k smrti.
13,1 - Syn otcovským káráním zmoudří, kdežto posměvač pohrůžky neposlouchá.
13,2 - Ovoce svých úst se každý dobře nají, duše věrolomných okusí násilí.
13,3 - Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza.
13,4 - Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem.
13,5 - Spravedlivý nenávidí jakýkoli klam, kdežto svévolník vzbuzuje nelibost a hnus.
13,6 - Spravedlnost chrání toho, kdo žije bezúhonně, kdežto svévole vyvrací hříšníka.
13,7 - Leckdo se vydává za bohatého, ačkoli nic nemá, někdo se vydává za chudého, a má velké jmění.
13,8 - Bohatstvím se člověk může vyplatit, kdežto chudý vyhrožování neslýchá.
13,9 - Světlo spravedlivých radostně září, kdežto svévolníkům svítilna hasne.
13,10 - Ze zpupnosti vzniká jen hádka, kdežto u těch, kdo si dají poradit, je moudrost.
13,11 - Jmění snadno nabyté se zmenšuje, kdežto kdo shromažďuje vlastní prací, tomu přibývá.
13,12 - Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života.
13,13 - Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby, kdežto kdo se bojí přikázání, dochází odplaty.
13,14 - Učení moudrého je zdrojem života, pomůže uniknout léčkám smrti.
13,15 - Prozíravost zjednává přízeň, kdežto věrolomní vytrvávají na své cestě.
13,16 - Kdo je chytrý, počíná si podle poznání, kdežto hlupák roztrušuje pošetilost.
13,17 - Svévolný posel propadne zkáze, kdežto věrný vyslanec přináší zdraví.
13,18 - Chudoba a hanba stihnou toho, kdo se vyhýbá trestu, kdežto kdo dbá na domluvu, bude vážený.
13,19 - Když se naplní touha, je sladko v duši, kdežto hlupákům se hnusí odvrátit se od zlého.
13,20 - Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle.
13,21 - Hříšníky stíhá zlo, kdežto spravedlivým je odplatou dobro.
13,22 - Dobrý zanechá dědictví vnukům, kdežto jmění hříšníka bývá uchováno pro spravedlivého.
13,23 - Úhor dává chudým mnoho pokrmu, ale bývá ničen bezprávím.
13,24 - Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.
13,25 - Spravedlivý se nají dosyta, kdežto břicho svévolníků trpí nedostatkem.
14,1 - Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří.
14,2 - Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti.
14,3 - Z úst pošetilce vyrůstá povýšenost, kdežto moudré jejich rty střeží.
14,4 - Kde není skot, je čistý žlab, kdežto hojná úroda bývá, kde jsou silní býci.
14,5 - Spolehlivý svědek nelže, kdežto křivý svědek šíří lži.
14,6 - Posměvač hledá moudrost, ale marně, kdežto rozumný má poznání usnadněné.
14,7 - Jdi z cesty muži hloupému, neboť na jeho rtech poznání nenalezneš.
14,8 - Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti.
14,9 - Oběť za vinu je pošetilcům směšná, kdežto u přímých nalézá zalíbení.
14,10 - Jen srdce zná hořkost vlastní duše, ani do jeho radosti se nikdo cizí nemůže vmísit.
14,11 - Dům svévolníků bude vyhlazen, kdežto stánek přímých bude vzkvétat.
14,12 - Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.
14,13 - Také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal.
14,14 - Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno.
14,15 - Prostoduchý kdečemu důvěřuje, kdežto chytrý promýšlí své kroky.
14,16 - Moudrý se bojí a odvrací se od zlého, kdežto hlupák se vypíná a cítí se v bezpečí.
14,17 - Nedočkavý se dopouští pošetilosti a pletichář je nenáviděn.
14,18 - Prostoduší dědí pošetilost, kdežto chytří jsou korunováni poznáním.
14,19 - Zlí se skloní před dobrými a svévolníci u bran spravedlivého.
14,20 - Chudého nemá rád ani jeho druh, kdežto mnoho je těch, kdo milují bohatého.
14,21 - Kdo pohrdá svým druhem, hřeší, kdežto blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými.
14,22 - Což nebloudí ti, kdo osnují zlé věci? Kdežto milosrdenství a věrnost provází ty, kdo chystají dobro.
14,23 - Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku.
14,24 - Korunou moudrých je jejich bohatství, ale pošetilost hlupáků zůstává pošetilostí.
14,25 - Pravdivý svědek druhé vysvobodí, kdežto lstivý šíří lži.
14,26 - V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny.
14,27 - Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti.
14,28 - V množství lidu spočívá důstojnost krále, kdežto úbytek národa je zkáza pro vládce.
14,29 - Shovívavý oplývá rozumností, kdežto ukvapený vystavuje na odiv pošetilost.
14,30 - Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer.
14,31 - Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil, kdežto ctí ho ten, kdo se nad ubožákem slitovává.
14,32 - Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti.
14,33 - V srdci rozumného spočívá moudrost, kdežto co je v nitru hlupáků, se pozná.
14,34 - Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu.
14,35 - Král má zalíbení v prozíravém služebníku, kdežto jeho prchlivost dolehne na toho, kdo jedná ostudně.
15,1 - Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu.
15,2 - Jazyk moudrých přináší dobré poznání, kdežto ústa hlupáků chrlí pošetilost.
15,3 - Oči Hospodinovy jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré.
15,4 - Mírný jazyk je stromem života, kdežto pokřivený rozkládá ducha.
15,5 - Pošetilec znevažuje otcovské kárání, kdežto kdo na domluvy dbá, jedná chytře.
15,6 - Dům spravedlivého je rozsáhlou klenotnicí, kdežto z výtěžku svévolníkova vzejde rozvrat.
15,7 - Rty moudrých rozsívají poznání, ale ne tak srdce hlupáků.
15,8 - Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení.
15,9 - Hospodinu je ohavností cesta svévolníka, ale miluje toho, kdo následuje spravedlnost.
15,10 - Tvrdý trest postihne toho, kdo opouští stezku, kdo domluvy nenávidí, zemře.
15,11 - I podsvětí, říše zkázy, je na očích Hospodinu, tím spíše srdce synů lidských.
15,12 - Posměvač nemiluje toho, kdo mu domlouvá, k moudrým nechodí.
15,13 - Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha.
15,14 - Rozumné srdce hledá poznání, kdežto ústa hlupáků se honí za pošetilostí.
15,15 - Všechny dny utištěného jsou zlé, kdežto kdo je dobré mysli, má hody každodenně.
15,16 - Je lépe mít málo a bát se Hospodina, než mít velký poklad a s ním neklid.
15,17 - Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.
15,18 - Vznětlivý muž rozněcuje sváry, kdežto shovívavý spory uklidňuje.
15,19 - Cesta lenocha je zarostlá trním, kdežto stezka přímých je upravená.
15,20 - Syn moudrý dělá radost otci, kdežto člověk hloupý pohrdá svou matkou.
15,21 - Z pošetilosti se raduje, kdo nemá rozum, kdežto rozumný muž chodí přímo.
15,22 - Plány selžou bez společné porady, kdežto při množství rádců se uskuteční.
15,23 - Člověk má radost, když může dát odpověď, jak je dobré slovo v pravý čas!
15,24 - Stezka života vede prozíravého vzhůru, aby unikl podsvětí dole.
15,25 - Hospodin strhne dům pyšných, kdežto mezníky vdovy vytyčuje.
15,26 - Zlé plány jsou Hospodinu ohavností, kdežto vlídná řeč je čistá.
15,27 - Kdo se žene za ziskem, rozvrací svůj dům, kdežto kdo o dary nestojí, bude živ.
15,28 - Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět, kdežto ústa svévolníků chrlí samou zlobu.
15,29 - Hospodin je daleko od svévolníků, kdežto modlitbu spravedlivých vyslýchá.
15,30 - Zářivý pohled vlévá do srdce radost, dobrá zpráva vzpružuje kosti.
15,31 - Ucho, které poslouchá životodárné domluvy, bude přebývat mezi moudrými.
15,32 - Kdo se vyhýbá trestu, neváží si vlastního života, kdežto kdo domluvy poslouchá, získává rozum.
15,33 - Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora.
16,1 - Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk.
16,2 - Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin.
16,3 - Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.
16,4 - Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.
16,5 - Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu.
16,6 - Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého.
16,7 - Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele.
16,8 - Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím.
16,9 - Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.
16,10 - Na rtech králových je božský výrok, při soudu se jeho ústa nezpronevěří.
16,11 - Vahadla i správné misky patří Hospodinu, všechna závaží jsou jeho dílem.
16,12 - Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn.
16,13 - Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech, a toho, kdo mluví přímo, milují.
16,14 - Královo rozhořčení je poselstvo smrti, ale moudrý muž je usmíří.
16,15 - V jasné tváři králově je život, jeho přízeň je jak oblak s jarním deštěm.
16,16 - Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro.
16,17 - Přímí se na své dráze odvracejí od zlého; střeží svůj život, kdo hlídá svou cestu.
16,18 - Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí.
16,19 - Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými.
16,20 - Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro, blaze tomu, kdo doufá v Hospodina.
16,21 - Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným; lahodná řeč přidává znalostí.
16,22 - Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají, ale kárat pošetilce je pošetilost.
16,23 - Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává znalosti.
16,24 - Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem.
16,25 - Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.
16,26 - Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe, popohánějí ho vlastní ústa.
16,27 - Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň.
16,28 - Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele.
16,29 - Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu.
16,30 - Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost, kdo svírá rty, už dokonal zlo.
16,31 - Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti.
16,32 - Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.
16,33 - Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.
17,1 - Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory.
17,2 - Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu, a mezi bratry mu připadne dědictví.
17,3 - Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává.
17,4 - Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům, klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku.
17,5 - Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.
17,6 - Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové.
17,7 - Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé.
17,8 - Jako vzácný kámen je úplatek v očích dárce, kamkoli se obrátí, má úspěch.
17,9 - Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení, ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele.
17,10 - Pohrůžka zapůsobí na rozumného víc než na hlupáka sto ran.
17,11 - Jen o vzpouru usiluje zlý, ale bude proti němu vyslán nelítostný posel.
17,12 - Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí.
17,13 - Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu.
17,14 - Protrhne vodní hráz, kdo začne svár, přestaň dřív, než propukne spor.
17,15 - Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností.
17,16 - K čemu peníze v rukou hlupáka? Chce koupit moudrost? Vždyť nemá rozum!
17,17 - V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.
17,18 - Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje.
17,19 - Má rád přestoupení, kdo má rád hádky, kdo si zvyšuje vchod, říká si o zkázu.
17,20 - Kdo má falešné srdce, nenajde dobro, kdo má proradný jazyk, upadne do zla.
17,21 - Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil, otec blouda nemůže mít radost.
17,22 - Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.
17,23 - Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva.
17,24 - Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po končinách země.
17,25 - Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost.
17,26 - Pokutovat spravedlivého není dobré, natož urozené bít pro přímost.
17,27 - Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk.
17,28 - I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.
18,1 - Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých, pohotově rozpoutává sváry.
18,2 - Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce.
18,3 - Kam vejde svévolník, vchází opovržení a potupa s hanbou.
18,4 - Hluboké vody jsou slova z úst muže, potok plný vody, zdroj moudrosti.
18,5 - Není dobré nadržovat svévolníkovi a odstrčit na soudu spravedlivého.
18,6 - Hlupáka zavedou jeho rty do sporu, jeho ústa volají po výprasku.
18,7 - Ústa přinesou hlupákovi zkázu, jeho rty jsou léčkou jeho duši.
18,8 - Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
18,9 - Ten, kdo při své práci otálí, je bratrem zhoubce.
18,10 - Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu.
18,11 - Pevnou tvrzí je boháčovi jeho majetek, jeví se mu jako nedostupná hradba.
18,12 - Srdce člověka bývá před pádem zpupné, kdežto slávu předchází pokora.
18,13 - Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj.
18,14 - Mužný duch snáší nemoc, ale ducha ubitého kdo unese?
18,15 - Rozumné srdce získává poznání, ucho moudrých je vyhledává.
18,16 - Dar otvírá člověku dveře, uvádí ho i k velmožům.
18,17 - Kdo při sporu mluví první, jeví se spravedlivý, pak přijde druhá strana a podrobí ho zkoušce.
18,18 - Losování činí přítrž svárům, odtrhne od sebe i zarputilce.
18,19 - Zhrzený bratr je nepřístupnější než pevná tvrz a sváry jsou jako závora paláce.
18,20 - Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů.
18,21 - V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.
18,22 - Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení.
18,23 - Chudák prosí o smilování, ale boháč odpovídá tvrdě.
18,24 - Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr.
19,1 - Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešník a k tomu hlupák.
19,2 - Bez poznání nemůže být nikdo dobrý, kdo je zbrklý, hřeší.
19,3 - Pošetilostí si člověk podvrací cestu, ale jeho srdce má zlost na Hospodina.
19,4 - Majetek zjednává víc a víc přátel, nuzáka se i přítel zřekne.
19,5 - Křivý svědek nezůstane bez trestu, neunikne ten, kdo šíří lži.
19,6 - Urozenému pochlebují mnozí, se štědrým mužem se přátelí kdekdo.
19,7 - Chudáka nenávidí všichni jeho bratři, tím spíš se mu vzdalují jeho přátelé. Kdo se honí za slovy, nemá z toho nic.
19,8 - Kdo získal rozum, má rád svůj život, kdo dbá na rozumnost, najde dobro.
19,9 - Křivý svědek nezůstane bez trestu, zahyne ten, kdo šíří lži.
19,10 - Nepřísluší blahobyt hlupákovi, natož otroku vláda nad knížaty.
19,11 - Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou.
19,12 - Jak řev mladého lva je králova zlost, jak rosa na bylinu jeho přízeň.
19,13 - Neštěstím pro otce je syn hlupák; svárlivá žena jak neustálé zatékání vody.
19,14 - Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina.
19,15 - Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět.
19,16 - Kdo zachovává přikázání, střeží svůj život, zemře, kdo jeho cestami zhrdá.
19,17 - Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dobročinnost.
19,18 - Trestej syna, dokud je naděje, a nechtěj mu přivodit smrt!
19,19 - Velká vznětlivost volá po pokutě, odpustíš-li, budeš muset přidat.
19,20 - Poslechni radu, přijmi i trest, abys byl napříště moudrý.
19,21 - Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí.
19,22 - Na člověku se žádá, aby byl milosrdný; chudák je na tom lépe než lhář.
19,23 - Bázeň před Hospodinem vede k životu; nasycen přečkáš noc a nic zlého tě nepostihne.
19,24 - Lenoch sáhne rukou do mísy, ale k ústům už ji nevrátí.
19,25 - Bij posměvače a prostoduchý se stane chytřejším, domluv rozumnému a porozumí poznání.
19,26 - Kdo týrá otce a vyhání matku, je syn hanebný a hnusný.
19,27 - Přestaneš-li, synu, poslouchat kárání, od výroků poznání zbloudíš.
19,28 - Ničemný svědek se posmívá právu a ústa svévolníků hltají ničemnosti.
19,29 - Na posměvače jsou schystány soudy, na hřbet hlupáků výprask.
20,1 - Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není.
20,2 - Král budí hrůzu, jako když zařve mladý lev; kdo ho rozlítí, hřeší sám proti sobě.
20,3 - Je ctí pro muže upustit od sporu, kdejaký pošetilec jej však rozpoutává.
20,4 - Na podzim lenoch neorá, o žních bude žebrat, ale nic nebude.
20,5 - Jak hluboké vody je rada v srdci muže, muž rozumný z ní čerpá.
20,6 - Mnoho lidí rozhlašuje své milosrdenství, ale muže spolehlivého kdo najde?
20,7 - Spravedlivý žije bezúhonně; blaze bude po něm jeho synům!
20,8 - Král sedí na soudném stolci a očima převívá vše, co je zlé.
20,9 - Kdo může říci: "Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu"?
20,10 - Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností.
20,11 - Už na chlapci se z jeho způsobů pozná, zda bude v jednání ryzí a přímý.
20,12 - Ucho, které slyší, a oko, které vidí, obojí učinil Hospodin.
20,13 - Nemiluj spánek, ať nezchudneš, nech oči otevřené a nasytíš se chlebem.
20,14 - "Špatné, špatné", říká kupující, ale jen poodejde, už se tím chlubí.
20,15 - Někdo má zlato a množství perel, ale nejdrahocennější skvost jsou rty plné poznání.
20,16 - Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.
20,17 - Někomu je lahodný chléb klamu, ale nakonec má plná ústa štěrku.
20,18 - Úmysly se zajišťují poradou, boj veď s rozvahou.
20,19 - Utrhač, kudy chodí, vynáší důvěrnosti, nezaplétej se tedy s mluvkou.
20,20 - Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě.
20,21 - Dědictví, na jehož počátku je nečestnost, nebývá nakonec požehnané.
20,22 - Neříkej: "Odplatím za zlo!" Čekej na Hospodina a on tě zachrání.
20,23 - Dvojí závaží je Hospodinu ohavností, falešné váhy nejsou nic dobrého.
20,24 - Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě?
20,25 - Člověku je léčkou nerozvážně říci: "Je to zasvěceno", a po slibu si to rozmýšlet.
20,26 - Moudrý král převívá svévolníky, dá je přejet koly mlátícího vozu.
20,27 - Lidský duch je světlo od Hospodina; to propátrá všechny nejvnitřnější útroby.
20,28 - Milosrdenství a věrnost chrání krále, milosrdenstvím podepře svůj trůn.
20,29 - Ozdobou jinochů je jejich síla, důstojností starců jsou šediny.
20,30 - Jizvy a modřiny vydrhnou špatnost a rány pročistí nejvnitřnější útroby.
21,1 - Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.
21,2 - Člověku se všechny jeho cesty zdají přímé, ale srdce zpytuje Hospodin.
21,3 - Prosazovat spravedlnost a právo je před Hospodinem výbornější než oběť.
21,4 - Pýcha očí a nadutost srdce, ač jsou svévolníkům světlem, jsou hříchem.
21,5 - Plány jsou pilnému k užitku, ale každý, kdo se ukvapuje, bude mít nedostatek.
21,6 - Poklady dobývané zrádným jazykem jsou jen odvátý přelud těch, kdo vyhledávají smrt.
21,7 - Svévolníky zachvátí zhouba, kterou rozpoutali, neboť odmítali zjednat právo.
21,8 - Klikatá je cesta muže proradného, ryzí člověk v jednání je přímý.
21,9 - Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.
21,10 - Svévolník je chtivý zlého, v jeho očích nenalezne slitování ani přítel.
21,11 - Když pokutují posměvače, prostoduchý zmoudří, když je k prozíravosti veden moudrý, nabývá poznání.
21,12 - Spravedlivý prozíravě vede v patrnosti dům svévolníka; svévolníky vyvrací pro jejich zlobu.
21,13 - Kdo před křikem nuzného si zacpe uši, bude také volat, a odpověď nedostane.
21,14 - Tajný dar tlumí hněv a postranní úplatek prudké rozhořčení.
21,15 - Prosazovat právo je radostí spravedlivému, ale zkázou pachatelům ničemnosti.
21,16 - Člověk zbloudivší z cesty prozíravosti spočine v shromáždění říše stínů.
21,17 - Nedostatek pozná, kdo miluje radovánky, kdo miluje víno a olej, nezbohatne.
21,18 - Výkupným za spravedlivého bude svévolník, za přímé lidi věrolomník.
21,19 - Lépe je bydlet v zemi pusté než se ženou svárlivou a zlostnou.
21,20 - Žádoucí poklad a olej jsou v obydlí moudrého, kdežto hloupý člověk je prohýří.
21,21 - Kdo jde za spravedlností a milosrdenstvím, najde život, spravedlnost a slávu.
21,22 - Moudrý vstoupí do města bohatýrů a srazí baštu, na niž spoléhali.
21,23 - Kdo střeží svá ústa a jazyk, střeží svou duši před soužením.
21,24 - Pyšný opovážlivec jménem posměvač jedná bezmezně zpupně.
21,25 - Lenocha usmrtí choutky, neboť jeho ruce odmítají práci;
21,26 - choutky ho stravují neustále, ale spravedlivý dává a nešetří.
21,27 - Oběť svévolníků je ohavností, tím spíše, když se přináší s mrzkým záměrem.
21,28 - Lživý svědek zahyne, ale muž, který vypoví, co slyšel, bude mít poslední slovo.
21,29 - Svévolník vystupuje s nestoudnou tváří, přímý jde však rovnou cestou.
21,30 - Žádná moudrost, žádná rozumnost, žádný úradek nic nesvedou proti Hospodinu.
21,31 - Kůň je strojen pro den boje, ale vítězství je u Hospodina.
22,1 - Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň.
22,2 - Boháč a chudák se střetávají, Hospodin učinil oba.
22,3 - Chytrý vidí nebezpečí a ukryje se, kdežto prostoduší půjdou dál a doplatí na to.
22,4 - Pokoru doprovází bázeň před Hospodinem, bohatství, sláva a život.
22,5 - Háky a osidla jsou na cestě falešníka; kdo střeží svůj život, vzdaluje se od nich.
22,6 - Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.
22,7 - Boháč panuje nad chudáky, dlužník se stává otrokem věřitele.
22,8 - Kdo rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost, hůl jeho prchlivosti vezme za své.
22,9 - Kdo hledí vlídným okem, bude požehnán, neboť dal ze svého chleba nuznému.
22,10 - Vyžeň posměvače a odejde i svár, ustane pře i hanba.
22,11 - Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král.
22,12 - Hospodin dohlíží na pravé poznání, ale slova věrolomného vyvrací.
22,13 - Lenoch říká: "Venku je lev! Na náměstí by mě zadávil."
22,14 - Ústa cizaček jsou hluboká jáma; na koho se Hospodin rozhněvá, ten tam spadne.
22,15 - Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí.
22,16 - Kdo utiskuje nuzného, aby mu přibylo, nebo kdo dává bohatému, bude mít nedostatek.
22,17 - Nakloň své ucho a slyš slova moudrých, zaměř srdce k tomu, co jsem poznal.
22,18 - Bude ti k blahu, budeš-li je ve svém nitru zachovávat, budou rovněž pohotově na tvých rtech.
22,19 - Abys na Hospodina spoléhal, poučím tě dnes - ano, tebe.
22,20 - Zdali jsem ti již dříve nenapsal rady a poznání,
22,21 - abych tě poučil o spolehlivé jistotě slov pravdy, abys mohl pravdivě odpovědět tomu, kdo tě poslal?
22,22 - Neodírej nuzného, vždyť nic nemá, po utištěném nešlapej v bráně.
22,23 - Neboť jejich spor povede Hospodin, uchvátí život jejich uchvatitelům.
22,24 - Nepřátel se s hněvivým člověkem a s mužem vznětlivým se nestýkej,
22,25 - ať se nepřizpůsobíš jeho stezkám a nenastražíš léčku své duši.
22,26 - Nebuď mezi těmi, kdo dají druhému ruku, kdo se zaručují za půjčku,
22,27 - nemáš-li čím splatit; proč ti má někdo vzít pod tebou lůžko?
22,28 - Nepřenášej dávné mezníky, které zasadili tvoji otcové.
22,29 - Viděls muže, který je zběhlý v svém díle? Před králi bude stávat; nebude stávat před bezvýznamnými.
23,1 - Jestliže zasedneš k jídlu s vladařem, dobře rozvaž, co je před tebou.
23,2 - Nasadíš si nůž na hrdlo, budeš-li nenasytný.
23,3 - Nedychti po jeho pochoutkách, je to ošidný pokrm.
23,4 - Neštvi se za bohatstvím, z vlastního rozumu toho zanech.
23,5 - Jen letmo na ně pohlédneš, už není! Vždycky si opatří křídla, jak orel odlétne k nebi.
23,6 - Nejez pokrm nepřejícího, nedychti po jeho pochoutkách!
23,7 - Vždyť je to duše vypočítavá. Říká ti: "Jez a pij", ale jeho srdce s tebou není.
23,8 - Snědené sousto zvrátíš a pokazíš svá vlídná slova.
23,9 - Nedomlouvej hlupákovi, neboť pohrdne tvou prozíravou řečí.
23,10 - Neposunuj dávné mezníky a nevstupuj na pole sirotků,
23,11 - neboť jejich zastánce je mocný, on povede jejich spor proti tobě.
23,12 - Ber si k srdci napomenutí a pozorně naslouchej výrokům poznání.
23,13 - Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí.
23,14 - Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí.
23,15 - Můj synu, bude-li tvé srdce moudré, zaraduje se i moje vlastní srdce.
23,16 - Zajásá mé ledví, když tvé rty budou mluvit, co je správné.
23,17 - Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale ať horlí pro bázeň před Hospodinem po všechny dny.
23,18 - Však to budoucnost ukáže! Tvá naděje nebude zmařena.
23,19 - Ty, můj synu, poslouchej a zmoudříš, veď své srdce touto cestou:
23,20 - Nebývej mezi pijany vína, mezi žrouty masa,
23,21 - vždyť pijan a žrout přijdou na mizinu, dřímota je oblékne v cáry.
23,22 - Poslouchej otce, on tě zplodil, a matkou nepohrdej, když zestárla.
23,23 - Pravdu získej a nekupči moudrostí, kázní a rozumností.
23,24 - Otec spravedlivého velice jásá, zplodil moudrého a raduje se z něho.
23,25 - Ať se raduje tvůj otec i tvá matka, tvoje rodička ať jásá.
23,26 - Můj synu, dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty.
23,27 - Vždyť nevěstka je hluboká jáma, těsná studna je cizinka.
23,28 - Číhá jak zákeřník a zaviní, že přibývá mezi lidmi věrolomných.
23,29 - Komu zbude "Ach" a komu "Běda"? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak?
23,30 - Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj.
23,31 - Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce
23,32 - a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije.
23,33 - Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči.
23,34 - Bude ti, jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou hlavou.
23,35 - "Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu, vyhledám to zas a zase."
24,1 - Nezáviď zlým lidem a nedychti být s nimi,
24,2 - neboť jejich srdce rozjímá, jak připravit zhoubu, a jejich rty mluví, aby potrápily.
24,3 - Moudrostí se dům buduje, rozumností se zajišťuje;
24,4 - kde je poznání, tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným majetkem.
24,5 - Moudrý muž je mocný, a kdo má poznání, upevňuje svou sílu.
24,6 - Boj veď s rozvahou, ve množství rádců je vítězství.
24,7 - Příliš vysoko je moudrost pro pošetilého, ten v bráně neotevře ústa.
24,8 - Kdo přemýšlí, jak páchat zlo, toho nazvou pletichářem.
24,9 - Vymýšlet pošetilost je hřích, posměvač se lidem hnusí.
24,10 - Budeš-li v čas soužení liknavý, budeš se svou silou v úzkých.
24,11 - Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt; což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu?
24,12 - Řekneš-li: "My jsme to nevěděli", což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí? Ten, který chrání tvůj život, to neví? On odplatí člověku podle jeho činů.
24,13 - Můj synu, jez med, je dobrý, plástev medu je tvému patru sladká.
24,14 - Právě tak poznávej moudrost pro svou duši. Když ji najdeš, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena.
24,15 - Svévolníku, nestroj úklady obydlí spravedlivého a nepleň místo, kde on odpočívá!
24,16 - Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí.
24,17 - Neraduj se z pádu svého nepřítele, nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci,
24,18 - nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něho svůj hněv.
24,19 - Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď svévolníkům.
24,20 - Zlý žádnou budoucnost nemá, svévolníkům zhasne světlo.
24,21 - Můj synu, boj se Hospodina a krále a nezaplétej se s lidmi vrtkavými;
24,22 - kdo ví, kdy se na ně náhle snese zničující pohroma od obou?
24,23 - I toto jsou výroky moudrých: Stranit osobám při soudu není dobré.
24,24 - Kdo řekne svévolníkovi: "Jsi spravedlivý", na toho bude láteřit lid, na toho zanevřou národy.
24,25 - Ti, kdo mu domluví, dojdou blaha, a budou požehnáni vším dobrým.
24,26 - Na rty líbá ten, kdo dává správné odpovědi.
24,27 - Zajisti své dílo venku, starej se o ně na svém poli a potom si postavíš i dům.
24,28 - Nebuď bezdůvodně svědkem proti bližnímu! Chceš svými rty klamat?
24,29 - Neříkej: "Jak jednal se mnou, tak budu jednat s ním, odplatím každému podle jeho činů".
24,30 - Šel jsem kolem pole muže lenivého, kolem vinice člověka bez rozumu,
24,31 - a hle, byla celá zarostlá plevelem, celý její povrch pokrývaly kopřivy a její kamenná zeď byla pobořena.
24,32 - Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci, přijal jako napomenutí to, co jsem viděl:
24,33 - Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si
24,34 - a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.
25,1 - Toto jsou rovněž přísloví Šalomounova, která sebrali mužové judského krále Chizkijáše.
25,2 - Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat.
25,3 - Výšiny nebes, hlubiny země a srdce králů nelze prozkoumat.
25,4 - Odstraní-li se ze stříbra struska, výrobek se zlatníkovi povede;
25,5 - odstraní-li se svévolník z blízkosti krále, jeho trůn bude upevněn spravedlností.
25,6 - Před králem se nevypínej a na místo velmožů se nestav.
25,7 - Lépe bude, řekne-li ti: "Vystup sem", než když tě poníží před urozeným, jak na vlastní oči vídáš.
25,8 - Nezačínej unáhleně spor; jinak co si nakonec počneš, až tě tvůj bližní zahanbí?
25,9 - Veď svůj spor se svým bližním, ale nevyzraď tajemství jiného,
25,10 - jinak tě bude tupit, kdo o tom uslyší, a nepřestanou tě pomlouvat.
25,11 - Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo.
25,12 - Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata je kárající mudrc slyšícímu uchu.
25,13 - Jako chladný sníh o žních je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali. Občerství duši svého pána.
25,14 - Oblaka s větrem, ale bez deště, to je muž, který klame slibováním darů.
25,15 - Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti.
25,16 - Najdeš-li med, jez s mírou, jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej.
25,17 - Choď do domu svého bližního jen zřídka, jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět.
25,18 - Palcát a meč a naostřený šíp je ten, kdo vydává proti svému bližnímu křivé svědectví.
25,19 - Jako vykotlaný zub a kulhavá noha je spoléhat se na věrolomného v den soužení.
25,20 - Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet je zpívat písně srdci sklíčenému.
25,21 - Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou,
25,22 - tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí.
25,23 - Severní vítr přihání déšť a hněvivý obličej pokoutní řeči.
25,24 - Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.
25,25 - Jak chladná voda znavené duši je dobrá zpráva z daleké země.
25,26 - Zkalený pramen a zkažená studánka je spravedlivý kolísající před svévolníkem.
25,27 - Není dobré jíst příliš mnoho medu a není slavné zkoumat slávu druhých.
25,28 - Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.
26,1 - Jako sníh v létě a déšť ve žni, tak se nehodí k hlupákovi sláva.
26,2 - Vrabec přeletuje, vlaštovka poletuje, bezdůvodné zlořečení nezasáhne.
26,3 - Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl.
26,4 - Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on.
26,5 - Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti, aby se sám sobě nezdál moudrý.
26,6 - Nohy si mrzačí, zakusí příkoří, kdo posílá vzkaz po hlupákovi.
26,7 - Slabé jsou nohy chromého i přísloví v ústech hlupáků.
26,8 - Jako oblázek vložený do praku je pocta vzdaná hlupákovi.
26,9 - Jako trn v ruce opilého, tak přísloví v ústech hlupáků.
26,10 - Jako střelec, který chce všechno zasáhnout, je ten, kdo najímá hlupáka a kdejaké tuláky.
26,11 - Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost.
26,12 - Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý, věz, že hlupák má víc naděje než on.
26,13 - Lenoch říká: "Na cestě je lvíče, v ulicích je lev."
26,14 - Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži.
26,15 - Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům.
26,16 - Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících.
26,17 - Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká.
26,18 - Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely,
26,19 - tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: "Já jsem jen žertoval."
26,20 - Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár.
26,21 - Uhlí do výhně, dříví na oheň - tím je svárlivý muž pro vzplanutí sporu.
26,22 - Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
26,23 - Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce.
26,24 - Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí, ve svém nitru chová lest.
26,25 - Mluví-li přívětivě, nevěř mu. Vždyť v jeho srdci je sedmerá ohavnost;
26,26 - nenávist může podvodně zakrýt, ale ve shromáždění bude jeho zloba odhalena.
26,27 - Kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí.
26,28 - Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád.
27,1 - Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí.
27,2 - Ať tě chválí cizí a ne tvá vlastní ústa, cizinec a ne tvoje rty.
27,3 - Těžký je kámen, písek má váhu, ale hoře, jež působí pošetilec, je těžší než obojí.
27,4 - Rozhořčení je kruté, hněv je jak povodeň, ale před žárlivostí kdo obstojí?
27,5 - Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska.
27,6 - Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího.
27,7 - Sytý šlape i po plástvi medu, kdežto hladovému je každá hořkost sladká.
27,8 - Jako pták vyplašený z hnízda je muž, který prchá ze svého místa.
27,9 - Olej a kadidlo jsou pro radost srdci, přítel je sladší než chtění vlastní duše.
27,10 - Svého přítele a přítele svého otce neopouštěj, ale v den svých běd nechoď ani do domu vlastního bratra. Lepší je blízký soused než vzdálený bratr.
27,11 - Buď moudrý, můj synu, dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí.
27,12 - Chytrý vidí nebezpečí a skryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to.
27,13 - Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.
27,14 - Kdo za časného jitra příliš hlasitě dobrořečí svému bližnímu, tomu se to bude počítat za zlořečení.
27,15 - Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž;
27,16 - kdo ji chce zvládnout, chce zvládnout vítr, pravicí chytá olej.
27,17 - Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého.
27,18 - Kdo hlídá fíkovník, bude jíst jeho plody, a kdo střeží svého pána, získá vážnost.
27,19 - Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku.
27,20 - Podsvětí, říše zkázy, se nenasytí; nenasytí se ani oči člověka.
27,21 - Na stříbro kelímek, na zlato pec; a muž prověřuje ústa, která ho chválí.
27,22 - Kdybys pošetilce roztloukl v hmoždíři na padrť tloukem, pošetilost z něho nedostaneš.
27,23 - Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda,
27,24 - vždyť žádná klenotnice není věčně plná, ani královská čelenka nepřetrvá všechna pokolení.
27,25 - Tráva se poseká, ukáže se otava, sklízí se píce z hor,
27,26 - z beránků máš oděv, za kozly koupíš pole,
27,27 - máš dostatek kozího mléka k své obživě i k obživě své rodiny, máš živobytí pro své děvečky.
28,1 - Svévolníci utíkají, i když je nikdo nepronásleduje, ale spravedliví žijí v bezpečí jako lvíče.
28,2 - Když je v zemi nevěrnost, bývá v ní mnoho velmožů, ale člověk rozumný a znalý udrží řád.
28,3 - Chudý muž, který utiskuje nuzné, je jako déšť, který odplavuje půdu a nedává chléb.
28,4 - Ti, kteří opouštějí Zákon, vychvalují svévolníka, ale ti, kteří jej zachovávají, se jim stavějí na odpor.
28,5 - Lidé zlí nerozumějí právu, kdežto ti, kdo hledají Hospodina, rozumějí všemu.
28,6 - Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešný obojetník, byť bohatý.
28,7 - Rozumný syn dodržuje Zákon, ale kdo se přátelí se žrouty, dělá svému otci hanbu.
28,8 - Kdo rozmnožuje svůj statek lichvou a úrokem, shromažďuje jej pro toho, kdo se smilovává nad nuznými.
28,9 - Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.
28,10 - Kdo svede přímé na špatnou cestu, padne sám do jámy, kterou přichystal, ale bezúhonní nabudou dobrého dědictví.
28,11 - Boháč se zdá sám sobě moudrý, ale nuzný, který má rozum, ho prohlédne.
28,12 - Když jásají spravedliví, je to nádherné, ale když se pozdvihují svévolníci, člověk se ukrývá.
28,13 - Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování.
28,14 - Blaze člověku, který se stále bojí Boha, ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštěstí.
28,15 - Řvoucí lev a sápající se medvěd je svévolný vladař nad nuzným lidem.
28,16 - Vévoda bez rozumu znamená mnoho útisku. Kdo nenávidí zištnost, bude dlouho živ.
28,17 - Člověk obtížený vraždou spěje k jámě; nikdo ho nezadržuj!
28,18 - Kdo žije bezúhonně, bude zachráněn, ale falešný obojetník rázem padne.
28,19 - Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nasytí se chudobou.
28,20 - Věrný muž má mnoho požehnání, ale kdo se žene za bohatstvím, nezůstane bez trestu.
28,21 - Stranit někomu není dobré. Leckdo se proviní pro skývu chleba.
28,22 - Závistivec se honí za majetkem a neví, že na něj přijde nedostatek.
28,23 - Kdo domlouvá člověku, dojde později vděku spíše než ten, kdo má úlisný jazyk.
28,24 - Kdo odírá otce a matku a říká: "To není žádný přestupek", je společníkem zhoubce.
28,25 - Nadutec podněcuje spor, ale kdo spoléhá na Hospodina, bude nasycen tukem.
28,26 - Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, unikne zlému.
28,27 - Kdo dává chudému, nebude mít nedostatek, ale kdo dělá, že nevidí, sklidí hojnost kleteb.
28,28 - Když se pozdvihují svévolníci, člověk se skrývá, když však mizí, rozhojní se spravedliví.
29,1 - Kdo zatvrdí šíji proti domluvám, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.
29,2 - Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá.
29,3 - Kdo miluje moudrost, působí radost svému otci, ale kdo se přátelí s nevěstkami, mrhá majetek.
29,4 - Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji.
29,5 - Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům.
29,6 - V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý plesá a raduje se.
29,7 - Spravedlivý zná při nemajetných, svévolník pro takové poznání nemá porozumění.
29,8 - Posměvači pobuřují město, kdežto moudří hněv odvracejí.
29,9 - Když se moudrý soudí s pošetilcem, ten se rozčiluje a posmívá bez ustání.
29,10 - Krvežíznivci nenávidí bezúhonného, kdežto přímí usilují zachránit mu život.
29,11 - Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne.
29,12 - Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky.
29,13 - Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin.
29,14 - Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy.
29,15 - Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce.
29,16 - Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád.
29,17 - Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život.
29,18 - Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon.
29,19 - Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná.
29,20 - Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on.
29,21 - Když někdo otroka od mládí hýčká, bude mít nakonec příživníka.
29,22 - Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků.
29,23 - Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde slávy.
29,24 - Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí vlastní život: slyší kletbu, a nic neprozradí.
29,25 - Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad.
29,26 - Mnozí usilují naklonit si vladaře, ale soudcem všech je Hospodin.
29,27 - Spravedlivým se hnusí podlý člověk, svévolníkovi se hnusí, kdo jde přímou cestou.
30,1 - Slova Agúra, syna Jákeova. Výnos. Výrok toho muže k Itíelovi, k Itíelovi a Ukalovi.
30,2 - Já jsem nejtupější z mužů a lidskou rozumnost nemám.
30,3 - Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého.
30,4 - Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš.
30,5 - Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají.
30,6 - K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem.
30,7 - O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu:
30,8 - Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby,
30,9 - tak abych přesycen neselhal a neřekl: "Kdo je Hospodin?" ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.
30,10 - Nepomlouvej otroka před jeho pánem, aby ti nezlořečil a ty bys pykal za svou vinu.
30,11 - Je pokolení, které zlořečí svému otci a své matce nežehná,
30,12 - pokolení, které se pokládá za čisté, ale není umyto od své špíny,
30,13 - pokolení, jež zvysoka hledí a přezíravě zvedá víčka,
30,14 - pokolení, jehož zuby jsou meče a jehož špičáky jsou dýky, aby požíralo v zemi utištěné a ubožáky mezi lidmi.
30,15 - Upír má dvě dcery: "Dej! Dej!" - Tyto tři věci se nenasytí a čtyři neřeknou: "Dost":
30,16 - podsvětí a neplodné lůno, země, která se nenasytí vodou, a oheň, jenž neřekne: "Dost!"
30,17 - Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou havrani od potoka, nebo je sezobou supí mláďata.
30,18 - Tyto tři věci mám za podivuhodné a čtyři nemohu pochopit:
30,19 - cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce.
30,20 - Stejně je tomu s cestou cizoložné ženy: pojí, otře si ústa a řekne: "Nedopustila jsem se ničemnosti."
30,21 - Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést:
30,22 - otroka, který kraluje, blouda, který se přesytí chlebem,
30,23 - vdanou ženu, která není milována, a služku, která vyžene svou paní.
30,24 - Tito čtyři jsou na zemi nejmenší, a přece znamenití mudrci:
30,25 - mravenci, národ bez síly, a přece si zajišťuje v létě pokrm;
30,26 - damani, národ bez moci, a přece si staví obydlí v skalách;
30,27 - kobylky, které nemají krále, a přece všechny vytáhnou válečně seřazeny;
30,28 - ještěrka, kterou můžeš vzít do ruky, a přece bývá v královských palácích.
30,29 - Tito tři pěkně vykračují a čtyři pěkně pochodují:
30,30 - lev, bohatýr mezi zvířaty, před nikým neustoupí;
30,31 - oř silných beder nebo kozel a král se svým válečným lidem.
30,32 - Jsi bloud, vynášíš-li se; máš-li nějaký záměr, ruku na ústa!
30,33 - Stloukáním smetany vznikne máslo, tlak na nos přivodí krvácení, tlak hněvu vyvolá spor.
31,1 - Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka:
31,2 - Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů?
31,3 - Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále.
31,4 - Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji,
31,5 - aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných.
31,6 - Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko,
31,7 - ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná.
31,8 - Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených,
31,9 - ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.
31,10 - Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.
31,11 - Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist.
31,12 - Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.
31,13 - Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.
31,14 - Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.
31,15 - Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.
31,16 - Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.
31,17 - Bedra si opáše silou a posílí své paže.
31,18 - Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.
31,19 - Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.
31,20 - Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.
31,21 - Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu.
31,22 - Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.
31,23 - Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.
31,24 - Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.
31,25 - Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.
31,26 - Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.
31,27 - Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.
31,28 - Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:
31,29 - "Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš."
31,30 - Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.
31,31 - Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy! « předchozí | další »
|
|
|
|
|
|
AKTUALITY
