|
|
|
|
?íman?m
Bible online
1,1 - Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia,
1,2 - jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech,
1,3 - evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova,
1,4 - ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.
1,5 - Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy;
1,6 - k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem.
1,7 - Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
1,8 - Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře.
1,9 - Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu, je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji
1,10 - při všech svých modlitbách a prosím, zda by mi konečně jednou nebylo z vůle Boží dopřáno dostat se k vám.
1,11 - Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil,
1,12 - to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou.
1,13 - Rád bych, abyste věděli, bratří, že jsem už často zamýšlel přijít k vám, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, tak jako mezi jinými národy; ale až dosud mi v tom bylo vždy zabráněno.
1,14 - Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných.
1,15 - Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě.
1,16 - Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.
1,17 - Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´
1,18 - Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.
1,19 - Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.
1,20 - Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
1,21 - Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
1,22 - Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:
1,23 - zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.
1,24 - Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla;
1,25 - vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen.
1,26 - Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený
1,27 - a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.
1,28 - Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.
1,29 - Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči,
1,30 - pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče,
1,31 - nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.
1,32 - Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.
2,1 - Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž.
2,2 - Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají.
2,3 - Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu?
2,4 - Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?
2,5 - Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud.
2,6 - On `odplatí každému podle jeho skutků´.
2,7 - Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný.
2,8 - Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest.
2,9 - Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka;
2,10 - avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka.
2,11 - Bůh nikomu nestraní.
2,12 - Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona.
2,13 - Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní.
2,14 - Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají.
2,15 - Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí.
2,16 - Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.
2,17 - Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem
2,18 - a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží.
2,19 - Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách,
2,20 - vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy.
2,21 - Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš?
2,22 - Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš?
2,23 - Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha?
2,24 - `Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy´, jak stojí psáno.
2,25 - Obřízka má smysl, jestliže zachováváš zákon. Jestliže však zákon přestupuješ, je to, jako kdybys nebyl obřezán.
2,26 - Jestliže naopak ten, kdo není obřezán, zachovává požadavky zákona, není to, jako kdyby byl obřezán?
2,27 - Ten, kdo není obřezán, ale plní zákon, bude soudcem nad tebou, který s celou svou literou zákona a obřezaností zákon přestupuješ.
2,28 - Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle.
2,29 - Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.
3,1 - Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky?
3,2 - Veliký v každém ohledu! Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova.
3,3 - A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží?
3,4 - Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale `každý člověk lhář´, jak je psáno: `Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud.´
3,5 - Jestliže však naše nepravost dává vyniknout spravedlnosti Boží, co k tomu řekneme? Není Bůh, po lidsku řečeno, nespravedlivý, když nás stíhá svým hněvem?
3,6 - Naprosto ne! Vždyť jak by potom Bůh mohl soudit svět?
3,7 - Jestliže však moje lež vyzdvihla Boží pravdu k jeho slávě, proč mám být ještě souzen jako hříšník?
3,8 - A nevede to potom k tomu, co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali: "Čiňme zlo, aby přišlo dobro?" Ty čeká spravedlivé odsouzení!
3,9 - Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu,
3,10 - jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden,
3,11 - nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha;
3,12 - všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.
3,13 - Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech,
3,14 - jejich ústa jsou samá kletba a hořkost,
3,15 - jejich nohy spěchají prolévat krev,
3,16 - zhouba a bída je na jejich cestách;
3,17 - nepoznali cestu pokoje
3,18 - a úctu před Bohem nemají.´
3,19 - Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.
3,20 - Vždyť ze skutků zákona `nebude před ním nikdo ospravedlněn´, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.
3,21 - Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky,
3,22 - Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu:
3,23 - všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;
3,24 - jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.
3,25 - Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.
3,26 - Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.
3,27 - Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.
3,28 - Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.
3,29 - Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů!
3,30 - Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru.
3,31 - To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.
4,1 - Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl?
4,2 - Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem!
4,3 - Co říká Písmo? `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.´
4,4 - Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.
4,5 - Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.
4,6 - Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků:
4,7 - `Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.
4,8 - Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.´
4,9 - Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: `Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.´
4,10 - Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.
4,11 - Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena,
4,12 - i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou.
4,13 - Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.
4,14 - Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno.
4,15 - Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona.
4,16 - Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech,
4,17 - jak je psáno: `ustanovil jsem tě za otce mnohých národů´. Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není.
4,18 - On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal `otcem mnohých národů´ podle slova: `tak četné bude tvé potomstvo´.
4,19 - Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě;
4,20 - nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě,
4,21 - že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.
4,22 - Proto mu to `bylo počítáno za spravedlnost´.
4,23 - To, že mu to `bylo počítáno´, nebylo napsáno jen kvůli němu,
4,24 - nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána,
4,25 - jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
5,1 - Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,
5,2 - neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.
5,3 - A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost,
5,4 - z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje.
5,5 - A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
5,6 - Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.
5,7 - Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.
5,8 - Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
5,9 - Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.
5,10 - Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.
5,11 - A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.
5,12 - Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
5,13 - Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.
5,14 - Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.
5,15 - S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.
5,16 - A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.
5,17 - Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.
5,18 - A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.
5,19 - Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.
5,20 - K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost,
5,21 - aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
6,1 - Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost?
6,2 - Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli - jak bychom v něm mohli dále žít?
6,3 - Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?
6,4 - Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života.
6,5 - Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.
6,6 - Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.
6,7 - Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.
6,8 - Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.
6,9 - Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje.
6,10 - Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu.
6,11 - Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.
6,12 - Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce;
6,13 - ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.
6,14 - Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.
6,15 - Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!
6,16 - Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte - buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.
6,17 - Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.
6,18 - A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.
6,19 - Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.
6,20 - Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti;
6,21 - jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.
6,22 - Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.
6,23 - Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
7,1 - Což nevíte, bratří - vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon - že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?
7,2 - Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství.
7,3 - Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
7,4 - Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.
7,5 - Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti.
7,6 - Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.
7,7 - Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: `Nepožádáš!´
7,8 - Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.
7,9 - Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,
7,10 - a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.
7,11 - Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.
7,12 - Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.
7,13 - Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.
7,14 - Víme, že zákon je svatý- já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
7,15 - Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
7,16 - Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
7,17 - Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
7,18 - Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
7,19 - Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
7,20 - Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
7,21 - Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
7,22 - Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
7,23 - když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
7,24 - Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
7,25 - Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.
8,1 - Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,
8,2 - neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
8,3 - Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
8,4 - a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
8,5 - Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.
8,6 - Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.
8,7 - Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.
8,8 - Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
8,9 - Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.
8,10 - Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.
8,11 - Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
8,12 - A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.
8,13 - Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.
8,14 - Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
8,15 - Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
8,16 - Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
8,17 - A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
8,18 - Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
8,19 - Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.
8,20 - Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,
8,21 - že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
8,22 - Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
8,23 - A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.
8,24 - Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?
8,25 - Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
8,26 - Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.
8,27 - Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.
8,28 - Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
8,29 - Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;
8,30 - které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.
8,31 - Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
8,32 - On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?
8,33 - Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!
8,34 - Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!
8,35 - Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?
8,36 - Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku."
8,37 - Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.
8,38 - Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc,
8,39 - ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
9,1 - Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém,
9,2 - že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.
9,3 - Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím.
9,4 - Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení,
9,5 - jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.
9,6 - Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael,
9,7 - ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž `z Izáka bude povoláno tvé potomstvo´, to jest:
9,8 - dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.
9,9 - Slovo zaslíbení zní takto: `V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna.´
9,10 - A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka;
9,11 - ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto
9,12 - a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.
9,13 - Neboť je psáno: `Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.´
9,14 - Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!
9,15 - Mojžíšovi řekl: `Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.´
9,16 - Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.
9,17 - Písmo přece říká faraónovi: `Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.´
9,18 - Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.
9,19 - Snad mi řekneš: "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?"
9,20 - Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"
9,21 - Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?
9,22 - Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,
9,23 - stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě -
9,24 - na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.
9,25 - Jak je psáno u Ozeáše: `Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,
9,26 - a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.´
9,27 - A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: `Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn,
9,28 - neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.´
9,29 - A jak to Izaiáš předpověděl: `Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.´
9,30 - Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry;
9,31 - Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl.
9,32 - Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu,
9,33 - jak je psáno: `Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.´
10,1 - Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy.
10,2 - Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání.
10,3 - Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili.
10,4 - Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří.
10,5 - Mojžíš píše o spravedlnosti, založené na zákoně: `Člověk, který tak jedná, bude živ.´
10,6 - Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: `Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?´ - aby Krista přivedl dolů -
10,7 - `ani neříkej: kdo sestoupí do propasti?´ - aby Krista vyvedl z říše mrtvých.
10,8 - Co však praví? `Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci´; je to slovo víry, které zvěstujeme.
10,9 - Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
10,10 - Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,
10,11 - neboť Písmo praví: `Kdo v něho věří, nebude zahanben.´
10,12 - Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť
10,13 - `každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen´.
10,14 - Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?
10,15 - A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: `Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!´
10,16 - Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: `Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?´
10,17 - Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.
10,18 - Ptám se však: To snad nikdy neslyšeli zvěst? Ovšemže slyšeli! `Po celé zemi se rozlehl jejich hlas, do nejzazších končin jejich slova.´
10,19 - Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká: `Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu pošetilému vás popudím k hněvu.´
10,20 - A Izaiáš má odvahu říci: `Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.´
10,21 - O Izraeli však říká: `Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.´
11,1 - Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
11,2 - Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael?
11,3 - `Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!´
11,4 - Jakou však dostal odpověď? `Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.´
11,5 - A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.
11,6 - Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí.
11,7 - Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí,
11,8 - jak je psáno: `Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.´
11,9 - A David praví: `Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,
11,10 - ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.´
11,11 - Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.
11,12 - Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?
11,13 - Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom,
11,14 - abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení.
11,15 - Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!
11,16 - Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.
11,17 - Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy,
11,18 - nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe!
11,19 - Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.
11,20 - Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!
11,21 - Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!
11,22 - Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat,
11,23 - oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu.
11,24 - Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!
11,25 - Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů.
11,26 - Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: `Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost;
11,27 - to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.´
11,28 - Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce.
11,29 - Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.
11,30 - Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost,
11,31 - tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám.
11,32 - Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.
11,33 - Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!
11,34 - `Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?´
11,35 - `Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?´
11,36 - Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.
12,1 - Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.
12,2 - A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.
12,3 - Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.
12,4 - Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol,
12,5 - tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.
12,6 - Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou.
12,7 - Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí.
12,8 - Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.
12,9 - Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.
12,10 - Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.
12,11 - V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.
12,12 - Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.
12,13 - Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství.
12,14 - Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.
12,15 - Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.
12,16 - Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.
12,17 - Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré.
12,18 - Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.
12,19 - Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: `Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´
12,20 - Ale také: `Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.´
12,21 - Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
13,1 - Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
13,2 - takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud.
13,3 - Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly.
13,4 - Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.
13,5 - Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí.
13,6 - Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů.
13,7 - Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest.
13,8 - Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.
13,9 - Vždyť přikázání `nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš´ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: `Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.´
13,10 - Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.
13,11 - Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.
13,12 - Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla.
13,13 - Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti,
13,14 - nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.
14,1 - Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech.
14,2 - Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu.
14,3 - Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.
14,4 - Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.
14,5 - Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.
14,6 - Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.
14,7 - Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu,
14,8 - umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.
14,9 - Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.
14,10 - Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.
14,11 - Neboť je psáno: `Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.´
14,12 - Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.
14,13 - Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.
14,14 - Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
14,15 - Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel!
14,16 - Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali.
14,17 - Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.
14,18 - Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.
14,19 - A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu.
14,20 - Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí.
14,21 - Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu.
14,22 - Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl.
14,23 - Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích.
15,1 - My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě.
15,2 - Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu.
15,3 - Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: `Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.´
15,4 - Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.
15,5 - Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše,
15,6 - a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.
15,7 - Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.
15,8 - Chci říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby ukázal Boží věrnost a potvrdil sliby, dané otcům,
15,9 - a pohanské národy aby slavily Boha za jeho slitování, jak je psáno: `Proto vzdám tobě chválu mezi národy a jménu tvému žalmy zpívati budu.´
15,10 - A dále je řečeno: `Radujte se, pohané, spolu s jeho lidem.´
15,11 - A opět: `Chvalte Hospodina všichni národové a vzdej mu chválu lid všech zemí.´
15,12 - A Izaiáš k tomu říká: `Přijde potomek Isajův, povstane, aby vládl národům, v něj budou pohané doufat.´
15,13 - Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.
15,14 - Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému.
15,15 - V tomto dopise jsem se místy odvážil připomenout vám leccos ve jménu milosti, která mi byla dána od Boha,
15,16 - abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohanskými národy. Konám tuto posvátnou službu kázáním Božího evangelia, abych pohany přinesl jako obětní dar milý Bohu, posvěcený Duchem svatým.
15,17 - To je má chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši před Bohem.
15,18 - Neodvážil bych se totiž mluvit o něčem, co by nevykonal Kristus skrze mne, slovem i skutkem,
15,19 - v moci znamení a divů, v moci Ducha, aby pohané přijali evangelium. Tak jsem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyrii naplnil Kristovým evangeliem.
15,20 - Zakládám si na tom, že kážu evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli; nechci stavět na cizím základu,
15,21 - ale jak je psáno: `Ti, jimž nebylo o něm zvěstováno, uvidí a ti, kteří neslyšeli, pochopí.´
15,22 - To mi také mnohokrát zabránilo, abych k vám přišel.
15,23 - Nyní však už pro mne není žádné volné pole v těchto končinách; už mnoho let k vám toužím přijít,
15,24 - až se vydám do Hispanie. Doufám tedy, že se u vás zastavím a že mě vypravíte na další cestu, až aspoň trochu užiju radosti ze společenství s vámi.
15,25 - Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím.
15,26 - Makedonští a Achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratří v Jeruzalémě.
15,27 - Rozhodli se tak proto, že i oni jsou jejich dlužníky. Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných.
15,28 - Až dokončím tento úkol a řádně jim odevzdám výtěžek sbírky, vydám se do Hispanie a zastavím se u vás.
15,29 - Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu s plností Kristova požehnání.
15,30 - Prosím vás, bratří, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha, pomáhejte mi v boji svými přímluvami u Boha,
15,31 - abych byl zachráněn před nevěřícími v Judsku a aby moje služba pro Jeruzalém byla tamějším bratřím vítaná.
15,32 - Pak budu moci z vůle Boží k vám přijít s radostí a najít mezi vámi chvíli odpočinku.
15,33 - Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen.
16,1 - Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve v Kenchrejích.
16,2 - Přijměte ji v Pánu, jak se sluší mezi věřícími, pomáhejte jí, kdyby vás v něčem potřebovala, neboť i ona byla pomocnicí mnohým i mně samému.
16,3 - Pozdravujte Prisku a Akvilu, mé spolupracovníky v díle Krista Ježíše,
16,4 - kteří pro mne nasadili život; jsem jim zavázán vděčností nejen já sám, ale i všechny církve z pohanských národů.
16,5 - Pozdravujte také shromáždění v jejich domě. Pozdravujte Epaineta, mně velmi drahého, který se jako první v provincii Asii oddal Kristu.
16,6 - Pozdravujte Marii - tolik se pro vás napracovala!
16,7 - Pozdravujte Andronika a Junia, původem židy jako já a kdysi spoluvězně, apoštoly, kteří se těší zvláštní vážnosti a uvěřili v Krista dříve než já.
16,8 - Pozdravujte Ampliata, kterého miluji v Pánu.
16,9 - Pozdravujte Urbana, mého spolupracovníka v díle Kristově, a Stachya, mně velmi drahého.
16,10 - Pozdravujte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravujte ty, kteří jsou z domu Aristobulova.
16,11 - Pozdravujte mého krajana Herodiona. Pozdravujte ty z domu Narcisova, kteří se oddali Pánu.
16,12 - Pozdravujte Tryfainu a Tryfósu, které pracují v díle Páně. Pozdravujte Persidu, mně velmi drahou; horlivě pracovala v díle Páně.
16,13 - Pozdravujte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho matku, která i mně byla matkou.
16,14 - Pozdravujte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patrobia, Hermia i bratry, kteří jsou s nimi.
16,15 - Pozdravujte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru, Olympia a všecky věřící, kteří jsou s nimi.
16,16 - Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všecky církve Kristovy.
16,17 - Prosím vás, bratří, abyste si dali pozor na ty, kdo působí roztržky a chtěli by vás svést od učení, které jste přijali. Vyhýbejte se jim!
16,18 - Takoví lidé totiž neslouží Kristu, našemu Pánu, nýbrž svému prospěchu a snaží se krásnými a pobožnými řečmi oklamat mysli bezelstných lidí.
16,19 - Všude se ví o vaší oddanosti evangeliu. Mám z vás proto radost a přeji si, abyste byli moudří v dobru a nezkušení ve zlu.
16,20 - Bůh pokoje brzo srazí satana pod vaše nohy. Milost Ježíše, našeho Pána, buď s vámi.
16,21 - Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus i Lucius a Jáson a Sosipatros, moji krajané.
16,22 - Pozdravuji vás já Tercius, písař tohoto dopisu.
16,23 - Pozdravuje vás Gaius, který svůj dům otevřel mně i veškeré církvi. Pozdravuje vás Erastos, správce městské pokladny, a bratr Kvartus.
16,25 - Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno,
16,26 - nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou.
16,27 - Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen. « předchozí | další »
|
|
|
|
|
|
AKTUALITY
